NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2652.

Policejní trestní právo (sčítání lidu): I. Zákon a nařízení o sčítání lidu svěřují vyšetření dat při sčítání důležitých výhradně úředním orgánům, čímž má býti vyolučen jakýkoli vliv jiných činitelů na úkony sčítací. — II. Provádění soukromé akce sčítací v době sčítání lidu může tvořiti skutkovou povahu přestupku podle § 12 vl. nař. č. 592/1920. — III. Jinak věty jako při Boh. 1107 adm.
(Nález ze dne 17. září 1923 č. 1020. 1)
Prejudikatura: Boh. 1107, 1247 adm. a četné jiné. Věc: Richard P. ve V. proti zemské správě politické v Opavě stran přestupku zákona o sčítání lidu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem okresní správy politické v Opavě z 10. dubna 1921 byl Dr. Richard P., notář ve V., uznán vinným přestupkem § 12. vlád. nař. z 30. října 1920 č. 592 Sb., jehož se dopustil tím, že jménem okresního vedení německé národní strany ve V. 3800 kusů t. zv. přípravných archů ke sčítání lidu 1921 objednal a obcím okresu V. za účelem provedení soukromého sčítání lidu rozdělil. Byl odsouzen dle § 12 cit. nař. k peněžité pokutě 2000 K, v případě nedobytnosti do vězení na dobu 48 hodin.
Skutkovou povahu vzala okr. správa pol. za prokázanou na základě výpovědi st-le P. a trestního oznámení.
Nař. rozhodnutím zemské správy politické v Opavě z 8. srpna 1922 nebylo odvolání st-le vyhověno, poněvadž skutková podstata přestupku jest prokázána.
Stížnost vytýká především, že provedené řízení trpí podstatnou vadou, ježto úřad nesdělil se st-lem důkazní materiál, který jej usvědčuje.
Úřad stolice prvé založil své rozhodnutí, napadeným výrokem v plném znění potvrzené, na doznání st-lově a na obsahu trestního oznámení četnického velitelství ve V. z 18. února 1921. Dle správních spisů udal st-1 dne 20. dubna 1922, že dal zhotoviti k žádosti občanských stran v tiskárně P. tak zvané »Vorbereitungsbögen zur Volkszählung«, že rozdal archy ty obcím okresu V., že archů mělo býti použito k přípravě pro úřední sčítání lidu za účelem, aby sčítacímu komisaři ulehčeny byly zápisy do úředních tiskopisů a odkázal v dalším směru na obsah podání občanských stran v této věci k okr. správě pol. v Opavě učiněného.
Dle zmíněného podání, daného ve V. 25. února 1921, dal st-1 vyhotoviti 3800 kusů tiskopisů dle úředního formuláře sčítacího archu. Ve smyslu usnesení zástupců německé nacionální strany a německé křesťansko-lidové strany měly býti tyto tiskopisy rozdány jednotlivým přednostům domácnosti, aby je vyplnili a úřednímu sčítacímu komisaři k opsání předložili, případně, aby úřední sčítací arch dle nich ve V. vyplnili. Osobám, které by formulář samy vyplniti nemohly, měla býti dána vysvětlení osobně vhodnými osobami. Obsah zmíněného trestního oznámení shoduje se úplně s tím, co st-1 sám udal.
Nař. rozhodnutí opírá se tudíž jenom o okolnosti jednak st-lem samým výslovně tvrzené, jednak obsažené ve spise, na nějž se st-1 sám odvolával a jehož obsah mu tedy zřejmě byl znám. Následkem toho nebylo třeba, aby úřad ohledně skutkové povahy rozhodnutí ještě další šetření konal, zejména aby byl st-li zvláště sdělován obsah spisů, jež buď znal aneb jež potvrzují toliko správnost jeho vlastních udání, a aby prováděny byly důkazy st-lem v odvolání nabízené.
Když tedy žal. úřad nesdělil st-li obsah spisů, zejména obsah podání daného ve V. dne 25. února 1921 a obsah trestního oznámení a další šetření po stránce skutkové nekonal, nebyl tím za daných okolností st-1 ve svém právu obhajoby nijak zkrácen a proto vytýkaný postup úřadu nezakládá podstatnou vadu řízení. Stížnost namítá dále, že není dána skutková povaha stíhaného přestupku, poněvadž dle cit. § 12. vl. nař. a § 4. zák. z 8. dubna 1920 č. 256 Sb. jsou trestnými jen úmyslné činy neb opomenutí, jimiž úplnost a správnost sčítání jest porušena neb ohrožena. Toto porušení neb ohrožení musí ve skutečnosti existovati. Nestačí prý činy neb opomenutí, které jsou pouze schopny úplnost a správnost sčítání porušiti neb ohroziti. Jednání, jež st-1 předsevzal, nemá prý svrchu uvedených znaků deliktních.
