Č. 8121.

Jazykové právo. — Horní právo: Báňský inženýr, pokud nevystupuje jen jako zástupce strany, jest orgánem republiky ve smyslu § 1 jaz. zák.
(Nález ze dne 20. září 1929 č. 17068.)
Prejudikatura: Boh. A 5872/26, 7813/29, 7816/29.
Věc: Ing. Karel G. v C. a Ing. Karel M. v K. proti ministerstvu veřejných! prací o průkaz znalosti státního jazyka.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Nař. rozhodnutími bylo st-lům, kteří jsou úředně autorisovanými báňskými inženýry, v pořadí instančním uloženo, aby prokázali znalost státního jazyka podle čl. 1, 2, 67 a 101 vl. nař. č. 17/26 nebo požádali o prominutí tohoto průkazu podle čl. 64 odst. 1 téhož nař. a st-1 inž. Kar. M. byl také vyzván, aby se přihlásil k jazykové zkoušce podle čl. 62 cit. vl. nař.
O stížnostech do rozhodnutí těch pro nezákonnost podaných uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí založena jsou na právním názoru, že báňští inženýři jsou orgány republiky po rozumu § 1 odst. 2 bodu 1 jaz. zák. proto, že § 1 nař. min. orby z 23. května 1872 č. 70 ř. z. je prohlašuje za veř. pomocné orgány úřadů báňských a jaz. nař. v čl. 2, odst. 3 báňské inženýry mezi orgány republiky výslovně uvádí. V důsledku toho podrobuje žal. úřad st-le jako ustanovené již autorisované báňské inženýry předpisům jaz. nař., daným v hlavě 7. pro orgány republiky o jazyk, způsobilosti jejich a ukládá jim, aby prokázali znalost státního jazyka způsobem uvedeným v čl. 62 pod následky v čl. 67 vytčenými. Stížnosti proti tomu namítají, že báňské inženýry nelze ani podle jaz. zák. ani podle jiné zákonné normy pokládati za orgány republiky. Jestliže jaz. nař. přes to prohlašuje je v čl. 2 odst. 3 za orgány republiky, překročuje meze v § 55 úst. listiny vytčené a jest proto neplatné. Se zřetelem na tuto námitku stížnosti jest nutno, aby nss podrobil své kognici nejprve otázku, zda jaz. zák., k jehož zevrubnějšímu provedení bylo jaz. nař. vydáno, poskytuje potřebný zákonný podklad pro ustanovení čl. 2 odst. 3 jaz. nař., které prohlašuje báňské inženýry za orgány republiky po rozumu jaz. zák., v němž pojem tento vymezen není. Otázkou touto zabýval se nss, opíraje se o usnesení svého odborného plena z 10. prosince 1928 již v nál. Boh. A 7813/29. V nálezu tomto byl vysloven a podrobně odůvodněn právní názor, že orgány republiky ve smyslu § 1 odst. 2 bodu 1 jaz. zák. jsou jen trvalé státní instituce, rozdílné od soudů, úřadů, ústavů a podniků republiky, vybavené stejně jako soudy a úřady věcnou a místní kompetencí. Řídě se tímto základním právním hlediskem, uvažoval pak nss o otázce, lze-li báňské inženýry zařaditi pod pojem orgánů republiky, jak ve shora uvedeném nálezu byl definován, takto:
Stížnosti to popírají a vytýkají žal. úřadu, že nevzal zřetele k rozhodným normám, platným pro civilní inženýry, zejména k § 27 nař. stát. min. z 8. prosince 1860 č. 268 ř. z. a výnosu téhož min. z 11. prosince 1860 č. 36413 č. 1 z. z. česk. z r. 1861, změněného výnosem z 8. listopadu 1886 č. 8152. Z předpisů těch snaží se stížnosti dovoditi, že báňské inženýry jako soukromé techniky nelze pokládati za orgány republiky. Výtka tato jest bezdůvodná, neboť stížnosti přehlédly úplně, že cit. předpisy platí toliko pro inženýry civilní, kdežto v daném případě nejde o takovéto inženýry, nýbrž o inženýry báňské. Na báňské inženýry se však ony předpisy vůbec nevztahují. Pro ně platí předpisy zvláštní.
