NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8482 —
Č. 8482.

Zaměstnanci veřejní: O vlivu duševní choroby na činy zaměstnance mající význam pro trvání jeho služebního poměru.
(Nález ze dne 11. března 1930 č. 3912.)
Věc: Marie S. v K. (adv. Dr. Ladislav Wopršálek z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. okres p-ský vrch. rada pol. správy Dr. Kar. Kupka) o vdovský plat. — Č. 8482 —
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonost.
Důvody: Dekretem min. zeměd. z 28. ledna 1920 byl manžel st-čin, Karel S., okresní zahradník v P., jmenován s platností od 1. února 1920 inspektorem ovocnictví pro Slov. provisorně s tím, že po uplynutí jednoho roku může býti při uspokojivé činnosti ustanoven definitivně. Aby mohl toto místo nastoupiti, udělila mu osk v P. k jeho žádosti bezplatnou dovolenou do konce roku 1920, jež byla k další žádosti dodatečně prodloužena do konce ledna 1921 a podotknuto, že další prodloužení povoleno nebude. Přípisem z 21. dubna 1921 oznámeno Karlu S., že osk ve schůzi konané dne 11. února 1921 vzala na vědomí, že po vypršení dovolené dnem 31. ledna 1921 se do služeb okresu nevrátil a že tudíž na místo okres. zahradníka resignoval, a učinila disposice stran řádného odevzdání inventáře.
Karel S. ve státní službě definitivně ustanoven nebyl, a když onemocněl, žádala jeho manželka, aby mu přiznána byla pense. Žádost tu však min. zeměd. výnosem z 26. ledna 1923 zamítlo, poněvadž Karel S., nehledíc k různým jiným okolnostem, nebyl ustanoven definitivně. Na to se obrátil Karel S. na osk s žádostí, aby byl přijat zpět do služeb okresu, event. aby mu byly poukázány pens. požitky podle doby ve službách okresu ztrávené. Osk výměrem z 27. července 1923 žádosti nevyhověla, poněvadž Karel S. na své služ. místo u okresu resignoval a vstoupil do služby státní.
Dne 7. prosince 1923 byl Karel S. přijat jako duševně chorý do ošetřování zem. léč. ústavu v K., kdež dne 30. ledna 1927 zemřel. St-lka podala pak u osk v P. žádost z 24. srpna 1927 o přiznání a vyměření platu vdovského, v níž tvrdila, že její manžel se místa ve službách okresních nevzdal dobrovolně, nýbrž pod vlivem duševní poruchy, jež byla následkem vznikající duševní choroby, a že tudíž není tu předpokladu, na nějž předpis § 22 zák. o okr. úřednících pojí ztrátu nároku na výslužné. Osk výměrem z 25. října 1927 žádosti o přiznání vdovského platu nevyhověla.
St-lka podala z tohoto rozhodnutí odvolání ..., které zsv nař. výnosem zamítl v podstatě z toho důvodu, že manžel st-čin byv jmenován státním inspektorem ovocnictví pro Slov. po jednoroční bezplatné dovolené, končící dne 31. ledna 1921, službu u okresu nenastoupil a místa svého se podle § 22 zák. čís. 444/19 dobrovolně vzdal. Neměl tudíž manžel st-lčin v době své smrti nároku na výslužné a nemá jej proto vzhledem k předpisu § 27 cit. zák. ani st-lka jako vdova. Dedukce učiněné st-lkou z lékařských vysvědčení neuznal zsv za dostatečné k odůvodnění nároku st-lky z toho důvodu, že byť i bylo prokázáno, že již v roce 1920 a 1921 byl Karel S. pod vlivem počínající paralysy a tudíž duševně méněcenný, nelze přece bezpečně tvrditi a také nebylo lékařsky prokázáno, že v té době byl úplně zbaven rozumu, tak že nebyl si vědom, co z jeho činnosti může vzejíti. Tomu nasvědčují dopisy Karla S., psané okresu v roce 1920 a 1921, z nichž není nikterak patrno, že jeho nemoc byla již v takovém stupni, jak tvrdí st-lka, a dále ta okolnost, že ještě v r. 1921 konal službu na Slov.
