NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 13087.

Samospráva obecní. — Řízení před nss: I. * V případech § 20 obec. fin. nov. č. 329/1921 Sb. přísluší osadnímu zastupitelstvu toliko stanoviti rozpočet osadního majetku, který se omezuje na příjmy a vydání spojené se správou tohoto majetku. Usnášeti se o úhradě kvóty schodku obecního rozpočtu, která na osadu připadá, přísluší — se zřetelem na výsledky rozpočtu osadního majetku — zastupitelstvu obecnímu. — II. * Samostatné dávky a poplatky obecní (§§ 35, 38, 28 obec. fin. nov. č. 329/1921 Sb.) lze zavésti vždy jen pro celou obec, nikoli pro jednotlivou osadu. — III. Neprodlený výkon rozhodnutí zem. výboru směřujícího k zjednání řádného rozpočtového stavu v obci je veřejným zájmem ve smyslu § 17 zákona o ss č. 36/1876 ř. z.
(Nález z 30. listopadu 1937 č. 1339/35-4.)
Věc: Obec Bojanov (adv. Dr. Osvald Schulmann z Prahy) proti rozh. zem. výboru v Praze z 5. prosince 1934 o obecním rozpočtu na rok 1934, rozh. z 24. dubna 1935 o odkladném účinku stížnosti k nss, rozh. z 24. dubna 1935 o obecním rozpočtu na rok 1935 a rozh. z 2. října 1935 o odkladném účinku stížnosti k nss.
Výrok: Stížnosti se zamítají.
Důvody: I. Obecní zastupitelstvo politické obce Bojanova, složené z osad Bojanova a Hůrky, schválilo ve schůzi 12. března 1934 obecní rozpočet na rok 1934 a usneslo se rozvrhnouti schodky rozpočtu řádného i mimořádného podle daňové základny na osadu Bojanov 88,85,% a na osadu Hůrku 11,15%, t. j. na osadu Hůrku částkou 4610 Kč 65 h a 669 Kč.
K odvolání osady Hůrky okr. výbor v Chrudimi ve schůzi 4. září 1934 toto usnesení obecního zastupitelstva zrušil, pokud byl schodek řádného rozpočtu na rok 1934 rozvržen na osadu Hůrku v poměrné částce 4610 Kč, a uložil obci Bojanovu, aby, pokud by limit přirážek byl vyčerpán a nestačil, přistoupila k vybírání všech možných obecních dávek a poplatků podle §§ 24, 28 a 38 zákona č. 329/1921 Sb.. poté teprve aby přikročila k rozvrhu schodku řádného rozpočtu na r. 1934 v poměrných částkách na obě osady.
Podle výměru zem. úřadu v Praze z 5. prosince 1934 zem. výbor v Praze ve schůzi 5. prosince 1934 odvolání obce Bojanova zamítl z těchto důvodů: »Podle § 107 sl. obec. zř. vztahuje se působnost osady pouze ke správě osadního jmění. Nemá tedy osada berní výsosti. Tato náleží pouze obci politické, jež výhradně může vybírati obecní dávky (včetně přirážek k daním) a poplatky (Budw. 379/1878). Na tom nemění nic okolnost, že obecní přirážky mohou býti odstupňovány podle osad v důsledku toho, že výnos osadního jmění slouží k snížení obecních přirážek v osadě (§ 20 fin. nov.). Námitka, že by osada Bojanov přispívala na potřeby osady Hůrky, není oprávněna. Výnos obecních dávek by přispěl k snížení schodku rozpočtu obce politické, na čemž participují obě osady podle poměru přímých daní v osadách předepsaných. V důsledku toho by se pak snížilo též procento obecních přirážek potřebných v osadě Bojanově k úhradě schodku rozpočtu osadního. (Nebylo by potřebí vybírati usnesených 200/300%, nýbrž by stačilo méně.) Názor, že samostatné dávky obecní mohou býti vybírány teprve po vyčerpání nejvyššího procenta přirážek, nemá v zákoně opory. Zákon staví všechny obecní dávky, mezi něž náležejí i přirážky k daním, na roveň. Podobně platí i o poplatcích (§ 24 fin. nov. uvádí vedle sebe příspěvky, poplatky, dávky a naturální plnění, § 29 dělí pak dávky na přirážky ke státním daním a na samostatné dávky). Pokud tedy] obec vystačí jen s některými dávkami (přirážkami), má na vybranou, které chce vybírati. Obec Bojanov vykazuje na rok 1934 rozpočtový