Instituce báňských inženýrů upravena jest totiž v zákoně o zřízení a působnosti báňských úřadů z 21. července 1871 č. 77 ř. z., kde v § 1 odst. 2 jest nařízeno, že jako pomocné orgány báňských úřadů mají býti ustanoveni zkoušení a přísežní báňští inženýři (měřiči). § 3 odst. 1 tohoto zák. ustanovuje, že k zakolíkování měr dolových, k obnovení hraničních znamení a k určení hranic (§§ 64, 67, 68, 198 obec. zák. hor.) dlužno použiti zpravidla báňských inženýrů (měřičů). Ve druhém odstavci téhož § se pak praví, že na návrh zúčastněných podnikatelů hor lze báňským inženýrům svěřiti také jiná měření. Ze srovnání obou odstavců § 3 cit. zák. vyplývá, že úkony, vyjmenované v odst. 1, přikázány jsou do oboru působnosti báňských inženýrů imperativně, kdežto jiné měřičské práce jen fakultativně, navrhnou-li to zúčastněné strany. Dále ustanovil § 15 cit. zák., že instrukce, kterou bude blíže normováno řízení u báňských hejtmanství a revírních úřadů a ustanovování báňských inženýrů, bude vydána nařízením. Stalo se tak nařízením min. orby z 23. května 1872 č. 70 ř. z. V § 1 tohoto nař. stejně jako v § 1 zák. č. 77/71 jest ustanoveno, že báňští inženýři zřizují se jako veřejné pomocné orgány báňských úřadů, aby jich bylo používáno k zakolíkování měr dolových, k obnově hraničních znamení a k určení hranic. Akty, vykonané báňskými inženýry z příkazu báňského úřadu, jakož i listinná osvědčení, jimi vyhotovená o zjištěných skutečnostech, ověření originálů a kopií map, plánů, výkresů a p. pokládají se za takové, jako by byly vykonány báňskými úředníky pod! úřední autoritou (§ 2 cit. nař.). Podle § 14 jest báňský úřad oprávněn, aby si dal předložiti spisy týkající se věci, která byla báňskému inženýru svěřena nebo do nich u něho nahlédl. V § 4 ukládá se báňskému inženýru povinnost, aby k výzvě báňského) úřadu nechal se použiti v úředním revírním okresu, v kterém má své sídlo, kdykoli ve všech záležitostech svého povolání (§ 1). Úředního použití mimo tento okres nelze od báňského inženýra proti jeho vůli požadovali. V souvislosti s tím předpisuje § 5 odst. 2 lit. c), že báňský inženýr musí již v žádosti o udělení oprávnění báňského inženýra označiti stanoviště, které si zvolil. Jeho změnu jest povinen báňskému hejtmanství oznámí ti (§ 10). Báňští inženýři podléhají disciplinární moci báňského hejtmanství, v jehož území mají své bydliště (§ 18). Porušení jejich povinností stihá báňské hejtmanství napomenutím, výtkou, a peněžitými tresty, kterých lze také použiti jako donucovacích prostředků, aby bylo uposlechnuto udělených příkazů (§ 19).
Báňským inženýrům jest vedle uvedené činnosti, kterou cit. nařízení nazývá »úředním použitím« jich, podle § 3 dovoleno, aby mimo to obstarávali také technické práce hornické, svěřené jim přímo podnikateli hor, jež v § 3 příkladem jsou vyjmenovány. Tento dvojí obor působnosti báňských inženýrů jeví také důsledky, pokud jde o odměnu i a úkony, které vykonali, podle toho, do které skupiny náležejí. Kdežto odměnu za práce provedené z příkazu báňského úřadu určí a vydobude báňský úřad (§ 16) jako útraty komisní, ponecháno jest určení odměny za práce, svěřené báňskému inženýru přímo podnikateli hor, volné dohodě. Nedojde-li k ní, určí ji sice na žádost báňské hejtmanství, pořad práva jest však v tomto případě stranám vyhražen (§ 17).
