NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8600 —
Č. 8600.

Zaměstnanci veřejní: Povolení k cestě do ciziny uděluje pensistovi ústřední úřad resortní v dohodě s min. fin.
(Nález ze dne 13. května 1930 č. 7763.)
Věc: Dr. Jan W. v C. (adv. Dr. Ant. Grimmer z Úst n. L.) proti ministerstvu financí o odepření povolení k cestám do ciziny.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-li, řediteli něm. reál. gymnasia na odpočinku, bytem v Ú., bylo výměrem zem. fin. ředitelství v Praze z 23. prosince 1924 povoleno další vyplácení zadrželých pensijních požitků od 1. září 1924 a dále sděleno: »Ježto bylo zjištěno, že mnoho cestujete, resp. že jste mnoho cestoval, upozorňujeme Vás, že podle platných předpisů nutno si vyžádati povolení zdejšího úřadu k odjezdu do ciziny a k dočasnému pobytu tarnže, jakož i oznámiti účel cesty a dobu pobytu v cizině, a to vzhledem k Vašim četným jízdám i pokud jde o pobyt třeba jen čtrnáctidenní. Odjezdem bez zdejšího povolení pozbyl byste nároku na pensijní požitky.«
Na to žádal st-1 podáním z 10. ledna 1925, aby mu na rok 1925 bylo uděleno povolení, aby směl navštíviti jednou měsíčně na dva dny svou dceru, studující v Drážďanech, aby směl v letních měsících navštíviti londýnskou výstavu na dobu nejdéle tří neděl, a aby směl v červenci neb v srpnu odejeti do Inšpruku pomoci své dceři při stěhování.
Zem. fin. ředitelství v Praze prohlásilo výměrem ze 6. června 1925, že žádosti této nemůže vyhověti; důvody nebyly udány. — Z tohoto výměru podal st-1 odvolání, které žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl z důvodu, že nevidí v případě st-lově zvláštních zřetele hodných důvodů, pro které by mělo býti upuštěno od zásady, že nelze udělovati generelní povolení k libovolnému pobytu v cizině. — Č. 8600 —
Uvažuje o stížnosti, podané do tohoto rozhodnutí, musil si nss nejdříve z povinnosti úřední ujasniti, jak jest upravena kompetence k rozhodování o žádostech za povolení pobírati odpočivné a zaopatřovací platy v cizině.
§ 65 služ. pragm. učitelské z 28. července 1917 č. 319 ř. z. stanoví, že nároky učitelů na výslužné (odbytné) mají se posuzovati podle platných předpisů se změnami, jež vyplývají z tohoto zákona. Služ. pragmatika učitelská sama se otázkou povolování k odcestování státního učitele ve výslužbě do ciziny a pobytu tamže neobírá, a sluší tedy právní prameny pro řešení její hledati ve starších normách a předpisech. Dekrety dvorské komory ze 6. února 1807, sb. zák. pol. svaz. 28 č. 11, ze 7. ledna 1808, sb. zák. pol. svaz. 30 č. 2 a z 5. března 1826, sb. zák. pol. svaz. 54 č. 16 ukládají úřadům, že do výměru o povolování pense pojata býti musí výslovná doložka, že pobírání pense jest vázáno na pobyt v dědičných zemích, jakož i že opuštění jich nastalé jakýmkoliv způsobem a na jakoukoliv dobu bez nejvyššího povolení bude míti v zápětí ztrátu pense na vždy. Dekretem dvorské komory z 31. května 1847 č. 20277 přeneseno bylo oprávnění povolovati pobírání pense v cizině na dvorské úřady, které o žádostech takových měly rozhodovati po předchozím slyšení tajné dvorní a státní kanceláře (nyní min. zahr. věcí).
V předpisech shora uvedených sluší spatřovati právní podklad pro nař. min. fin. z 8. října 1910 č. 187 ř. z., upravující modality, za kterých lze požívati a pobírati v cizozemsku odpočivné a zaopatřovací platy na řad všeobecných pensí. Nařízení to v § 1 obsahuje kompetenční předpis stanovíc, že udělovati povolení k pobírání normálních zaopatřovacích platů v cizozemsku přísluší v dohodě s min. zahr. věcí a min. fin. tomu ústřednímu úřadu, v jehož oboru byl zaopatřovací plat povolen. Ve příčině formálního postupu k dosažení zmíněného povolení vyslovuje § 2 cit. nař. normu, že žádosti o povolení v § 1 dotčené mají se podávati u toho zem. úřadu, příslušného podle bydliště oprávněncova, který jest podřízen ústřednímu úřadu k udělení povolení povolanému.
Také popřevratové zákonodárství — srov. § 8 zák. č. 3/20 ve znění zák. č. 99/21, § 6 odst. 2. a § 15 zák. č. 394/22, § 28 zák. č. 288/24 — setrvalo na zásadě shora uvedených norem, že jest kompetentním udělovati povolení k cestám do ciziny resp. k pobírání odpočivných a zaopatřovacích platů v cizině ten který ústřední úřad, do jehož resortu pensista služebně příslušel, v dohodě s min. fin. Na stejném stanovisku stojí i § 6 zák. č. 287/24, na nějž st-1 ve stížnosti a žal. úřad v odv. spise poukazují, stanově, že požitky plynoucí z úpravy podle tohoto zák. nepříslušejí osobám po případě na osoby, které se zdržují trvale nebo dočasně v cizině, a že výjimky může zcela nebo z části povoliti ve zvláštního zřetele hodných případech ústřední úřad po dohodě s min. fin.
Z uvedených předpisů plyne, že udělovati povolení k odcestování do
ciziny a k pobytu tamže, resp. k pobírání odpočivných a zaopatřovacích — Č. 8601 —
platů v cizině povolán jest ten který ústřední úřad v dohodě s min. fin. a nikoli min. fin. samo.
Na tom nemůže ovšem nic změniti okolnost, že min. fin. k usnadnění styků pensistů s cizinou vydalo vynesení z 25. června 1924 č. 66792, v němž stanoví následky nedovoleného přechodného pobytu v cizině a postup stran vyžádání potřebného povolení, ježto vynesení toto, jak netřeba blíže dovozovati, není schopno měniti shora uvedené normy zákonné.
Rozhodovalo-li proto o žádosti st-lově podle ustanovení § 6 zák. č. 287/24 min. fin. a nikoliv ústřední úřad resortní, kterýmž jest v daném případě min. škol., osobovalo si kompetenci, jaká mu samému nepřísluší. Ale pak jest napadené rozhodnutí nezákonné.

Citace:

č. 8600. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 759-761.