NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 7872.

Pozemková reforma: Stpú nemůže odepříti svolení podle § 7 záb. zák. k prodeji části zabrané půdy — z důvodu, že prodávané pozemky jsou polohopisným plánem určeny k účelům stavebním, ale prodávají se k účelům těžby cihlářské hlíny.
(Nález ze dne 13. dubna 1929 č. 7491.)
Prejudikatura: Boh. A 7077/28.
Věc: Josef Jindřich K. v P. (adv. Dr. Jos. Josífko z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o svolení dle § 7 záb. zák. Výrok: Nař. rozhnodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. výměrem neudělil stpú svolení dle § 7 zák. záb. k prodeji pozemků č. kat. ... v B. J. K-ovi, který je koupil k účelům provozování kruhové cihelny v B. V důvodech uvedl, že při rozhodování dle § 7 záb. zák. je povinen hájiti veř. zájmy poz. reformy a smí tudíž povoliti jen takové disposice vlastníkovy se zabraným majetkem, které se nepříčí účelům stanoveným zákony o poz. reformě. Reklamované pozemky leží v obvodu hl. m. Prahy a mají pro stav. rozvoj značný význam. Dovolav se ustanovení § 10 záb. zák., §§ 5, 8 a 15 odst. 2 č. 3 příd. zák. i zák. č. 318/19, vyslovil stpú, že zákony o poz. reformě svěřivše zabranou půdu v blízkosti obcí zvláštní jeho péči, uznaly zvláštní její důležitost, k níž nutno při všech disposicích se zabranou půdou přihlížeti. O pozemky ty uchází se hl. m. Praha, jak svědčí podání její rady z 11. dubna 1925. Město Praha je osobou k přídělu zabrané půdy oprávněnou. Uznávaje, že pozemky ty mají vzhledem k jejímu stavebnímu rozvoji veliký význam, usiloval stpú o to, aby řád Benediktinů nemovitosti ty Praze dobrovolně postoupil a zamítl i rozhodnutím z 5. října 1927 nárok podle § 11 záb. zák. na tyto nemovitosti uplatněný. Žal. úřad vyslovil, že z toho je zřejmo, že hodlá tyto nemovitosti hl. městu Praze přiděliti. Dále vyslovil stpú, že prodávané nemovitosti jsou určeny polohopisným plánem k účelům stavebním. V daném případě zcizují se však nemovitosti k účelům těžení cihlářské hlíny. Prodej ten příčí se i proto intencím zákonů o poz. reformě, ježto dle § 15 odst. 2 bodu 3 nesmí býti přidělena k jiným účelům než staveb, půda, která je polohopisným plánem obecním určena k účelům stavebním. I když úřad není povinen, resp. oprávněn zkoumati žádost o svolení dle § 7 záb. zák. v tom směru, jsou-li při prodeji splněny všechny předpoklady zák. příděl., je přece počítati tento příkaz § 15 příd. zák. mezi ustanovení, k nimž musí přihlížeti i při rozhodování dle § 7 záb. zák. Nesmí proto úřad povoliti disposici, jež by sledovala účel odporující předpisu § 15 záb. zák. Z tohoto předpisu plyne tedy závazek stpú-u, aby každou zabranou půdu, jež polohopisným plánem obecním je určena k účelům stavebním, považoval za půdu k provádění poz. reformy zvláště důležitou, ji převzal a přidělil, neuzná-li, že disposice vlastníkova neodporuje předpisu § 15 příd. zák.
O stížnostech, jež do tohoto rozhodnutí podali jak prodávající řád Benediktinů v B., tak i kupující Josef Jindřich K., uvážil nss takto: Stpú uvedl dva důvody, jež mu brání, aby mohl vyhověti žádosti za svolení dle § 7 záb. zák. Jsou to: 1. Okolnost, že chce pozemky ty ležící v blízkosti obce hl. města Prahy této obci přiděliti pro její stav. rozvoj a pro ukojení jejích zvláštních zájmů veřejných jako hlavního města státu, a 2. rozpor s ustanovením § 15 odst. 3 bodu 2 příděl, zák., ježto prodávané pozemky jsou polohopisným plánem určeny k účelům stavebním, pozemky však prodávají se k účelům těžby cihlářské hlíny.
