Čís. 11103

Nebyl-li po změně v obsazení soudu (§ 412 c. ř. s.) opakován výslech svědků, nýbrž soud se spokojil s přečtením protokolů o jich výpovědech, jde o vadu, jež nebyla zhojena opomenutím výtky podle § 196 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 19. října 1931, Rv I 2195/30.) Za řízení o žalobě o uznání nemanželského otcovství a o placení výživného nastala v prvé stolici změna v osobě soudce, jenž neopakoval výslech svědků, spokojiv se s přečtením protokolů o jich výpovědech. V odvolání z rozsudku, jímž bylo žalobě vyhověno,, vytýkal žalovaný tento postup prvého soudce. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, nezjednav nápravu ve vytýkaném směru.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů a vrátil věc prvému soudu k dalšímu jednání a k novému rozhodnutí.
Důvody:
Právem vytýká dovolatel s hlediska dovolacího důvodu § 503 čís. 2 c. ř. s., že prý soudce rozhodl, aniž slyšel svědky Maxe T-a, Emila K-a, Herberta M-a a Kurta W-a, spokojiv se s přečtením protokolů o jich výpovědech, a že odvolací soud, ačkoliv tato vada byla v odvolání vytýkána, nezjednal nápravu a svědkům prostě neuvěřil. Jde tu zřejmě o porušení zásady přímosti, vyslovené v § 412 c. ř. s. a vada tato nemohla býti zahlazena ani opomenutím výtky podle § 196 c. ř. s., neboť jde o předpis daný z důvodu veřejnoprávního, jehož se strana nemůže platně vzdáti. Ale vada tato byla podstatná, jelikož svědky vedl žalovaný o svém alibi, tedy o skutečnosti, pro rozhodnutí rozepře důležité. Musilo proto býti vyhověno dovolání již z tohoto důvodu.

Citace:

Čís. 11103. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 366-367.