schodek 47351 Kč; k úhradě tohoto schodku by bylo potřebí vypsati více než 1000% obecních přirážek ke státním daním (při základnách přirážkových v osadě Bojanově 4141 Kč, v osadě Hůrce 492 Kč, celkem tedy 4633 Kč), pokud by osady neměly výnosného jmění. Výnos jmění osady Hůrky je rozpočten pouze na 210 Kč (1203 Kč — 993 Kč). Z toho vyplývá, že potřebuje vybírati další obecní dávky a poplatky, zejména pak ty, jichž vybírání bylo usneseno ve schůzi obecního zastupitelstva 15. listopadu 1930 a povoleno ve schůzi zem. výboru 22. prosince 1931, Jsou to obecní dávky: ze psů, z nápojů, ze hry v karty, atd. a poplatky za úřední úkony a za zvěropolicejní prohlídku dobytka a masa. Usnesení obecního zastupitelstva o rozpočtu, který nemá úhrady a při tom nepočítá ani s výnosem dávek a poplatků již povolených, neodpovídá zákonu, podobně jako usnesení o vydání bez současného zabezpečení úhrady. Nemůže také počítati se schválením dohlédacího úřadu a proto právem okr. výbor zrušil takové usnesení«.
II. Obecní zastupitelstvo politické obce Bojanova, složené z osad Bojanova a Hůrky, schválilo ve schůzi 13. října 1934 obecní rozpočet na rok 1935 a rozvrhlo schodky řádného a mimořádného rozpočtu podle daňové základny na obě osady.
Okr. výbor v Chrudimi ve schůzi 5. února 1935 usnesení to k odvolání poplatníků z osady Hůrky zrušil, pokud byl rozvržen schodek řádného rozpočtu částkou 3621 Kč na osadu Hůrku, uložil obci Bojanovu aby — pokud by byl limit přirážek vyčerpán a nestačil — přistoupila k vybírání všech možných obecních dávek a poplatků ve smyslu §§ 24, 28 a 38 obec. fin. nov. č. 329/1921 Sb. a poté teprve přikročila k rozvrhu schodku řádného rozpočtu na r. 1935 v poměrných částkách na jednotlivé osady.
Zem. výbor v Praze podle výměru zem. úřadu v Praze z 24. dubna 1935 ve schůzi 24. dubna 1935, pojednav o odvolání obce Bojanova, usnesl se rozhodnutí okr. výboru pozměniti v ten smysl, že se k odvolání Františka P. a spol. zrušuje usnesení obecního zastupitelstva v Bojanově z 13. října 1934 o rozpočtu na r. 1935, a to z důvodu, že rozpočet tento nepočítá s výnosem povolených obecních dávek a poplatků, ač vykazuje takový schodek, že nemůže býti v osadě Hůrce uhrazen ani maximálními přirážkami k státním daním. Při tom poukázal na odůvodnění svého výměru z 5. prosince 1934, který jedná o rozpočtu na rok 1934, ježto okolnosti tam v úvahu přicházející se podstatně nezměnily (schodek rozpočtu řádného je nyní 32776 Kč, přirážkové základny v osadě Bojanově 3984 Kč, v Hůrce 495 Kč). K vývodům stížnosti poznamenal, že § 20 zákona č. 329/1921 Sb., na který obec stále poukazuje, jedná pouze o správě osadního majetku, zejména o tom, komu náležejí užitky z něho. Přebytky příjmů z osadního majetku zůstávají osadě, jež jich může použíti k svým účelům, mezi jiným také k snížení obecních přirážek v osadě. Na použití výnosu veřejnoprávních dávek a poplatků obecních se cit. ustanovení zákona nevztahuje. Nelze také souhlasiti s názorem stížnosti, že obec sestávající z osad může hospodařiti bez ohledu na stránku úhradovou, tedy bez ohledu, zda osoby mohou uhraditi tangentu schodku rozpočtu obecního na ně připadajícího. I pro takovou obec platí všeobecné ustanovení § 28 obec. zř., že obec může činiti vydání pouze v mezích vlastních sil. Konečně k informaci obce dodal, že činí-li obec vydání mimořádná, jež mají býti kryta mimořádným příjmem, nelze tuto mimořádnou potřebu rozvrhnouti na osady, nýbrž musí se o úhradu postarati obec ve vlastní působnosti. Osadě by bylo možno schváliti zápůjčku jen, pokud by měla vztah k osadnímu majetku.
