Č. 10087.

Školství. — Řízení správní: * Vyloučila-li zšr mor. dítko jiné národnosti, než pro které jsou na Moravě zřízeny veřejné školy národní, podle § 20 zákona Perkova ze školy, do níž bylo dáno zákonným zástupcem, je místní školní rada, jíž tato škola podléhá, legitimována k rekursu v řízení správním.
(Nález ze dne 22. října 1932 č. 10830.) Věc: Městský školní výbor pro školy německé v Brně (vrch. mag. r. Dr. Felix Lupprich) proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyloučení dítek Richarda a Viktora V. z německé školy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: K reklamaci městského školního výboru pro školy české v Brně vyloučilo předsednictvo zšr-y mor. výnosem z 19. června 1926 dítko Viktora a výnosem z 25. ledna 1927 dítko Richarda V. z německé školy a přikázalo je příslušné škole české. V obou rozhodnutích bylo v podstatě konstatováno toto: Otec reklamovaných dítek jest národnosti italské. Zachovává italské zvyky a jako Ital v denním životě vystupuje. Mluví špatně německy a česky zná jen málo. Matka reklamovaných dítek pochází z českých rodičů, chodila do české školy a hlásí se k české národnosti. Reklamovaná dítka mluví s matkou a dědem doma česky a s otcem německy, poněvadž on téměř neovládá český jazyk. Otec hlásí se podle vlastní výpovědi k národnosti italské a se svými sourozenci téže národnosti stýká se písemně v jazyku italském. Dle doznání otcova jest matka dítek národnosti české. Mateřským jazykem jejich jest jazyk český, současně byla též vychovávána v jazyku německém. V rodině mluví dítka nejvíce česky, kterýžto jazyk ovládají dokonale a to lépe než němčinu. Italsky učí se děti dle doznání matčina dvakráte v týdnu na italském konsulátě. V důsledku uvedeného měl úřad rozhodnutí vydavší za prokázáno, že národnost reklamovaných dítek v konkrétním případě následkem většího vlivu matky, resp. děda, kteří jsou národnosti české, jest odlišnou od národnosti manželského otce a dítka tato jsou tudíž národnosti české.
Odvolání, podané proti oběma rozhodnutím městským školním výborem pro německé školy v Brně zamítlo min. škol. výnosy z 26. října 1926 a 29. dubna 1927 z důvodů výroků v odpor vzatých odvoláním, při čemž shodně u obou výnosů podotkla odvolací instance asi toto: »Ježto jde o reklamaci dítka z německé školy do české, dlužno rozhodovati jedině otázku, zdali se dítkám za daných okolností má dostati vyučování v německé či české škole. Pokud jde o národnost rodičů, tedy ani otec ani matka nehlásí se k národnosti německé, otec dítek je národnosti italské, matka a celé příbuzenstvo s její strany národnosti české. Z okolnosti, že podle tvrzení otcova dorozumívacím jazykem mezi ním a ostatními členy rodiny, kteří jsou všichni národnosti české, jest jazyk německý, nelze usuzovati ještě na německou národnost jeho a tedy i dítek, které ho sledují co do národnosti. Děti doma jsou vychovávány českým a německým jazykem, posléze zmíněným pak jedině proto, že se s nimi otec spíše dohovoří německy než česky. Jazyk německý není podle výsledku provedeného šetření výrazem národnostního přesvědčení otce dítek, nýbrž jen pomocným prostředkem k dorozumění se s členy rodiny.«
Ke stížnostem podaným proti těmto rozhodnutím městským školním výborem pro školy německé v Brně, zrušil nss obě rozhodnutí ministerská pro nezákonnost svými nálezy ze 7. února 1929 (ohledně Viktora V.) a ze 7. září 1929 (ohledně Richarda V.), v nichž shodně bylo konstatováno, že okolnosti, uvedené úřadem pro českou národnost dětí, nepřipouští úsudku, že dosavadní výchova dítek po stránce jazykové svědčila by o tom, že italská národnost dítek, již nabyla po svém otci, změnila se v národnost jinou a to podle úřadu v národnost českou. Dále bylo vysloveno, že v daném případě, kdy reklamovaná dítka jsou národnosti italské a v bydlišti jejich rodičů v Brně není dosud zřízena veřejná škola s italskou řečí vyučovací, nelze však použiti předpisu § 20 mor. zem. zák. č. 4/1906 a nejsou proto rodiče dítka ve volbě obecné školy pro ně omezeni.
Rozhodujíc vzhledem k cit. nálezům nss-u znovu o odvoláních měst. škol. výboru pro školy německé v Brně proti výnosům zšr-y, zamítlo min. škol. obě odvolání nař. výměry z toho důvodu, že v daných případech jde zcela nesporně o dítka národnosti italské a měst. škol. výbor pro německé školy v Brně není tudíž ve vlastnosti míst. škol. rady legitimován požadovati přikázání reklamovaných dítek škole německé; vůči otci těchto dítek, jenž jediný mohl by event. uplatňovati stanovisko zaujaté nss-em v předposledním odstavci cit. nálezů, pak odvoláními naříkaná rozhodnutí vešla v moc práva, ježto si do nich nestěžoval.