Nss shledal stížnost, která rozhodnutí tomu vytýká vady řízení, důvodnou. — Č. 8483 —
Žal. úřad nepochybuje o tom, že osoby, které podle o. z. o. jsou pro choroby ducha nezpůsobily k právním činům, nemají ani způsobilosti k právním jednáním publicistickým. Jako takové k právním činům nezpůsobilé uvádí o. z. o. osoby zuřivé, šílené, blbé, »které užívání svého rozumu jsou zbaveny, neb aspoň nejsou s to, aby poznaly, co z činů jejich vzejíti může«v. z. o., § 21 (§ 21 o. z. o.). Nejsou tudíž nezpůsobilými — jak má za to žal. úřad —, jen ty osoby, které úplně jsou zbaveny rozumu, nýbrž již i ty, které následkem choroby duševní nejsou s to, aby poznaly, co z činů jejich vzejíti může.
Vysvědčení Dra J. prohlašuje, že Karel S. zcela určitě již v r. 1920 byl duševně nemocen a že tedy za činy, které jmenovaný v této době konal, nelze ho činiti jako v té době již méněcenného zodpovědným. Také Dr. M. prohlašuje, že již 2—3 léta před přijetím do ústavu (7. prosince 1923) úvaha a soudnost Karla S. byla pod vlivem počínající progresivní paralysy snížena a porušena a že pod vlivem této chorobné úvahy došlo u něho patrně k rozhodnutí vzdáti se def. postavení ve službách okresu. Z obou těchto znaleckých dobrozdání plyne tedy, že v době, kdy Karel S. vystoupil ze služeb okresu, t. j. začátkem roku 1921, třeba nebyl úplně zbaven rozumu, důsledkem počínající paralysy nebyl s to, aby poznal, co z jeho činů může vzejiti a že tedy po rozumu o. z. o. nebyl již způsobilý k právnímu jednání. Neuznával-li žal. úřad tento důkaz za postačující, bylo na něm, aby opatřil si další znalecká dobrozdání, jak to st-lka v odvolání navrhovala, nemohl však znalecká dobrozdání stranou produkovaná prohlásiti za nedostatečná a rozhodnouti v rozporu s nimi poukazem na dopisy, psané Karlem S. v letech 1920 a 1921 okresu, jakož i na okolnost, že Karel S. ještě v roce 1921 konal službu na Slov. Neboť okolnost, že S. osk-i psal a že konal ještě službu, o sobě nevyvracejí správnost obou zmíněných znaleckých posudků a nedokazují, že S. si byl v době rozhodné vědom důsledků svých jednání. Jsou-li obě uvedené okolnosti způsobilé vyvrátiti konkluse zmíněných dvou znal. dobrozdání, mohlo by býti po znal. posouzení obsahu oněch dopisů a způsobu, jak S. konal službu, zjištěno zase jen znaleckým dobrozdáním, ježto jde o skutkové okolnosti a závěry, které mohou býti seznány resp. učiněny jen podle zvláštních odborných vědomostí a zkušeností. Jedině novým posudkem znaleckým mohla by tedy býti vyvrácena resp. oslabena věcná správnost znaleckých posudků žal. úřadu předložených.
Prohlásil-li tedy žal. úřad v rozporu se znaleckými posudky st-lkou produkovanými, že Karel S. mohl v r. 1921 poznati, co z jeho vystoupení ze služby okresní může vzejíti, a důsledkem toho uznal toto jednání jmenovaného právně účinným, aniž si pro onen svůj úsudek opatřil podklad v dalším znaleckém posudku, není skutková podstata nař. rozhodnutí s dostatek zjištěna. Poněvadž však vada tato byla způsobena nesprávným právním názorem žal. úřadu, slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8482. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 501-503.