Úroková míra.

Světový peněžní trh je ve znamení snižování oficielních úrokových měr cedulových bank. Je to všeobecná známka peněžní letory, která ne v poslední řadě jest umožňována stabilisační vlnou měnovou, blahodárně se šířící evropkým kontinentem. Měnová nejistota brala odvahu podnikání a ředila kapitál fluktuačními ztrátami. Také u nás se zřejmě uvažuje o snížení úrokové míry, již proto, aby tím bylo projeveno oficielně přání, aby také soukromé úrokové sazby byly sníženy, což je konečně jediný účel oficielního snížení. Předpoklady hy tu vlastně již byly, když již u státních papírů 6% standard nedávno ještě ministrem financí stipulovaný byl opuštěn a kursy 6% státních papírů přehouply se již přes pari, když při konversi americké půjčky uvažuje se o vydání papírů pětiprocentního a ministr Engliš sám ohlásil nový standard 4%ních státních papírů. Nedojde-li k snížení sazby v nejbližší době, stane se tak z důvodů spíše taktických, že se dá přednost raději vyčkati jara, kdy dochází pravidelně ke kapitálovým fluktuacím a kdy také má dojiti ke konversi americké půjčky.
Vliv úrokové míry oproti stavu předválečnému značně poklesl. Dříve byla míra úroková směrodatnou pro peněžní trh, nyní spíše snaží se stav peněžního trhu vyjádřiti. Už i v Anglii, v zemi klasického peněžnictví, se říká, že dříve určovala Bank of England politiku bank a nyní jest tomu naopak. A tak je tomu všude a zejména u nás, kde jest tato skutečnost ještě zdůrazněna tím, že cedulová banka neměla dosud možnosti ani částečně uplatniti svůj vliv na peněžní trh. Závada tkví jednak v naprostém nedostatku směnečného materiálu, jednak v tom, že i to nepatrné množství, které bylo k disposici, se do nedávna Národní banka zdráhala přijímati, soustřeďujíc veškeré své pohotové prostředky v zásobách devis a drahých kovů, tedy k účelům měnovým. Ačkoli ještě dnes možno říci, že měnová politika plně Národní banku absorbuje, přece projevuje se, prozatím platonická snaha, uplatňovati se také na peněžním trhu. Uplatňování toto jest však spíše jen morálního rázu: Národní banka opírá se jednak o autoritu ministerstva financí a jednak sama pro svou obezřetnou politiku měnovou požívá vážnosti, která jí umožňuje vykonávati aspoň morálně vliv, jehož vlastními silami hy dosud nedovedla vynutiti. V poslední době pak pokouší se Nár. banka s úspěchem zjednati si vliv na peněžní trh tím, že zajišťuje si ingerenci na úvěrovou politiku Ústř. sociál. pojišťovny a Pošt. úřadu spořitelního a šekového. jak se má v budoucnosti jmenovati PÚŠ. rozšířený o činnost poštovní spořitelny.
Nedostatek směnek působí i jinak nepříznivě. Zejména se pociťuje při potřebě krátkodobého uloženi kapitálu. Místo směnek se používá hojně devis a státních krátkodobých papírů, které jsou proto oblíbeny a jichž, stahování státní správou není sledováno s takovým enthusiasmem, jaký se s hlediska státních financí projevuje v denním tisku. Nedostatek směnek tkví v tom, že obchod úplně si odvykl používati směnek a naprosto odmítá je vydávati. Bude trvati hodně dlouho, než se tato zvyklost, zase uchytí, neboť prozatím se obchodník bez směnky obejde a nevidí žádné zvláštní výhody v tom, kdyby jí používal.
Že se používá jako krátkodobých peněz vedle devis také krátkodobých státních papírů, vedlo k tomu, že úroková míra státních papírů nabyla mimořádného významu. Výnosnost státních papírů daná jejich zúročením a kursem jsou skoro bezpečnějším měřítkem pro hodnoceni kapacity peněžního trhu než oficielní úroková míra. Vysvětlení již bylo uvedeno a jest samozřejmé: výnos státních papírů je objektivní skutečností, neboť na úrok ze státních papírů možno uložiti peníze a jejich výnosnost jest výsledkem nabídky a poptávky. Naproti tomu oficielní sazba je více méně abstraktní vzor, položený peněžnímu trhu, který však nemá bezprostředního spojení s peněžním trhem a proto též nemá možnosti, aby tendence, kterou má vyjadřovati, nabyla konkrétních forem. Stručně řečeno: u oficielní sazby není donucujících hospodářských důvodů, aby se jí trh musil říditi. Oficielní sazba není výsledkem nabídky a poptávky, neboť za ni nedá se nabízeti, stojí nad nabídkou a poptávkou, je pro ně napomenutím, ale ne důvodem.
Dr Lepař.

Citace:

HORKA, Miloslav. Deset let živnostenského zákona pro Slovensko a Podkarpatskou Rus.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 3, s. 113-115.