Čís. 14360.Pronajal-li jeden z obou spoluvlastníků byt ve společném domě, zaručiv nájemci zároveň ochranu podle zákona na ochr. náj., a vypovídají-li oba takto pronajatý byt, schválil tím druhý spoluvlastník celé jednotné právní jednání prvního spoluvlastníka, tedy pronájem i zaručenou ochranu, která byla podmínkou celého smluvního obsahu (§ 901 a § 1016 obč. zák.).(Rozh. ze dne 8. května 1935, Rv I 791/35.)Prvý soud ponechal k námitkám žalovaných v účinnosti soudní výpověď z bytu jim žalobci danou, odvolací soud výpověď zrušil.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:V souzeném případě jde o to, zda na žalované se vztahují podle uzavřené smlouvy předpisy zákona o ochraně nájemníků v příčině bytu, o nějž v tomto sporu jde. Rozhodné jest, zda tato ochrana byla smluvena v roce 1934 při přestěhování se žalovaných do vypovídaného bytu. Jeden z obou spoluvlastníků, z nichž každému patří polovice domu, a to Dr. Božetěch F., pronajal sporný byt žalovaným a ujednal s nimi, že na jejich nový byt vztahují se předpisy zákona na ochranu nájemníků jak co do činže, tak co do výpovědi. Žalovaní podle učiněné dohody přestěhovali se do nového bytu v dubnovém termínu 1934. Jestliže nyní druhý spoluvlastní — Josef F. — společně s prvním spoluvlastníkem vypovídá sporný byt, uznává tím nezbytně platnost a závaznost nájemní smlouvy uzavřené prvním spoluvlastníkem, neboť jinak by se musili domáhati vyklizení žalovaných pro neplatnost nájemní smlouvy. Uznal-li tedy druhý spoluvlastník nájemní smlouvu za závaznou i pro sebe, schválil tím celé právní jednání prvního spoluvlastníka, který jednal ve skutečnosti nejen jménem svým, nýbrž i jménem druhého spoluvlastníka (§ 1016 obč. zák.), neboť jako pouhý spoluvlastník mohl nakládati volně jen svým ideálním podílem (§ 829 obč. zák.), v němž by nebylo lze byt pronajati, ale nikoli právem v celku, jakým je pronajímání bytů ve společném domě (§ 828 obč. zák.). Schválil-li tedy spolužalující Josef F. nájemní smlouvu, schválil již tím celé právní jednání spolužalujícího Dra Božetěcha F. uzavřené se žalovaným; toto právní jednání nelze rozděliti na smlouvu nájemní a na zvláštní smlouvu o zaručení ochrany nájemníků, a nelze je schváliti jen co do jedné části, ale neschválili co do části druhé, která byla pro druhou smluvní stranu předpokladem (podmínkou) pro uzavření celkového právního jednání (§ 901 obč. zák., který slovem »výslovně« míní pojem »zřejmě«, po případě i mlčky — srov. rozh. čís. 426 a 987 sb. n. s.). Takový předpoklad (podmínka) náleží pak k celému smluvnímu obsahu (srov. rozh. čís. 12607 sb. n. s.), takže nesplnila-li by se, nedošlo by vůbec ke smlouvě v celém jejím obsahu. Již podle zásady poctivosti a víry v právním styku (§§ 863 a 914 obč. zák.) nelze připustili, aby dovolatelé pokládali za neplatnou jen jednu část jednotného právního jednání a druhou část za platnou podle toho, jak to hoví jejich zájmům, neboť buď bylo celé jednání neplatné s dalšími důsledky, nebo bylo celé jednání platné, a pak žalobci nemohou dáti výpověď z bytu bez svolení soudu, když žalovaným byla smluvně zaručena ochrana nájemníků (srov. rozh. čís. 8971 a 9808 sb. n. s.).