III. Do obou těchto rozhodnutí obec Bojanov podala stížnosti k nss a zároveň zažádala, aby jim byl po rozumu § 17 zákona o ss č. 36/1876 ř. z. přiznán odkladný účinek.
Zemský výbor podle výměrů zem. úřadu z 24. dubna 1935, resp. z 2. října 1935 žádostem těm nevyhověl v podstatě z těchto důvodů: Nař. rozhodnutími zrušeno bylo usnesení obecního zastupitelstva o rozpočtu obecním na r. 1934, resp. 1935. Obec nemá tedy rozpočtu. Sestavení nového rozpočtu, kterým je podmíněno řádné a plánovité hospodaření v obci, je v zájmu obce a tedy v zájmu veřejném; a na druhé straně provedením nař. rozhodnutí nevzejde obci žádná škoda, naopak by mohla obci vzniknouti újma, kdyby hospodařila bez řádného finančního plánu. Není tu tedy dán ani prvý, ani druhý z předpokladů stanovených § 17 zákona o ss č. 36/1876 ř. z.
Také proti těmto dvěma rozhodnutím podány jsou stížnosti obce Bojanova k nss.
O stížnostech nss uvážil:
ad 1. Obec Bojanov, složená z osad Bojanova a Hůrky, z nichž každá má svůj vlastní majetek, který si sama spravuje, postupuje — jak uvádí stížnost — při stanovení rozpočtu tím způsobem, že zařazuje do obecního rozpočtu položky společných výdajů a příjmů, načež schodek obecního rozpočtu rozvrhne na obě osady podle poměru přímých daní v těchto osadách předepsaných. Tím je po jejím názoru obecní rozpočet vyřízen. Na základě toho je pak věcí každé osady, aby sestavila svůj rozpočet a usnesla se o úhradě event. schodku přirážkami, po příp. jinými dávkami na tu kterou osadu rozepsanými, načež osadní rozpočet s návrhem úhrady schvaluje obecní zastupitelstvo. Opírajíc se o tuto praxi, založenou po názoru stížnosti v § 20 obec. fin. nov. č. 329/1921 Sb., zastává obec stanovisko, že není věcí obce, nýbrž každé jednotlivé osady, postarati se o úhradu rozpočtového schodku vypsáním přirážek, event. jiných dávek obecních. Žal. úřad naproti tomu stojí na stanovisku, že působnost osady jest omezena na správu vlastního jmění. Berní výsost má toliko obec, nikoliv osada, a je proto věcí obecního zastupitelstva, aby v rozpočtu obecním se postaralo o stanovení potřebných přirážek a dávek. Vypsání samostatných dávek a poplatků není podmíněno tím, že přirážky dosáhly zákonného maxima. Poněvadž k úhradě rozpočtového schodku obce bylo by třeba přirážky více než 1000%ní, pokud by osady neměly výnosového jmění, a výnos jmění osady Hůrky je rozpočten pouze na 210 Kč, potřebuje obec vybírati další obecní dávky a poplatky, zejména ty, které byly usneseny obecním zastupitelstvem 15. listopadu 1930 a povoleny zem. výborem 22. prosince 1931. Pokud obec vystačí jen s některými dávkami, má na vybranou, které chce vybírati. Usnesení obecního zastupitelstva o rozpočtu, který nemá úhrady a při tom nepočítá ani s výnosem dávek a poplatků již povolených, neodpovídá zákonu. Soud neshledal základní stanovisko stížnosti správným.