Nss ve své judikatuře zastává důsledně právní názor, že stpú může odepříti svolení dle § 7 záb. zák. tehdy, kdyby zamýšlená disposice mařila nebo ztěžovala provádění poz. reformy, zejména mělo-li by svolení to za následek, že by záboru unikla půda, kterou stpú potřebuje pro příděl dle zákona přídělového. Proto okolnost, že zcizení není v souhlasu s některou normou zák. příděl., obsahující směrnice pro příděl půdy zabrané, sama o sobě nemůže býti důvodem odepření žádaného svolení dle § 7 záb. zák. Teprve okolnost, že zcizované nemovitosti bude třeba pro poz. reformu a že by nemovitost ta disposicí vlastníkovou byla přídělu, stpú-em zamýšlenému, odňata, mohla by býti důvodem, aby stpú svolení odepřel. Nemohl proto žal. úřad odepříti svolení z důvodu ad 2. uvedeného. Dlužno tudíž dále zkoumati, zda aspoň první důvod stačil k zamítnutí žádosti za svolení dle § 7 záb. zák.
Žal. úřad vyslovil, že potřebuje oněch pozemků pro příděl obci hl. m. Prahy, a tvrzení to opřel jednak o podání z 11. dubna 1925, jímž rada hl. m. Prahy žádala o příděl půdy z velkostaku b-ského, a mezi nimi i prodaných parcel, jednak o svůj výrok z 5. října 1927, jímž odepřel propustiti tyto nemovitosti, jež si vlastník dle § 11 záb. zák. vyvolil. Otázka, potřebuje-li stpú půdu zabranou pro účely poz. reformy, je otázkou skutkovou, již může nss zkoumati jen s hlediska § 6 zák. o ss.
Stížnost řádu Benediktinů tvrdí, že důvod opřený o výrok z 5. října 1927 neobstojí proto, že rozhodnutí to bylo nálezem nss-u z 13. února 1928 zrušeno. Stížnosti bylo dáti za pravdu, ježto důsledkem toho, že nss rozhodnutí to cit. nálezem zrušil, je, že nemůže býti více bezpečným podkladem pro závěr, k němuž žal. úřad dospěl.
Obě stížnosti namítají dále, že se stala cit. žádost rady hl. m. Prahy pozdějším vývojem věcí, zejména dohodou řádu s obcí pražskou, bezpředmětnou a že proto nelze z ní nic na potřebu pozemků pro příděl obci pražské usuzovati. Podle spisů správních ujednal řád s obcí hl. m. Prahy dne 9. června 1927 a 22. září 1927 dohodu o postupu pozemků b-ského velkostatku a předložil dne 6 . října 1927 punktace o smlouvách trhových v důsledku těchto dohod ujednaných, a mezi nimi i punktace o smlouvě trhové sjednané s obcí hl. m. Prahy dne 6. října 1927, podle níž řád kromě jiných nemovitostí prodává obci i parcelu č. kat. ... a část parcely č. kat. ... o výměře cca 6 ha 17 m2, a jež v odst. 10. obsahuje ujednání, že, dojde-li k realisaci trhové smlouvy s firmou Josef Jindřich K. o pozemcích, jichž se týká úmluva o právu předkupním, bude o ně smlouva restringována.
S těmito dalšími osudy žádosti rady hl. m. Prahy z 11. dubna 1925 žal. úřad se nevypořádal, neuvedl, proč za to má, že i přes tyto další úmluvy bude třeba reklamovaných pozemků pro příděl obci hl. m. Prahy. V tom, že žal. úřad k těmto dalším skutečnostem nezaujal stanoviska, ač jsou s to učiniti sporným zjištění žal. úřadu, že obec pražská žádá o příděl i prodávaných nyní pozemků, opírající se jen o podání města Prahy z 11. dubna 1925, spočívá podstaně vada řízení, ježto úřad důvod druhý založil na neúplné a kusé skutkové podstatě, přihlédnuv jen k podání z 11. dubna 1925 a nikoli i k tomu, co až do vydání nař. rozhodnutí dále bylo obcí pražskou prohlášeno.

Citace:

č. 7872. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 588-590.