Z této v povšechných rysech nastíněné zákonné úpravy právního postavení báňských inženýrů vyplývá, že instituce tato jest trvalým organickým článkem v souboru institucí, které tvoří státní ústrojí, tedy jeho součástí a to institucí, která jest rozdílná od úřadů báňských v § 1 odst. 1 zák. č. 77/71 vyjmenovaných, neboť není žádným druhem úřadů báňských, nýbrž se k nim podle 2. odst. téhož § jen přičleňuje jako pomocný orgán jejich. Z vylíčeného celkového oboru působnosti báňského inženýra plyne pak dále, že v jeho činnosti — podobně jako jest tomu u notáře (srov. nál. Boh. A 7816/29) dlužno rozeznávati funkce dvojí povahy. Jedna z nich záleží v podstatě ve výkonu povolám přísežného zástupce stran, oprávněného k úkonům, která mu zák. č. 77/ 1871 v § 3 odst. 2 a nař. č. 70/1872 v § 1 druhé větě a v § 3 dovoluje. V této své funkci má báňský inženýr stejné postavení jako každý jiný autorisovaný zástupce stran a jeho poměr ke straně, které technické práce horní obstarává, jest soukromoprávní. Proto určení odměny za ně ponecháno jest dohodě, případně při neshodě stran, vyhražen jest pořad práva (§ 1 nař.). Po stránce jazykové jeho styk se stranami ve vlastnosti jejich zástupce není podroben žádnému omezení, neboť jako státní občan může v mezích všeobecných zákonů ve styky tom volně užívati jakéhokoli jazyka (§ 128 ústav. listiny). Ve styku se soudy, úřady a orgány republiky ve vlastním jméně jako osoby soukromé příslušejí mu tatáž práva jazyka, jako každému jinému občanu. Vystupuje-li jako zástupce strany, má stejná jazyková práva jako strana jím zastoupená.
Druhý obor působnosti báňského inženýra spočívá v tom, že vykonává jisté funkce, které mu zákon výslovně přikazuje. Sem patří podle § 3 odst. 1 zák. č. 77/1871 a § 1 první věty min. nař. č. 70/1872 úkony uvedené v §§ 64, 67, 68 a 198 ob. zák. hor. (srov. také § 51, odst. 5 prováděcích předpisů k hor. zák.), totiž zakolíkování měr dolových, obnova hraničních znamení a určení hranic.
Úkony, vymezené v cit. předpisech ob. hor. zák., které nař. č. 70/ 1872 shrnuje pod souborné označení »úředního použit k báňských inženýrů, náležejí do oboru veř. báňské správy a spadaly by tedy, kdyby nebylo předpisů § 3 zák. č. 77/1871 a § 4 nař. č. 70/1872, do kompetence báňských úřadů, které je také v době před vydáním těchto předpisů ve své působnosti obstarávaly. Již z toho, že dotčené úkony jsou podle své povahy součásti vrchnostenského propůjčovacího aktu a že jako takové za právního stavu, daného obecním horním zákonem, náležely do kompetence horních úřadů, vyplývá, že tyto při provádění hor. zák. nezbytné úkony, zakolíkování měr dolových, obnovy hraničních znamení a určení hranic (§§ 64, 67, 68, 198 ob. zák. hor.) nejsou pouhými faktickými úkony techn. ohraničení rozsahu a polohy měr dolových, nýbrž vrchnostenskými úředními akty, majícími přímé účinky proti stranám, jejichž oprávnění autoritativně a přímo vymezují. Na této jejich právní povaze nezměnilo nic kompetenční ustanovení § 1 zák. č. 77/ 1871, které tyto funkce přenáší na báňské inženýry jako obligatorní pomocné orgány horních úřadů. Na základě tohoto svého orgánního postavení mají bánští inženýři přímo nárok na výkon řečených funkcí (kompetenci), neboť obratu v odst. 1 § 3 cit. zák. »sind in der Regel zu verwenden«, možno rozuměti jen tak, že báňských inženýrů k obstarávání úkonů tam uvedených nutno použiti vždy, pokud tomu nevadí zákonná překážka. Podle toho spadají do kompetence báňských inženýrů, pokud nevystupují jen jako zástupci stran, úkony tvořící přímo právo mezi stranami, na rozdíl od pouhých znaleckých posudků a jiných faktických úkonů jako pouhých součástí skutkových podstat úředního rozhodování. Autoritativní a tedy vrchnostenský ráz úkonů báňských inženýrů v oboru t. zv. úředního jejich použití podle nař. č. 70/1872 vynikne ještě zřetelněji, přihlédne-li se k formelnímu předpisu § 64 ob. zák. hor., podle něhož zakolíkování měr dolových vykonati jest na místě samém za účasti stran, tedy ve formách komisionelního řízení, o němž jest sepsati protokol (§ 66 ob. zák. hor.), čímž se tedy báňskému inženýru ukládá, aby shora uvedené řízení provedl ve formách, jež za daného právního stavu jsou obvyklé v řízení před řádnými úřady. Protokol o komisi podléhá potvrzení horního úřadu, který jej sděluje soudu k zápisu do horní knihy (§ 66 obec. hor. zák.). Je-li takto protokol pořízený báňským inženýrem o jednání podíle § 64 ob. hor. zák. základem pro zápis do horní knihy, nelze uvedenému ustanovení § 66 rozuměti jinak, než že zákon důsledně i zde uznává protokol ten za úřední akt. Ve shodě s tímto stanoviskem zákona prohlašuje § 2 nař. č. 70/1872 akty, vykonané báňskými inženýry z příkazu horního úřadu, výslovně za rovnocenné aktům horních úřadů samých, provedeným pod úřední autoritou.