Již podle obec. zř. z r. 1864 je nejnižším samosprávným svazem politická obec, nikoliv osada. Obec, nikoliv osada, je nositelkou hospodářských a správních kompetencí vyhrazených samosprávě obecní v § 28; samostatná subjektivita osady po stránce právní a hospodářské jest uznána toliko v § 107 potud, že se osadě ponechává správa vlastního jmění, tedy oprávnění, jaké má kterýkoli hospodářský subjekt soukromý. Na tomto stavu nebylo popřevratovým zákonodárstvím o finančním hospodářství svazků územní samosprávy nic změněno. Za svazky takové zákon uznává pouze země, okresy a obce, nikoliv osady (§ 1 zákona č. 77/1927 Sb.). Podle § 1 zákona č. 329/1921 Sb. sestaviti jest o všech příjmech a vydáních obce rozpočet, a to podle § 19 zákona č. 77/1927 Sb. rozpočet jednotný, který podle § 1 zákona č. 329/1921 obsahovati má všechny příjmy a vydání obce, podniků, ústavů a fondů obecních a obcí spravovaných. Arciť mluví prov. nař. č. 143/1922 Sb. k § 20 obec. fin. nov. o zvláštním rozpočtu příjmů a vydání pro jednotlivou osadu. Obsah takového zvláštního rozpočtu, který se sestavuje pouze tam, kde osada při sloučení podržela vlastnictví svého majetku, je však omezen. Zákon — jak v § 20 obec. fin. nov. jasně vyjádřeno — chce totiž, aby příjmy plynoucí z takového zvláštního jmění osady zůstaly vyhrazeny pro účely osady. Jest jich proto —není-li jiné dohody — použiti pouze na úhradu výdajů připadajících na osadu. Aby tomuto ustanovení zákona bylo vyhověno, je nutno, jak stanoví také prov. nař. č. 143/1922 Sb. k § 20 obec. fin. nov., schodek rozpočtu obecního repartovati na jednotlivé osady, mající vlastní majetek, v poměru přímých daní v nich předepsaných. Kvóta schodku připadající takto na osadu sníží se o čistý výnos osadního majetku, jak byl zjištěn rozpočtem stanoveným osadou, a zbytek representuje pak částku, která je směrodatná pro určení výše přirážek, jež na úhradu kvóty schodku na osadu připadající bylo by nutno rozepsati v osadě.
Touto úpravou nebylo nijak dotčeno zásadní rozhraničení působnosti obce a osady, resp. kompetence orgánů obecních a osadních. Osadním orgánům přísluší podle § 107 obec. zř. pouze spravovati jmění osady a tedy ovšem také sestaviti rozpočet příjmů a vydání spojených s držením a správou tohoto osadního majetku. Usnášeti se naproti tomu o tom, jakým způsobem se má uhraditi schodek rozpočtu obecního, a tedy — v případech § 20 obec. fin. nov. — také ta a ona kvóta jeho připadající na tu a onu osadu obce, resp. o tom, že na úhradu tu mají býti vybírány přirážky a jiné dávky, přísluší výhradně zastupitelstvu obecnímu (§ 24 obec. fin. nov. č. 329/1921 Sb., § 107 obec zř. a contrario). Proti tomu nelze orgumentovati ani — jak činí stížnost — poukazem na ustanovení § 20 odst. 2 cit. zákona, neboť ten mluví jen o správě vlastního osadního jmění, k správě jmění nenáleží však ukládání veřejných dávek na úhradu schodku.
