NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4980.

Technikové soukromí. — Vojenské věci: * Nastoupí-li civilní geometr místo u vojenského stavebního ředitelství jako kapitán stavební služby, zanikne tím jeho oprávnění k provádění praxe civilního geometra.
(Nález ze dne 5. října 1925 č. 18496).
Věc: Ing. Josef P. v Praze (adv. Dr. O. Hurych z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o zániku oprávnění civilního geometra.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K oznámení inženýrské komory v Praze, že se st-l stal dle sdělení voj. stav. ředitelství v Praze aktivním důstojníkem a nabyl hodnosti kapitána stavební služby, prohlásila zsp výnosem z 22. září 1923 st-lovo oprávnění k provozování praxe civilního geometra za zaniklé ve smyslu §§ 7 a 20 min. nař. z 11. prosince 1860 č. 36413 (viz dodatek k min. nař. ze 7. května 1913 č. 77 ř. z.) a to ode dne vstupu st-lova do aktivní služby vojenské. Rekurs st-lův proti tomuto rozhodnutí podaný zamítlo žal. min. nař. výnosem, což stížnost naříká jako nezákonné — uvádějíc, že vojenský gážista neztrácí nastoupením své služby oprávnění civilního geometra, ježto není státním úředníkem, nýbrž osobou vojenskou. Kdyby nemohl během vojenské služby provozovati praxi civ. geometra, vyšel by z ní a byl by pak po případném propuštění z voj. svazku bez prostředků. St-l také žádal za propuštění ze svazku vojenského z důvodů zdravotních, ale tato žádost jeho nebyla dosud vyřízena. Oprávnění civ. geometra ztrácí se ipso jure nastoupením státního úřadu, nikoli však přijetím vojenské hodnosti. Činnost civ. geometrů začala teprve v letech sedmdesátých, nemůže prý proto starších předpisů na civ. geometry býti použito.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Dle § 20 nař. stát. ministerstva z 11. prosince 1860 č. 36413 zaniká oprávnění civ. technika mimo jiné také tehdy, přijme-li civ. technik některý úřad, který s oprávněním jeho nelze spojiti. Za takový s oprávněním civ. technika neslučitelný úřad prohlašuje § 7 cit. nař. placený státní úřad, z čehož plyne, že nastoupením placeného státního úřadu pozbývá civ. technik ipso jure svého oprávnění. Výjimka ustanovení v § 16, odst. 2 min. nař. ze 17. května 1914 č. 77 ř. z. nemá zde významu.
Že přijetí místa voj. gážisty u voj. stav. ředitelství je přijetím placené funkce ve službách státu, není pochybnosti, jde tudíž jen ještě o to, zda funkce ona je úřadem, jaký má na zřeteli § 7 cit. nařízení. St-l se domnívá, že služba kapitána u voj. stav. ředitelství není úřadem, nýbrž pouhou hodností vojenskou, jež s oprávněním civ. geometra slučitelná jest.
Avšak v cit. ustanovení § 7 nař. není míněn úřad jako takový, nýbrž každá úřední služba určité osoby konaná státu za plat a vykonávaná jako povolání. Službu takovou konají i důstojníci voj. stavební služby, přidělení voj. stav. ředitelstvím; na věci ničeho nemění okomost, že s uvedenou funkcí jejich spojena jest též určitá hodnost vojenská. Předpis § 7 cit. nař. nečiní žádného rozdílu mezi státní službu vojenskou a státní službou civilní a nutno proto ustanovení jeho vztahovati na státní službu vůbec. Tomu nasvědčuje i účel zmíněného předpisu. Jím mělo býti docíleno, aby ti, kdož před vstoupením do služby státní měli oprávnění civ. technika, neprovozovali oprávněni ono i v novém svém povolání, nýbrž věnovali se plně jen tomuto svému povolání. Vzhledem k tomuto účelu nemělo by smyslu, aby činěn byl nějaký rczdíl mezi zaměstnamci civilními a zaměstnanci vojenskými. Za tohoto stavu věci je úplně nerozhodné, že voj. služ. instrukce st-li vedlejší zaměstnání nezakazuje, neboť § 7 nař. z r. 1860 zní absolutně a vylučuje sloučení placeného úřadu státního s oprávněním civ. technika i tehdy, když služ. předpisy dotčeného úředního místa se týkající samy zákaz toho druhu neobsahují.
Jest tedy stížnost, pokud na tomto rozdílu své námitky staví, bezdůvodnou. K námitce, že činnost civ. geometrů začala teprve v letech sedmdesátých a nemůže se tedy na ně vztahovati předpis z roku 1860, stačí uvésti, že cit. nařízení z roku 1860 samo v § 1 sub c) geometry uvádí, a tedy i na tuto kategorii civ. techniků se vztahuje, a také nové nařízení č. 77 z r. 1913 v § 1 sub lit. i civilní geometry uvádí a ustanovení §§ 7 a 20 nař. z r. 1860 — jako pro ně též platící — republikuje (§ 16, odst. 2. nař. ze 7. května 1913 č.77 ř. z.).
Z důvodů těch bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 4980. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 267-269.