NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 16475.

Nelze vésti exekuci zpeněžením zabaveného nároku na vydání dovozních povolení k dovozu másla a vajec tak, že se dává zmocnění třetí osobě, aby zboží z ciziny jménem a na účet povinného dovážela, je prodala a po srážce režijních výloh a odměny odvedla utrženou částku exekučnímu soudu pro vymáhajícího věřitele.
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1937, R I 973/37.)
Srv. rozh. č. 1029 Sb. n. s.
V exekuční věci vymáhajícího věřitele Hermana R., obchodníka s vejci a máslem v P., proti povinnému Lvovi J., obchodníku s máslem a vejci v P., pro 54500 Kč s přísl. exekuční soud nařídil za souhlasu povinného k vymožení vykonatelné pohledávky vymáhajícího věřitele 54500 Kč s přísl. zpeněžení zabaveného nároku na vydání dovozních povolení k dovozu másla ve výši 3% kontingentu a k dovozu vajec ve výši 2% ročního kontingentu ze zahraničí, který prý přísluší povinnému proti poddlužníku ministerstvu obchodu, průmyslu a živností v P., Velkonákupnímu družstvu dovozců másla a vajec, zapsanému společenstvu s ručením omezeným v P., a Syndikátu pro zpeněžení dobytka a živočišných výrobků v Č. S. R. v P., jakožto členu Velkonákupního družstva dovozců másla a vajec, a to tím způsobem, že zmocnil firmu F., velkoobchod s vejci a máslem, aby na účet vymáhajícího věřitele dovážela z ciziny uvedenou kvotu másla a vajec, dovezené zboží v tuzemsku prodala za běžné ceny, ze zisku si ponechala náhradu hotové režie v místě obvyklou, jakož i odměnu, a aby zbytek utržené kupní ceny odvedla vymáhajícímu věřiteli s příslušným vyúčtováním, odevzdaným exekučnímu soudu. Rekursní soud k rekursu poddlužníka Československého státu zamítl uvedený zpeněžovací návrh. Důvody: Zmocnění jest možné jen v případech § 356 ex. ř., nikoli však v případech, kdy se vede exekuce podle § 325 ex. ř. Nehledě však ani na to, co uvedeno, je zpeněžení zabaveného nároku na vydání dovozních povolení nemožné proto, že jde vlastně o oprávnění bez jakékoliv majetkové hodnoty. Udělením dovozního povolení se propůjčuje pouze oprávnění k dovozu určitého zboží z ciziny právě jen tomu, na koho ono povolení zní. Povolení, o něž jde, zní na jméno dovozce a nelze je převésti na jiné osoby. Hledíc na dotčenou vlastnost a nepřevoditelnost dovozního povolení, znějícího na určitou osobu, není pouhé dovozní povolení, jsouc jen legitimací k dovozu určitého zboží z ciziny, při kterém se takové povolení vyžaduje, samo majetkovým předmětem, který by bylo možno zasáhnouti exekucí (rozh. č. 1209 Sb. n. s.). Nemá-li však dovozní povolení majetkoprávní hodnoty, nemůže býti předmětem zpeněžení a neprávem proto prvý soud povolil navržený způsob zpeněžení. Pro úplnost se podotýká, že je správné i rekursní tvrzení, že v případě, o nějž jde, mohl býti poddlužníkem pouze Československý stát a nikoliv ministerstvo obchodu, neboť to jest toliko úřadem bez právní subjektivity (rozh. č. 10137 Sb. n. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Poddlužník byl oprávněn k rekursu podle všeobecného předpisu § 65 ex. ř., ježto se právem pokládal za stížena příkazem usnesení prvého soudu, považuje povolený způsob zpeněžení zabaveného nároku za nezákonný. Při řešení otázky přípustnosti povoleného způsobu zpeněžení jest vycházeti z usnesení, jímž byla pravoplatně povolena exekuce. Podle něho byl zabaven nárok na vydání dovozních povolení a ne, jak nesprávně má za to stěžovatel, dlužníkovo právo dovážeti ze zahraničí máslo a vejce. Jde tedy o zabavení dlužníkových nároků podle § 325 ex. ř. Způsob zpeněžení takovýchto nároků jest upraven §§ 325 až 329 ex. ř., takže jest nepřípustné a nezákonné soudem udělené zmocnění třetí osobě, aby jménem a na účet povinného dovážela z ciziny zboží a je zpeněžovala. Nebylo proto již z toho důvodu dovolacímu rekursu vyhověno.

Citace:

Čís. 16475. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 548-549.