Má-li tedy stížnost zato, že úkol obecního zastupitelstva je splněn tím, že stanoví podíl osady se zvláštním majetkem na společných vydáních, že pak tuto kvótu vložiti je do rozpočtu osadního a je věcí osady, aby se schválením obecního zastupitelstva postarala se sama o úhradu schodku osadního rozpočtu, je na omylu. Naopak, těžisko leží v rozpočtu obecním. V rámci jednotného rozpočtu obecního je věcí obecního zastupitelstva, aby se postaralo o úhradu schodku pro celou obec. Rozpočet o příjmech a vydáních osadního majetku je pouze pomůckou pro to, aby obecní zastupitelstvo vzhledem k zásadě § 20 obec. fin. nov. mohlo stanoviti míru zatížení přirážkového pro dotyčnou osadu. Základní názor nař. rozhodnutí, stížností potíraný, je tedy správný.
Obec. zastupitelstvo, usnášejíc se o obecním rozpočtu a úhradě schodku přirážkou, musí v případech § 20 obec. fin. nov. — jak bylo již shora naznačeno — přihlížeti k výsledkům rozpočtu příjmů a vydání osadního majetku a dle toho stanoviti výši přirážky, kterou je vypsati v té které osadě. Jestliže v daném případě, jak nesporno, nejvýše přípustná přirážka v osadě Hůrce nestačila k úhradě kvóty schodku připadající na osadu Hůrku, pak nezbylo než — pokud by nebyla snížena výše výdajů obecního rozpočtu — postarati se o úhradu nekryté diference zavedením samostatných dávek a poplatků obecních. Poněvadž pak zákon nezná zavedení takovýchto dávek a poplatků jen pro jednotlivou osadu, nýbrž připouští zavedení jich vždy jen pro celou obec (§ 21), nezbývá nežli vyrovnati zmíněnou diferenci resultující v osadě Hůrce tím způsobem, že se schodek obecního rozpočtu, který by se jinak uhradil přirážkou, potřebnou mírou sníží buďto snížením výdajů obecních nebo zavedením samostatných dávek a poplatků pro celou obec.
O tom, že by při tomto způsobu úhrady byla osada Bojanov nějak poškozena u srovnání s osadou Hůrkou, nemůže býti řeči. Vždyť zavedením samostatných dávek v obci sníží se kvóta schodku, která se uhradí přirážkami, takže přirážky v osadě Bojanově budou o to nižší, nežli podle usnesení obecního zastupitelstva. Kvóta celkového schodku připadající na osadu Bojanov zůstane stejná, jenom způsob úhrady, resp. prostředky úhrady budou jiné: na místo pouze přirážkami bude uhrazena jednak samostatnými dávkami a poplatky, jednak přirážkami.
Proti právnímu názoru žal. úřadu, že obecní rozpočet, který — ač zákonný limit přirážek je dosažen — nemá úhrady, je nezákonný, stížnosti nemají námitek. Vytýkají-li, že úřad nebyl oprávněn ani podle § 7 zákona č. 329/1921 Sb., ani podle § 3 zákona č. 77/1927 Sb. nařizovati obci, aby vybírala nějaké obecní dávky a poplatky, spočívá námitka ta na nesprávném pojetí nař. rozhodnutí. Žal. úřad výslovně praví, že, pokud obec vystačí jen s některými dávkami (přirážkami), má na vybranou, které chce vybírati. V dalším dovozuje, že na úhradu schodku rozpočtu tak, jak byl usnesen, přirážky vzhledem k zákonnému limitu nestačí, a že tedy při tomto stavu rozpočtu by obci nezbývalo, nežli přikročiti k vybírání samostatných dávek a poplatků. Z toho patrno, že obci. se neukládá, aby za všech okolností vybírala nějaké, neřku-li všechny možné samostatné dávky a poplatky, ba že se jí ani přímo neukládá vybírati dávky povolené výnosem zem. výboru z 22. prosince 1931, nýbrž že se pouze uznává právem, že rozpočet tak, jak byl usnesen, tedy s nekrytým schodkem, neodpovídá zákonu, jinak však se ponechává obci na vůli, zjednati rovnováhu buď snížením výdajů nebo zvýšením příjmů, při čemž — vzhledem k limitu přirážek — přišly by ovšem v úvahu pouze samostatné dávky a poplatky. To je pravý smysl nař. rozhodnutí. Tím je vyřízena také námitka, že dávky povolené zem. výborem usnesením z 22. prosince 1931 povoleny byly nezákonně. — —
ad II. Stížnost vytýká především, že zem. výbor nezákonným způsobem změnil rozhodnutí okr. výboru in peius stěžující si obce, ježto I. stolice zrušila usnesení obecního zastupitelstva jen potud, pokud byl rozvržen schodek řádného rozpočtu na r. 1935 na osadu Hůrku v poměrné částce 3621 Kč, zem. výbor však zrušil je zúplna. Námitka tato je bezdůvodná.
