NPD documents search: Váž. tr., 15 (1933)

Čís. 4623.

Třídenní lhůta podle druhého odstavce § 211 tr. ř. je — jde-li o obžalobu soukromou (§ 46 tr. ř.) — lhůtou propadnou a nelze jí prodloužiti.
»Případným návrhem« po rozumu druhého odstavce § 211 tr. ř. lze rozuměti jen návrh věcný, čelící svým obsahem k odstranění závady, pro kterou byla obžaloba prozatím zamítnuta; takovým návrhem není žádost soukromého obžalobce o lhůtu k podání dalších návrhů.
(Rozh. ze dne 8. února 1933, Zm 11 433/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Usnesením radní komory krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 8. listopadu 1932, jímž byl zamítnut návrh obviněných na zastavení trestního řízení, zahájeného stíhacím návrhem Otty G-a pro přečin podle § 97 a přestupek podle § 113 pat. zák., podaným dne 12. března 1930, byl porušen zákon v ustanovení §§ 211 a 46 tr. ř.; usnesení to se zrušuje a trestní řízení se podle § 109 tr. ř. zastavuje.
Důvody:
Proti obviněným vede se u krajského soudu v Moravské Ostravě trestní řízení pro přečiny podle §§ 95, 97 patent. zákona a § 31 zák. o nekalé soutěži. Soukromý obžalobce Otto G., zastoupený Dr. Emilem G-em, podal obžalovací spis dne 31. srpna 1932. K námitkám obviněných proti obžalovacímu spisu vrchní soud v Brně rozhodnutím ze dne 7. října 1932 obžalobu tu podle § 211 tr. ř. prozatím zamítl z. důvodu, že v obžalovacím spise scházely údaje § 207, čís. 2 tr. ř., totiž údaj doby a místa, kdy a kde došlo k trestným činům. Rozhodnutí vrchního soudu bylo zástupci soukromého obžalobce Dr. G-ovi doručeno dne 14. října 1932, a záznamem ve spise a pozdějším prohlášením Dr. G-a je zjištěno, že téhož dne, t. j. 14. října 1932, dostavil se k příslušnému vyšetřujícímu soudci zástupce soukromého obžalobce a žádal (navrhl), by mu byla udělena lhůta k doplnění obžalovacího spisu. Vyšetřující soudce skutečně Dr. G-ovi udělil lhůtu jednoměsíční a v této lhůtě (dne 27. října 1932) podal pak Dr. G. jménem soukromého obžalobce nové návrhy na doplnění řízení. Obvinění učinili pak návrh na zastavení trestního řízení podle § 46 odst. 3 tr. ř. proti nim z toho důvodu, že Dr. G. nepodal ve třídenní propadné lhůtě § 211 odst. 2 tr. ř., od doručeni rozhodnutí vrchního soudu počítaje, znovu obžalovací spis. Radní komora krajského soudu v Mor, Ostravě usnesením ze dne 8. listopadu 1932 zamítla návrh obviněných na zastavení trestního řízení s odůvodněním, že soukromý obžalobce ve lhůtě jemu usnesením ze 14. října 1932 povolené návrhy na doplnění obžalovacího spisu učinil; tím, že zažádal u vyšetřujícího soudce o povolení lhůty k doplnění obžalovacího spisu, dal prý na jevo, že nemá úmyslu od dalšího řízení upustiti, není tedy správné tvrzení obviněných, že soukromý obžalobce případný návrh ve třídenní lhůtě vyšetřujícímu soudci neučinil.
Tímto usnesením radní komory byl porušen zákon. Rozhodnutí vrchního soudu o námitkách proti obžalobě uvádí jako důvod prozatímního zamítnutí obžaloby jen, že obžalovací spis nemá náležitostí § 207 tr. ř., najmě že chybí udání místa a udání času, kde á kdy byly trestné činy spáchány (§ 207 čís. 2 tr. ř.), a že vzhledem k těmto formálním vadám shledává toho potřebu, by se nedostatky odstranily. Podle doslovu § 211 tr. ř. má obžalobce v takovém případě podati ve třídenní lhůtě znovu spis obžalovací. Lhůta ta je vzhledem k tomu, že § 211 tr. ř. při ustanovení tom cituje § 46 tr. ř., jde-li o obžalobu soukromého obžalobce, lhůtou propadnou. § 6 tr. ř. ustanovuje, že lhůty stanovené zákonem lze prodloužiti jen ve případech zákonem výslovně uvedených; o lhůtě § 211 tr. ř. nemá zákon ustanovení, že by ji bylo lze prodloužiti. Byl proto soukromý obžalobce povinen, chtěl-li si žalobní právo zachovati, podati v této třídenní lhůtě novou obžalobu. Tvrdí-li soukromý obžalobce, — jenž neznámo, z jakého procesuelního důvodu byl vyšetřujícím soudcem podle protokolu vyslechnut, — že případným návrhem v § 211 tr. ř. uvedeným jest žádost soukromého obžalobce za udělení měsíční lhůty k podání dalších návrhů, je tento názor nesprávný; neboť »případným návrhem« lze rozuměti jen návrh věcný, čelící svým obsahem k odstranění závady, pro kterou byla obžaloba prozatím zamítnuta; žádost za lhůtu neobsahuje však žádného věcného návrhu v tomto směru, nýbrž je jen přípravou k pozdějšímu podání věcného návrhu, a v souzeném případě dokonce jen pokusem prodloužiti lhůtu zákonem stanovenou. Bylo-li tudíž vyšetřujícím soudcem proti výslovnému ustanovení zákona žádosti vyhověno, nemůže z toho žadateli vzejíti žádný prospěch. Bylo proto o zmateční stížnosti podle § 33 tr. ř. uznati ve smyslu § 292 tr. ř., jak se stalo.

Citace:

č. 4623. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 101-102.