NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 4785.

Povinnost, vytknouti ihned vady zboží ve smyslu čl. 347, odstavec prvý obch. zák. předpokládá, že kupitel zboží převzal.
(Rozh. ze dne 5. března 1925, Rv II 795/24.)
Žalující firma dodala žalované firmě tokajské víno, jehož žalovaná nepřijala, načež bylo žalobkyní dle čl. 343 obch. zák. prodáno. Proti žalobě o zaplacení rozdílu mezi umluvenou kupní cenou a kupní cenou, strženou při prodeji zboží, namítla žalovaná, že víno nebylo vínem tokajským, a že bylo stuchlé. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by po případném dalším jednání ji znovu rozhodl.
Důvody:
Oba nižší soudy mají za to, že žalovaná přes to, že zboží nepřijala a nepřevzala, nevyzvednuvši je z dráhy, nicméně měla dle čl. 347 obch. zák. vady vytýkati a výtky specifikovati, a neučinivši tak, že je s výtkami vyloučena. Ačkoli nižší stolice ji necitují, zdá se přece, že se daly vésti judikaturou býv. vid. nejv. soudu, kterou Staub-Pisko 1910 v §u 25 k cit. čl. 347 obch. zák. na str. 291 cituje jako judikaturu nauce u něho zastávané odporující, neboť ani se nepokusily, dovoditi náhled svůj z článku 347 obch. zák. samého, jenž tomu očividně odporuje. Rozhodnutí ta jsou Adl. Cl. 920, 1328 a Links 5900, avšak jen čís. 920 je totožné s projednávaným případem, byloť i tam zboží kupitelem nepřijato a dle čl. 343 obch. zák. prodáno, i vysloveno v rozhodnutí tom skutečně, že přes to má místo předpis čl. 347 obch. zák., že výtky měly býti činěny, ježto prý mají se činiti, jakmile kupitel nabyl možnosti, skutečně zbožím disponovati, od té že běží lhůta ku zkoumání zboží. Za to čís. 1328 má předmětem případ, kde kupitel nejprv s vyzvednutím zboží otálel, ale pak je přece vyzvedl: tu uznáno, že lhůta ke zkoumání a výtkování běží od té, kdy možnost, zboží vyzvednouti, nastala, což se srovnává i s nynější naukou (Pisko), jak níže bude ukázáno. Případ Links 5900 konečně byl ten, že kupitel zboží skutečně vyzvedl, ale, nechtěje je přijmouti, u speditéra je dne 25. září uložil, potom 29. října odtud do svého bydliště dopravil, 2. a 3. listopadu zkoumal a dopisem ze dne 4. listopadu výtky činil а k disposici dal, kterýž případ, jenž rozhodnut byl tak, že kupitel nebyl oprávněn přijetí zásilky jako předčasné odpírati a neměl převzetí a zkoumání zboží libovolně odkládati — teprv sem nepatří a neprávem jest u Stauba-Pisko citován. Náhled čís. 920 Adl. Cl. odporuje čl. 347, jenž předpokládá, že zboží, odjinud zaslané, bylo odevzdáno (abgeliefert) roz. dopravcem (povozníkem, speditérem, poslem, vůbec prostředníkem, jehož k zaslání užito) a že je tedy kupitel jako adresát skutečně převzal, a plyne nutnost tohoto předpokladu také z povinnosti, kterou předpis ten kupiteli ukládá, aby totiž bez odkladu, jak to jen řádný chod jeho obchodu připouští, zboží zkoumal a případné vady ihned vytýkal: neboť jak by mohl kupec zboží zkoumati, když je nemá? Tak také bez výjimky nauka (Staub-Pisko § 25 k čl. 347 a literatura tam udaná) jakož i říšskoněm. praxe (tamže), k čemuž doložiti dlužno, že § 377 nového něm. zák. obch. ve sporné otázce zní stejně. Pisko, Lehrbuch des österr. Handelsrechtes Wien 1923 str. 206 b) praví doslovně: Povinnost výtkování předpokládá odevzdáni (odvedení) zboží; toto musilo se tedy z disposiční moci prodatele dostati do disposiční moci kupitele neb jeho zástupce. Odpírá-li kupitel převzetí zboží, nedada k odevzdání dojiti, mohou ho postihnouti následky prodlení v přijetí, ale své nároky nebo námitky pro případné vady přes to, že jich nevytýkal, neztrácí. Bylo-li však zboží odvedeno, počíná lhůta k výtkám již od té, kdy kupitel s to byl, skutečné disposiční moci nad zbožím dosíci, na př. když drahou došlé zboží bylo kupiteli avisováno a on odvedení zbytečně zdržel, počíná lhůta ne teprv vyzvednutím zboží, nýbrž dobou, kdy vyzvednutí dle řádného chodu obchodu možno bylo. To tedy odporuje číslu 920, srovnává se ale s čís. 1328 a Links 5900. Tento nejvyšší soud v rozh. čís. 1746 sb. n. s. zaujal stanovisko zákona (čl. 347) a nepřiklonil se k rozh. Adl. Cl. čís. 920 i nemá příčiny od stanoviska toho se odchýliti. Když tedy nižší stolice k výtkám, že víno nebylo tokajské a bylo stuchlé, nevzaly se svého stanoviska zřetele a nezjistily jsoucnost a rozsah jich (zda všecko víno jimi stiženo bylo či jaká část), je tu vadnost a neúplnost řízení a bylo tak uznati, jak se stalo.

Citace:

č. 4785. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 494-496.