Okr. výbor ovšem podle doslovu usnesení z 5. února 1935 zrušil rozpočtové usnesení obecního zastupitelstva z 13. října 1934 pouze, »pokud byl rozvržen schodek řádného rozpočtu částkou 3621 Kč na osadu Hůrku.« Nezákonnost usnesení neshledával však v tom, že obecní zastupitelstvo nesprávně provedlo tento rozvrh, nýbrž v tom, že vůbec nesprávně sestavilo celý rozpočet obecní, ježto, ač limit přirážek byl vyčerpán a nestačil na úhradu schodku, neusneslo se o úhradě nekrytého schodku samostatnými obecními dávkami a poplatky. Nezákonnost, pro kterou okr. výbor zrušil usnesení obecního zastupitelstva, spatřoval tedy v podstatě v tom, že — jak to správně také vystihl žal. úřad — obecní zastupitelstvo usneslo se o výdajové stránce rozpočtu, aniž se současně postaralo o potřebnou úhradu. Tato nezákonnost nutně zasahuje celé usnesení o rozpočtu. Byla-li však okr. výboru důvodem jeho rozhodnutí nezákonnost zasahující celé usnesení obecního zastupitelstva o rozpočtu, pak nutno jeho výrok — přes nepřesnou formulaci — chápati v ten smysl, že zrušuje usnesení obecního zastupitelstva o rozpočtu in toto. Pak je však námitka stížnosti, že žal. úřad rozhodl in peius stěžující si obce, bezdůvodná.
Jinak odkazuje se na důvody uvedené shora ad I. a k obsahu stížnosti se jen ještě podotýká, že poslední odstavec nař. rozhodnutí, jednající o úhradě mimořádné potřeby obecního rozpočtu, je pouhým informativním sdělením, jimž nemohlo býti vůbec zasaženo do subjektivních práv obce, takže soud podle § 2 zákona o nss nemůže se námitkami, jež stížnost v tom směru vznáší, věcně zabývati.
