Authors:
= Váž. civ., 13 (1931), sv. 2
PDF

Čís. 10939.


Předpisu § 57 vyr. ř. v doslovu čl. III. zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 99 sb. z. a n., nelze použíti obdobně pro vnucené narovnání v úpadku.
(Rozh. ze dne 29. srpna 1931, R I 554/31.)
Dlužník nezapravil první kvótu splatnou podle nuceného narovnání v úpadku. K návrhu vymáhajícího věřitele povolil soud prvé stolice exekuci k vydobytí celé pohledávky. Rekursní soud povolil exekucí jen k vydobytí splatné vyrovnací kvóty. Důvody: V čase podání exekučního návrhu, dne 7. února 1931, byla splatná jen první kvóta ve výši 11 % uznané pohledávky 5684 Kč, tedy kvóta ve výši 625 Kč 24 h, a jen pro ni podle obsahu exekučního titulu mohla býti exekuce podle §§ 54 a 55 ex. ř. povolena, kdežto ohledně zbytku 5058 Kč 70 h měl prvý soudce návrh zamítnouti proto, že další částky 34% vyrovnací kvóty v nuceném vyrovnání věřiteli přijaté nebyly dosud splatné, zbytek původní pohledávky ve výši 66% úpadce pak není vůbec povinen platiti. Neprávem a proti zákonu tvrdí vymáhající strana v exekučním návrhu, že činí exekuční návrh proto, že kvóty nebyly dodrženy, čímž se asi chce odvolati na ustanovení § 57 vyr. ř., podle něhož pozbývá vyrovnací dlužník nároku na slevu a jiné výhody z vyrovnání, nesplní-li v čas a plně potvrzené vyrovnání. Ustanovení toto však neplatí pro případ uzavření nuceného vyrovnání v úpadku, neboť podle § 156 konk. ř. v takovém případě soudně potvrzeným nuceným vyrovnáním se úpadce sprošťuje závazku svým věřitelům dodatečně nahraditi schodek jejich pohledávek, který tito utrpí, nebo jinak poskytnuté výhody, a to bez ohledu na to, zda na řízení konkursním nebo na hlasování o vyrovnání měli účast nebo proti vyrovnání hlasovali nebo zdali jim vůbec hlasovací právo nebylo přiznáno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele,
a to
s poukazem ke správným v podstatě důvodům napadeného usnesení, k nimž se vzhledem k vývodům dovolacího rekursu ještě dodává, že pamětní spis k cís. nař. ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák. mohl se přirozeně zabývati vztahem §§ 57 až 59 vyr. ř. k §§ 158, 161 a 162 k. ř. jen bez ohledu na poslední větu § 57 vyr. ř., podle níž jest vyrovnání zmatečným i tehdy, nesplní-li dlužník včas a plně potvrzeného vyrovnání, poněvadž touto větou byl § 57 vyr. ř. doplněn teprve čl. III zákona z 26. dubna 1923, čís. 99 sb. z. a n. Předpisu § 57 vyr. ř. v tak doplněném doslovu nelze použíti obdobně pro nucené vyrovnání v úpadku. § 157 k. ř. naznačuje, jak lze splnění vnuceného vyrovnání zajistiti. Z toho vyplývá, že konkursní řád s nesplněním vnuceného vyrovnání počítal, aniž k němu pojil důsledky zmatečnosti vyrovnání, zákon čís. 99/1923 pak se omezil jen na doplnění § 57 vyr. ř. a neupravil obdobně § 158 k. ř.
Citace:
Čís. 5253. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 268-269.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).