NPD documents search: Boh. adm., 4 (1922), sv. 2

Č. 10177.

Zaměstnanci veřejní: * V případech krácení odpočivných nebo zaopatřovacích požitků podle předpisů §§17 nebo 18 zák. č. 286/24 nejde o pouhé pokladniční opatření, nýbrž o judikátní výrok o výši odpočivných neb zaopatřovacích požitků, na jichž výplatu má strana nárok, a tedy o rozhodnutí ve smyslu § 2 zák. o ss, k němuž povolán jest podle §21 odst. 3 zák. č. 286/24 úřad poukazující požitky, t. j. úřad resortní, jemuž přísluší odpočivné (zaopatřovací) požitky vyměřovati.
(Nález ze dne 26. listopadu 1932 č. 17985.)
Prejudikatura: Boh. A 7573/28.
Věc: Marie G. v K. proti ministerstvu financí o krácení zaopatřovacích požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podle správních spisů byla st-lka jako vrchní poštovní adjunktka dána podle § 13 zák. č. 286/24 výnosem min. pošt ze 6. listopadu 1925 na trvalý odpočinek dnem 1. prosince 1925 a byly jí od tohoto dne vyměřeny výměrem ředitelství pošt v Praze z 18. listopadu 1925 odpočivné požitky. Dále byla jí výměrem zšr-y v Praze z 11. prosince 1926 jako vdově po odborném učiteli podle zák. č. 287/24 upravena od 1. ledna 1925 vdovská pense. Vzhledem k této kumulaci odpočivných a zaopatřovacích požitků zkrátilo zem. fin. ředitelství v Praze podle § 17 odst. 2 č. 1 bodu a) a § 20 odst. 2 lit. c) zák. č. 286/24 odpočivné požitky st-lčiny, příslušející jí jako pensionované vrchní poštovní adjunktce, a to výměrem ze 17. listopadu 1926 od 1. prosince 1925 o částku ročních 3242 Kč a výměrem z 19. prosince 1928 od 1. ledna 1928 o částku ročních 3634 Kč 40 h a nařídilo náhradu přeplatků.
Proti této redukci odpočivných požitků brojila st-lka v podání ze 16. ledna 1930, žádajíc, aby jí ve smyslu § 151 plat. zák. a § 9 zák. č. 287/24 byly neprávem k úhradě předepsané doplatky vráceny. — Výměrem zem. fin. ředitelství v Praze z 8. března 1930 nebylo žádosti této vyhověno, ježto podle názoru zem. fin. ředitelství v Praze má srážku kumulace provésti toto ředitelství jakožto úřad, který poukazoval a likvidoval odpočivné požitky st-lčiny (§ 19 odst. 1 a § 21 poslední odstavec zák. č. 286/24).
Do tohoto výměru podala st-lka rekurs ze 3. dubna 1930, v němž opětně uváděla, že za úřad požitky poukazující nelze pokládati zem. fin. ředitelství v Praze po rozumu § 9 a § 21 poslední odstavec zák. č. 286/24, nýbrž poštovní správu, kteráž výměr pensijní a úpravu pense provedla; st-lka navrhovala, aby napadnuté rozhodnutí zem. fin. ředitelství v Praze bylo zrušeno a aby byl nařízen doplatek neprávem provedených kumulačních srážek. Stížnosti této nevyhověl žal. úřad nař. výnosem z důvodů výměru zem. fin. ředitelství. Nss uvážil o stížnosti takto:
Nař. rozhodnutí vytýká stížnost nezákonnost, již spatřuje shodně se stanoviskem zastávaným v řízení správním v tom, že zem. fin. ředitelství nebylo příslušno naříditi výměry ze 17. listopadu 1926 a z 19. prosince 1928 kumulační srážky, poněvadž v § 21 zák. č. 286/24 jest stanoveno, že opatření ve smyslu §§ 17 a 18 tohoto zák. přísluší učiniti úřadu poukazujícímu požitky, o jichž snížení jde. V daném případě příslušelo po názoru stížnosti upraviti odpočivné požitky ředitelství pošt a upraviti požitky zaopatřovací zem. škol. radě, nikoliv však zem. fin. ředitelství, kteréž ani skutkově ani právně nelze považovati za úřad poukazující požitky. V tomto směru dovolává se stížnost nál. Boh. A 7573/28.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Otázkou dnes na přetřes přivedenou obíral se nss v nál. Boh. A 7573/28, v němž vyslovil právní názor, že »úřadem poukazujícím požitky« v § 21 odst. 3 zák. č. 286/24 rozumí se resortní úřad, jemuž přísluší odpočivné (zaopatřovací) požitky vyměřovati. Nss trvá na tomto právním názoru přes opačné vývody odvodního spisu i v tomto případě a odkazuje na důvody cit. nálezu, v němž vyvráceny byly námitky odvodního spisu i pokud se týče výn. min. fin. z 26. března 1869 č. 5300, Vbl. 12, str. 71 (Possaner 463) jako zákonu neodpovídající.