ad III. Stížnost podaná proti rozhodnutí vydanému výnosem z 24. dubna 1935 vytýká především, že žal. úřad v rozporu se spisy založil nař. rozhodnutí na nesprávném skutkovém předpokladu, že svým rozhodnutím z 5. prosince 1934 zrušil rozpočtové usnesení obec. zastupitelstva z 12. března 1934 in toto, kdežto prý rozhodnutím tím bylo ono rozpočtové usnesení zrušeno v souhlasu s prvostupňovým rozhodnutím okr. výboru jen co do rozvrhu schodku obecního rozpočtu na osadu Hůrku částkou 4610 Kč 65 h. Námitka ta není důvodná. Nezáleží na tom, co vyslovil okr. výbor, nýbrž rozhodným jest obsah rozhodnutí zem. výboru z 5. prosince 1934. Rozhodnutí to zjišťuje, že okr. výbor k odvolání osady Hůrky zrušil usnesení obecního zastupitelstva v Bojanově z 12. března 1934 o rozpočtu obecním pro r. 1934, v posledním odstavci pak výslovně praví, že usnesení o rozpočtu neodpovídá zákonu a že proto okr. výbor právem je zrušil. Tím je jasně vysloveno, že zem. výbor uznává nezákonným a v cestě instanční zrušuje usnesení obecního zastupitelstva z 12. března 1934 o rozpočtu in toto. Právem tedy žal. úřad, rozhoduje o žádosti za odklad výkonu svého rozhodnutí z 5. prosince 1934, posuzoval oprávněnost žádosti s tohoto hlediska. Jinak uvážil nss o obou stížnostech uvedených sub III. takto:
Podle § 17 zákona o ss č. 36/1876 ř. z. je správní úřad povinen přiznati stížnosti podané na nss odkladný účinek, nevyžadují-li veřejné zájmy okamžitého výkonu a vzešla-li by straně z tohoto výkonu nenahraditelná újma. Je tu tedy nárok strany na přiznání odkladného účinku jen, jsou-li splněny oba předpoklady zákonem stanovené.
Žal. úřad uznal, že není dána první podmínka odkladu, protože neprodlené provedení je v zájmu veřejném, ježto nař. rozhodnutím odstraněn byl rozpočet obecní pro rok 1934, resp. 1935, rozpočtem je však podmíněno řádné a plánovité hospodaření v obci, a zákon sám pečuje o to, aby obec včas rozpočet stanovila, pod sankcí, že jinak učiní tak úřad dohlédací. Nss uznal argumentaci úřadu správnou.
Rozhodnutím zem. výboru z 5. prosince 1934, resp. 24. dubna 1935 bylo usnesení obecního zastupitelstva z 12. března 1934, resp. z 13. října 1934 o rozpočtu obecním na r. 1934, resp. 1935 odstraněno, nastal v obci Bojanovu pro uvedená léta stav bez rozpočtu a obci vznikla povinnost, aby stanovila rozpočty znovu. Odklad výkonu cit. rozhodnutí, jehož se obec žádostmi domáhala, spočíval tedy v tom, že splnění zmíněné povinnosti se strany obce se suspenduje a zachovává se až do nálezu nss, resp. eventuálně až do nového rozhodnutí správního úřadu stav bez rozpočtu.
Uváží-li se, že zákon ukládá obci kategoricky, aby každoročně se- stavila rozpočet pro nejbližší správní rok (§ 1 zákona č. 329/1921 Sb.), a to nejdéle 2 měsíce před počátkem správního roku (§ 6 cit. zákona), a že, nevyhoví-li obec této povinnosti, může dohlédací úřad sestaviti rozpočet z moci úřední nákladem obce (§ 7 cit. zákona), je patrno, jak velký význam zákon přikládá existenci řádného rozpočtu, a včasnému jeho stanovení a jak perhorreskuje stav bez rozpočtu. Je to pochopitelno, uváží-li se, že rozpočtem je podmíněno řádné a záměrné hospodaření v obci se všemi jeho důsledky pro hospodářský stav všeho občanstva. Pak nelze vážně pochybovati o tom, že zákon včasné stanovení rozpočtu obecního uznává za eminentní zájem veřejný, který chrání event. i proti vůli obce. Právem uznal tedy žal. úřad, že neprodlený výkon rozhodnutí zem. výboru, směřujícího k zjednání řádného rozpočtového stavu v obci Bojanově, je zájmem veřejným.
Vzhledem k těmto úvahám nebylo již třeba ani zabývati se jednotlivými námitkami stížnosti, ani — poněvadž již tento jeden důvod stačí, aby nař. rozhodnutí podepřel — otázkou, je-li tu druhý předpoklad pro přiznání odkladného účinku, a bylo stížnosti jako bezdůvodné zamítnouti.

Citace:

Č. 14016. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 1134-1138.