Tomuto právnímu názoru nelze přisvědčiti.
Předpisem § 4 zákona o sčítání lidu z 8. dubna 1920 č. 256 Sb. a ustanovením § 12 prov. nař. z 30. října 1920 č. 592 Sb. prohlášeny jsou za trestné všechny vědomě nesprávné údaje, jakož i všeliká úmyslná jednání a opomenutí, kterými se porušuje neb ohrožuje úplnost nebo správnost sčítání. Z tohoto předpisu plyne, že právní norma trestá netoliko skutečné porušení úplnosti neb správnosti sčítání lidu, nýbrž již pouhé ohrožení úplnosti neb správnosti sčítání.
Stačí tudíž k založení objektivní skutkové podstaty deliktu trestného podle § 4 cit. zák., resp. § 12 uvedeného nařízení — jak již nss vyslovil ve svém nálezu Boh. 1107 adm. — každý čin, který ve svém konečném výsledku mohl míti vliv na úplnost neb správnost sčítání. Aby byla úplnost a správnost sčítání co možno zabezpečena, svěřuje se v § 3 zák. a v §§ 2, 13, 14, 15, 24 a 25 prov. nař. vyšetření dat, jež jsou předmětem sčítání, výlučně orgánům úředním, t. j. úřadům politickým a orgánům k nim přidruženým (sčítacím komisařům a revisorům), čímž má býti — jak tento soud již v nálezu Boh. 1247 vyslovil — jakýkoli vliv jiných činitelů na úkony sčítací vyloučen. Sčítacím komisařům ukládá se v §§ 19 a 20 prov. nař., aby hleděli k tomu, by údaje strany srovnávaly se se skutečností. Podle § 23 prov. nař. musí o obsahu sčítacích archů býti zachováno úřední tajemství.
Všecka tato ustanovení, zvláště pak předpis o zachování úředního tajemství o obsahu sčítacích archů mají za účel chrániti osoby, jichž poměry jsou předmětem sčítání, jednak od agitace, která by mohla působiti na nesprávnost vyplnění rubrik sčítacích, zvláště rubrik o náboženství a národnosti, jednak od újmy, která by je mohla stihnouti právě proto, že rubriky podle pravdy vyplnily, kdyby obsah jednotlivých rubrik nebyl chován v tajnosti.
Všecky tyto opatrnosti, jež mají úplnost a správnost sčítání zabezpečiti, byly by však mařeny, kdyby souběžně s úředním sčítáním byla prováděna jakákoli akce směřující k soupisu dat, jež jsou předmětem sčítání úředního, neboť soupis takový není garantován přísežnou povinností úřední, zejména povinností zachovávati úřední tajemství.
Ze svrchu podaného vylíčení akce, jakou jmenované politické strany zamýšlely, je patrno, jednak že t. zv. archy přípravné, jež měly býti jakousi předlohou při vyplňování sčítacích archů úředních, nepožívaly, — jsouce pouhými listinami soukromými — záruky úředního tajemství, jednak že vyplňování oněch přípravných archů mělo se po případě díti dokonce za spolupůsobení osob soukromých, jež za pravdivé vyplnění sčítacích rubrik nesnadno lze k právní zodpovědnosti volati, kdežto za zachování úředního tajemství o obsahu dat sčítacích vůbec právně zodpovědný nejsou.
Žal. úřad mohl důvodně řečenou akci uznati za způsobilou, aby úplnost a správnost úředního sčítání ohrožovala.
Že však st-1, kterýž doznaně dal t. zv. přípravné archy tisknouti a za účelem rozdělení přednostům domácnosti rozeslati, při akci oné spolupůsobil, a takto předsevzal čin, kterýž je způsobilý ve svém konečném výsledku správnost a úplnost úředního sčítání ohroziti, nelze důvodně pochybovati.
Po stránce subjektivní náleží k zákonné skutkové podstatě deliktu ovšem ještě úmyslnost. Nss vyložil tento pojmový znak deliktu již ve svém svrchu citovaném nálezu Boh. 1107 v ten smysl, že jest jím rozuměti vědomí příčinné spojitosti mezi činem a možností ohrožení úředního sčítání.
Takovéto »vědomí« mohl však úřad u st-le vzíti za prokázané, ježto mu účel přípravných archů zcela dobře byl znám a nemohlo ho býti také tajno, že soukromá akce, která pomocí oněch archů měla býti provedena, může míti vliv na výsledky úředního sčítání.
Jsou tedy i právní námitky ve stížnosti přednesené bezpodstatny, pročež bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Stejně nález z téhož dne č. 1117.

Citace:

č. 2652. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 563-566.