Nová orientace v jazykové judikatuře. Nejvyšší správní soud vydal dne 27. června t. r. na základě porad odborného a administrativního senátu řadu zajímavých rozhodnutí ve věcech jazykových, které znamenají částečnou změnu jeho judikatury. Předně uznal expressis verbis za základní zásadu jazykového zákona zásadu preponderance státního jazyka, ač již prof. Weyr poukazuje ve své Soustavě státního práva na to, že v tom tkví jediný právní smysl prohlášení čs. jazyka za jazyk státní, oficiální. Dle N. s. s. je dle § 8 jaz. zák. rozuměti duchem cit. zákona zásady, jež se z něho dají odvodit, abstrakcí. Z takto odvozeného přednostního postavení státního jazyka plyne, že jaz. nařízení může jíti nad omezení § 3 jaz. zákona, ovšem zůstávají neplatná ustanovení, která by se dala zdůvodnit jen tímto přednostním postavením. Tím ovšem ještě N. s. s. neřekl, že jaz. nařízení není nařízením podle § 55 úst. listiny, máme-li na mysli, že vládní nařízení je vždy praeter legem.Pro teorii bude také zadostiučiněním, že N. s. s. ve své judikatuře již nemá za to jako ve svém rozhodnutí z 27. března 1928 o neplatnosti odst. 3. čl. 78. jaz. nař., že práva samosprávných těles určiti si jednací jazyk jest jejich »původním«, naopak, vycházeje ze zásady svrchovanosti státního právního řádu, přiznává jim to právo jen potud, pokud jim dle zákona výslovně bylo přiřčeno. Pokud se týče enunciátů jednotlivých rozhodnutí, je nejdůležitější výrok o platnosti odst. 3. čl. 72. jaz. nař. ukládající obci s menšinovým jednacím jazykem povinnost, vydávati domovské listy, žádá-li o to strana, — také v jazyku státním (samozřejmě na prvním místě). Slovní výplň pečeti musí být vždy v jazyku státním. Zajímavé je také rozhodnutí, že o užívání jazyka u čs. úřadů celních v cizině jsou rozhodující předpisy pro nejbližší tuzemský soudní okres. —Kč—