V nálezu tom bylo také dovoděno, že při opatřeních podle §§ 17 a 18 zák. č. 286/24 nejde o pouhá pokladniční opatření, nýbrž o nové vyměření, o změnu výplaty odpočivných požitků. Na tom nemůže nic měniti poukaz odvodního spisu k tomu, že podle znění 1. odst. § 17 zák. č. 286/24 sníží se pouze »výplata« požitků a tedy jen jednotlivé měsíční splatné částky, při čemž nárok na příslušné požitky co do výše zůstává nezměněn. Přisvědčiti jest žal. úřadu, že při opatřeních podle §§ 17 nebo 18 cit. zák. zůstává nárok na příslušné požitky odpočivné nebo zaopatřovací co do výše nezměněn a že § 17 tohoto zák. nařizuje snížení výplaty požitků. Než přesto nelze v opatřeních podle §§ 17 nebo 18 zák. spatřovati pouhé pokladniční opatření, jak míní žal. úřad. Nařizuje-li totiž zákon v §§ 17 pokud se týče 18 snížení výplaty kumulovaných požitků způsobem tam uvedeným, vyžaduje úkon ten konstatování, zda jde v konkrétním případě o státní či nestátní veřejné požitky aktivní nebo odpočivné či zaopatřovací, porovnání výše těchto požitků případně konstatování, který požitek byl naposled vyměřen, konstatování výdělečného příjmu a jeho výše podle § 18 odst. 1 zák., případně podle odst. 2 § 18 zák. zjištění výdělečného příjmu jeho a rodinných příslušníků ve společné domácnosti žijících, dále zjištění podle odst. 3 § 17 zák., kterýž stanoví, že snížením státních odpočivných nebo zaopatřovacích požitků podle ustanovení odst. 1 a 2 § 17 zák. nesmí úhrn všech náležejících požitků, neztenčených i zkrácených, klesnouti pod částku ročních 12000 Kč, pokud se týče podle odst. 3 § 18 zák. zjištění, zda aspoň polovina odpočivných požitků zůstala nezkrácena. Výrazy: »vyplácí se«, »výplata« ve spojení s výrazy: »sníží se výplata«, »krátí se požitky odpočivné« §§ 17 a 18 zák. nelze proto klásti na roven pouhým pokladničním opatřením, jaké má na mysli výnos min. fin. z 26. března 1869 č. 5300, to jest nelze je považovati za pouhé provedení již daných vykonatelných rozhodnutí (jako na příklad provedení soudních obstávek, poukaz k náhradě anebo zastavení odpočivných požitků z důvodu úmrtí percipienta atd.), nýbrž nutno je kvalifikovati za posouzení celé řady skutkových okolností a aplikací právních norem kumulačních na ten který konkrétní případ a tedy za judikátní výrok jednak o ponechání výplaty neztenčených požitků a jednak o krácení výplaty pravoplatně vyměřených požitků, tedy na rozhodnutí o tom, které požitky a případně v jakém rozsahu mají býti vypláceny; jde tu proto o vytvoření nové právní situace zasahující pronikavě do realisace pravoplatně již určených subj. práv toho kterého percipienta.
Odvodní spis ovšem také namítá — kdyby se neměl vykládati předpis § 17 zákona tak, že má na mysli úřad likvidující, a tedy v daném případě úřady finanční —, že by citované ustanovení mělo vliv na příklad na výměru vdovské pense, která se zřetelem k ustanovení § 5 zák. č. 2/20 musela by býti vyměřena z odpočivných požitků zkrácených, měl-li její manžel některé z příjmů uvedených v §§ 17 nebo 18 zák. č. 286/24. Ani tyto vývody nelze uznati důvodnými, ježto, jak shora bylo dolíčeno a jak žal. úřad sám v odvodním spise vytyčuje, v případech §§ 17 nebo 18 zák. č. 286/24 tvoří podklad krácení, snížení výplaty požitků požitky plné, nezkrácené, jež percipientu bez ohledu na kumulační předpisy §§ 17 a dalších zákona č. 286/24 po zákonu příslušejí.
Shrnuv tyto vývody, dospívá nss k právnímu názoru, že v případech krácení odpočivných nebo zaopatřovacích požitků podle předpisů §§ 17 nebo 18 zák. č. 286/24 nejde o pouhé pokladniční opatření, nýbrž že jde o judikátní výrok o výši odpočivných neb zaopatřovacích požitků, na jichž výplatu má strana nárok, a tedy o rozhodnutí ve smyslu § 2 zákona o ss, k němuž povolán jest podle § 21 odst. 3 zák. č. 286/24 úřad poukazující požitky, to jest úřad resortní, jemuž přísluší odpočivné (zaopatřovací) požitky vyměřovati.
Aplikují-li se tyto vývody na dnešní případ, je patrno toto:
Není sporné, že odpočivné požitky byly vyměřeny st-lce jako vrchní poštovní adjunktce ve výslužbě ředitelstvím pošt a zaopatřovací požitky její jako vdovy po odborném učiteli zem. škol. radou. Jest proto k opatřením podle § 17 zák. č. 286/24 po rozumu § 21 odst. 3 tohoto zák. příslušným úřad resortní, jenž poukázal, to jest vyměřil požitky, o jichž snížení v konkrétním případě jde. Resortním úřadem tímto není však v žádném případě zem. fin. ředitelství v Praze, pokud se týče žal. min.

Citace:

č. 10177. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 674-676.