NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7108.

Dávka z přírůstku hodnoty. — Rodinné právo. — Řízení správní: * Vrátí-li úřad dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti, patřící manželům jako spoluvlastníkům, celou manželi, je manžel tím sproštěn své povinnosti v § 22 česk. dávk. ř. mu uložené vůči manželce jako spoluzcizitelce jenom tehdy, když byl manžel k přijetí dávky pro manželku touto zmocněn specielní plnou mocí podle § 1008 o. z. o.
(Nález ze dne 28. února 1928 č. 4650).
Prejudikatura: Boh. A 1150/22, 1445/22.
Věc: Františka Č. v B. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Po řízení provedeném s Františkem Č. ohledně vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí z prodeje domu ...., patřícího Františku Č. a štice (jeho manželce), vydán byl Františku Č. plat. rozkaz na 35325 Kč 18 h. K rekursu téhož byl plat. rozkaz za účelem zjištění připočítatelných nákladů zrušen a když František Č. ohledně těchto a zcizovací ceny s úřadem se dohodl, byla zaplacená dávka snížena o 16597 Kč 98 h a tato částka s 5% nahražovacím úrokem per 968 Kč 20 h, celkem 17566 Kč 18 h, Františku Č. vyplacena.
Podáním z 18. května 1925 domáhala se st-lka výplaty poloviny tohoto obnosu, uvádějíc, že jest a v době výplaty již byla s Františkem Č. rozvedena, a ten že k přijímání peněz za ni zmocněn nebyl. Další rekursy st-lkv byly správní komisí města P., osk-í a konečně nař. rozhodnutím zamítnuty.

O stížnosti nss uvážil:
Žal. úřad z okolností, že František Č. vystupoval v celém řízení o uložení dávky sám jako strana, že Františka Č. žádným projevem neohradila se proti tomu, aby její manžel byl pokládán za jejího zástupce, a jménovité neoznámila, že manželství s Františkem Č. bylo rozvedeno, usuzoval, že Františka Č-ová zmocnila spoluprodavatele Františka Č. konkludentně i k tomu, aby přijal s právní účinností pro ni onu částku dávky, kterou jí obec měla vrátiti. Měl tedy žal. úřad za to, že zmocnění k zastupování v řízení o dávce z přírůstku vztahuje se i na oprávnění k přijetí vrácené dávky. Nss nemohl tomuto náhledu přisvědčiti.
Sluší především konstatovati, že dávkový řád ze dne 29. prosince 1915 č. 83 z. z., podle něhož byla dávka v daném případě předepsána a dle kterého jest také posuzovati otázku vrácení dávky, neobsahuje — mimo předpis § 19 odst. 3. — ustanovení o tom, zda a za jakých podmínek lze jednoho spoluzcizitele pokládali za zmocněnce druhého. Předpis právě citovaný týká se pouze doručování plat. (záručních) rozkazů, a nelze ho vzhledem k jeho výjimečné povaze vztahovati i na jiné úkony nežli doručování (srovn. také nál. Boh. A 1150/22). Dlužno proto principielně vycházeti z toho, že vůči úřadu každý ze spoluzcizitelů stojí zcela samostatně a že zastoupení jednoho spoluzcizitele druhým možno přijati jenom tehdy a potud, pokud je tu mezi nimi poměr zástupčí, resp. zmocňovací, podle předpisů o. z. o.
V daném případě šlo o přijetí peněz pro spoluzcizitele. Podle § 1008 o. z. o. jest k přijetí peněz zapotřebí zvláštní, na tento druh jednání znějící plné moci. Takováto zvláštní plná moc může zmocněnci býti dána nejen výslovně, nýbrž i mlčky (§ 863 o. z. o.). Že byla udělena mlčky, lze však uznati jenom tehdy, když jsou tu určité konkludentní činy. které po uvážení všech okolností nepřipouštějí rozumného důvodu pochybovati o tom, že byla udělena zvláštní plná moc, týkající se právě onoho druhu jednání, pro něž zvláštní plná moc se požaduje.
V daném případě musily by tu tedy býti nějaké konkludentní činy st-lky, z nichž po uvážení všech okolností bylo by možno důvodně usuzovati, že svého manžela zmocnila k tomu, aby za ni přijímal peníze. Na takovouto zvláštní plnou moc k přijetí peněz nelze však usuzovati jedině z okolnosti, že Frant. č. snad bez odporu Františky Č-ové se jejím jménem účastnil řízení ukládacího, neboť z této okolnosti mohlo by nanejvýše plynouti jen, že Františka Č. svého manžela zmocnila, aby ji zastupoval v řízení ukládacím, neplyne z toho však nic pro otázku potřeby zvláštní plné moci k přijetí vrácené dávky.
Okolnost, že vyměřovací úřad nevěděl o tom, že manželství st-lčino je rozvedeno, je bez významu, neboť František Č. i před rozvedením manželství k přijetí vrácené dávky pro manželku potřeboval podle § 1008 o. z. o. specielní plné moci, která pouhým neodporováním se strany manželky ve smyslu § 1238 o. z. o. nahražena býti nemohla (srovn. také nál. Boh. A 1445/22).
Když tedy žal. úřad, nedbaje ustanovení § 1008 o. z. o., shledal zmocnění Františka Č. k přijetí vrácené dávky pro Františku Č. již v tom, že František Č. byl mlčky zmocněn účastniti se s právním účinkem pro Františku Č. řízení ukládacího, spočívá rozhodnutí jeho na nesprávném právním názoru.

Citace:

č. 7108. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 344-345.