O stížnosti do těchto nových rozhodnutí uvážil nss toto:
Na sporu jest otázka, zda měst. škol. výbor po školy německé v Brně ve funkci mšr-y jest legitimován v řízení správním stěžovati si do vyloučení z návštěvy německé školy dítek jiné národnosti, než pro kterou jsou na Moravě zřízeny veřejné národní školy, pokud vyloučení to nařízeno bylo zšr-ou podle § 20 mor. zem. zák. č. 4/1906. Nař. rozhodnutí popírají tuto legitimaci dnešního st-le z toho důvodu, že jde nesporně o dítka národnosti italské a st-1 jednající ve vlastnosti mšr-y není tudíž legitimován požadovati přikázání reklamovaných dítek škole německé.
Stížnost namítá tu především, že otázka aktivní rekursní legitimace stěžujícího si městského školního výboru byla již oběma shora cit. nálezy nss-u v kladném smyslu vyřešena a že tudíž žal. úřad neřídil se po této stránce právním názorem, vysloveným v těchto nálezech. — Tuto námitku neshledal nss důvodnou, neboť v obou předchozích nálezech nezkoumal nss tuto otázku, t. j. otázku legitimace k rekursu v řízení správním, nýbrž zabýval se ex offo ev. implicite pouze legitimací stěžujícího si měst. škol. výboru ke stížnosti na nss.
Ve věci samé shledal však nss, že st-1 spornou legitimaci k rekursu má.
Podle školských zákonů a konstantní judikatury tohoto soudu zaujímá mšr, pokud se týče měst. škol. výbor v městech, tvořících samostatný školní okres, dvojí postavení, a to jednak jako nejnižší stolice úřadů školského dozoru, jednak jako zástupce školy a školní obce jako nositelů samostatných práv. V případech prvého druhu nemůže si ovšem mšr stěžovati proti rozhodnutím nebo opatřením vyšší instance, v případech druhé skupiny však takové právo má.
Nss neshledal nutným zkoumati, zda vůbec případy přijetí dítka do školy, po případě jeho vyloučení z této spadají do první či druhé kategorie. Neboť v daném případě přikázání dítek do školy jiné, než do které byly otcem dány, domáhal se měst. škol. výbor pro školy české v Brně. Bylo-li pak této žádosti zšr-ou vyhověno, pak st-1 nedomáhal se přikázání dítka do školy německé, nýbrž dožadoval se pouze odvolání nařízeného již přikázání dítek do školy české, v němž viděl nezákonný zásah do svých práv.
Dovozuje-li však nyní žal. úřad — pravděpodobně v důsledku názoru vysloveného v cit. nálezech nss-u, že »předpisu § 20 mor. zem. zák. č. 4/1906 nelze na konkrétní případ použíti« — že st-l není vůbec stranou v daném sporu, pak neodpovídá to ani formálně ani věcně těmto nálezům, tím méně pak zákonu. Neboť po odstranění dříve nař. rozhodnutí z 26. října 1926 a z 29. dubna 1927 nálezy nss-u, měl žal. úřad znovu rozhodnouti o odvoláních st-lových proti výnosům zšr-y z 19. června 1926 a z 25. ledna 1927. Oba tyto výnosy založily pak vyloučení reklamovaných dítek výslovně na § 20 zák. Perkova a dlužno proto legitimaci st-le k rekursu v řízení správním posuzovati podle tohoto předpisu.
Podle konstantní judikatury nss-u jest v reklamačním řízení podle § 20 odst. 2 zák. č. 4/1906 z. z. mor. stranou též mšr jako zákonný zástupce školy, který má povinnost bdíti nad tím, aby škole její péči svěřené nebyly nezákonným způsobem odnímány dítky, pro něž jest škola tato povinnou.
Oběma citovanými, daného případu se týkajícími nálezy nss-u bylo pak již vysloveno, že rodiče dítek národnosti italské (změna této nebyla prokázána) nejsou ve volbě obecné školy pro svá dítka předpisem § 20 zákona Perkova omezeni a že podle tohoto předpisu nelze tudíž vylučovati reklamované dítky ze školy, do níž byly otcem dány. Z toho jde, že, dal-li otec dítka ta zapsati do školy německé a do této je dále posílal, pak zápis a návštěva školy německé byly v souhlasu se zákonem. Je-li tomu tak, pak má měst. škol. výbor pro školy německé v Brně ve funkci mšr-y právo brániti se tomu, jsou-li jí tyto dítky, které byly otcem její péči v souhlasu se zákonem svěřeny, nezákonným zásahem úřadu odnímány. Že pak zásah ten byl nezákonný, bylo již cit. nálezy nss-u rozsouzeno.
Jestliže tedy nyní žal. úřad stojící ve věci stále na půdě § 20 zák. Perkova a na původních, na jeho základě vybudovaných úředních rozhodnutích, odmítl odvolání st-lova, o nichž měl v důsledku nálezu nss-u znovu rozhodnouti, z toho důvodu, že st-1 není legitimován dožadovati se nápravy proti zásahu úřadu do jeho práv, pak ocitl se v rozporu se zákonem a bylo proto nař. rozhodnutí, založená na tomto právním názoru, zrušiti podle § 7 zák. o ss. Bude tedy na žal. úřadu, aby o obou odvoláních st-lových znovu rozhodl, řídě se při tom i právním názorem, vysloveným v dřívějších nálezech nss-u, v té věci již vydaných.

Citace:

č. 10087. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 429-432.