K úkonům v zák. č. 77/1871 a nař. č. 70/1872 výslovně vyjmenovaným musí bytí báňského inženýra zpravidla použito jako pomocného orgánu úřadů báňských a báň. inženýr jest také povinen k jejich výzvě je kdykoli vykonati (§ 3 cit. zák. a § 4 cit. nař.). Těmito zákonnými normami jest tedy vymezena věcná kompetence báň. inženýrů, kteří již ex lege jsou povoláni k samostatnému výkonu určitých úkonů ve veř. správě horní shora uvedených, které jsou jim svěřeny při provádění horního zákona a národohospodářské péči o hornictví (srov. úvod v § 1 zák. č. 77/1871). Kompetence tato jest pak součástí těch věcných kompetencí, kterými vybaveny jsou činitelé, ustanovení tímto zákonem k plnění úkolů v něm vytčených.
Místní kompetence báňského inženýra určena jest ustanovením § 4 min. nař. č. 70/1872, vydaným podle § 15 zák. č. 77/1871, podle něhož vztahuje se na území toho revírního úřadu, v jehož obvodě má dotčený báňský inženýr své stanoviště. Jeho úřední použití mimo tento obvod nelze od něho proti jeho vůli požadovati.
Z těchto úvah, čerpaných z positivních zákonných norem, upravujících právní postavení báňských inženýrů, se zřetelem na pojem orgánů republiky po rozumu jaz. zákona, tak jak shora byl vymezen, vyplývá závěr, že u báň. inženýra, pokud jde o jeho úřed. použití a pokud nevystupuje jen jako zástupce stran, dány jsou veškeré podstatné znaky, kterými charakterisován jest pojem orgánů republiky, jak jej má na mysli jaz. zákon. Na stejném právním názoru spočívá také nál. Boh. A 5872/26, v němž nss dospěl rovněž k úsudku, že podle uvedených norem bánští inženýři jsou orgány státu čili nyní orgány republiky.
Jestliže podle předcházejících vývodů báňského inženýra lze subsumovati pod pojem orgánu republiky pa rozumu § 1 odst. 2 bodu 1 jaz. zák. a jestliže jaz. nař., provádějíc zevrubněji podle § 8 odst. 1 jaz. zák. tento zákon, v čl. 2 odst. 3 prohlašuje, že orgány republiky po rozumu jaz. zák. jsou báňští inženýři, plyne z toho závěr, že toto ustanovení jaz. nařízení jest ve shodě se zákonem.
Uložil-li tedy žal. úřad nař. rozhodnutími st-lům jako báňským inženýrům, aby prokázali znalost státního jazyka podle předpisů jaz. nařízení, které v čl. 67 povinnost tuto ukládá také báňským inženýrům jako orgánům (čl. 2 odst. 3) již ustanoveným, opřel příkaz st-lům daný právem o platný předpis, a nelze v nař. rozhodnutí shledati nezákonnost.

Citace:

Č. 8121. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 152-156.