Ochrana ptactva.

Vůdčí myšlenkou zákonné i mezinárodní o-y p. je: chrániti ptactvo, které jest užitečné zemědělství tím, že hubí hmyz a drobné savce, kteří zemědělství škodí. V té věci platí dosud zemské zákony z doby před převratem: v Čechách ze dne 30. 4. 1870, č. 39 z. z. (pozměněný zák. z 9. 1. 1882, č. 9 z. z.), na Moravě ze dne 12. 2. 1913, č. 14, ve Slezsku ze dne 2. 7. 1909, č. 41 z. z.; zákony český a moravský vztahují se též na některá jiná zvířata zemědělství užitečná (netopýři, ježci a j.). Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí jako zákon mezinár. úmluva pařížská z 19. 3. 1902 (zák. čl. I/1906), o které bude pojednáno na konci.
Základní rysy úpravy jsou podle všech tří zákonů v podstatě shodné; zákony moravský a slezský však se přimykají k mezinárodní úmluvě pařížské.
Podle českého zákona liší se tři skupiny ptáků vyjmenovaných v přílohách zákona: A. škodliví, zejména dravci, ty je zásadně dovoleno hubiti; odstraňovati vejce a hnízda jejich smějí však jen osoby zřízené na ochranu myslivosti; B. ptáci, kteří se živí hlavně myšmi a hmyzem; ty je zakázáno chytati a usmrcovati, kupovati a prodávati; výjimečně může však (podle zák. č. 9/1882) zemský úřad v dohodě se zemským výborem (nyní podle § 99 zák. č. 125/1927 Sb. po slyšení zemského výboru) k návrhu okresního zastupitelstva dovoliti chytati a usmrcovati i tyto ptáky, po určitou dobu, když se na škodu zemědělství příliš rozmnožili; C. ptáci, kteří se živí jenom částečně hmyzem; ti jsou chráněni v čas líhnutí (mezi 1. únorem a 14. zářím), mimo tento čas smějí však býti chytáni neb usmrcováni, dá-li k tomu svolení držitel pozemku a (v českém textu § 3 patrně nedopatřením se uvádí: aneb) ten, jemuž náleží právo myslivosti; svolení to musí býti ověřeno starostou obce. Určité způsoby lapání ptáků jsou zapovězeny. Výjimky ze zákona lze povoliti k účelům vědeckým. Trestní právo přísluší obci (trestnímu senátu obecnímu). Vedle pokuty nebo vězení se nařídí zabavení nářadí a chycení živí ptáci se hned pustí na svobodu. Pokuty a výtěžek za zabavené věci plynou do fondu zeměvzdělání. Na provádění zákona obcemi dohlíží okresní výbory; v tom není zahrnuto (podle § 99 zák. č. 125/1927) rozhodování pořadem stolic. Zákon má býti v každé obci dvakrát ročně veřejně vyhlášen; opomenutí tohoto vyhlášení není však na překážku, aby se zákona nepoužívalo (Budw. 831/1880 — patrně nepokládá se to za vyhlášení zákona v technickém smyslu). Učitelům obecných škol zákon ukládá, aby poučovali mládež o zákoně o o-ě p. a působili k jeho zachovávání.
Mor. a slez. zákon jsou podrobnější a až na odchylku shora uvedenou se shodují celkem doslovně. Uvádějí jen dvě skupiny ptáků: užitečné a škodlivé; zemský úřad může (podle § 18) v dohodě se zemským výborem (nyní podle § 99 zák. č. 125/1927 po slyšení zemského výboru) seznam užitečných ptáků nařízením doplniti, seznam škodlivých doplniti nebo zkrátiti. Užiteční ptáci nesmějí se ani chytati ani usmrcovati ani ku prodeji nabízeti, prodávati nebo kupovati. Ptáky škodlivé je dovoleno chytati nebo usmrcovati v mezích předpisů o policii honební a rybářské. Ptáci ostatní (ani užiteční ani škodliví) chráněni jsou po čas líhnutí. Podrobně upraveno jest chytání ptáků právě uvedených; dovoleno je pouze spolehlivým osobám alespoň 20letým, kterým okresní úřad vydá chytací (čižbářský) lístek. Zákon obsahuje dlouhý výpočet zakázaných způsobů a přístrojů lapacích; seznam ten může býti doplněn nařízením zemského úřadu (po slyšení zemského výboru). Výjimky z předpisů zákona může zemský úřad povoliti k účelům vědeckým a ke znovuusazení ptáků v některém kraji. Okresní úřad může povoliti odstřel ptáků (i chráněných), pokud tropí škody v zahradách, na vinicích, na polích a na lesních kulturách. Zákon se netýká ptáků exotických, ptáků honebných (podle honebního zákona) a domácí drůbeže. Trestní pravomoc vykonávají úřady okresní.
O. p. je též předmětem mezinárodní úmluvy podepsané v Paříži dne 19. 3. 1902. Podnět k ní vyšel od mezinárodního sjezdu zemědělského konaného v Haagu 1891. Italie ji nepodepsala, což její význam valně umenšuje. V Uhrách vyhlášena byla jako zák. čl. I/1906. Provedením pověřen byl ministr zemědělství; jinak však podrobnější předpisy k jejímu provedení nevydány (alespoň Markus, Ung. Verwaltungsrecht, str. 420 jich neuvádí), ač úmluva je pouze rámcová a ku provedení bylo nezbytně třeba podrobnějších předpisů. Po převratu přistoupila k úmluvě i naše republika; přístup nabyl mezinárodní působnosti dnem 4. 4. 1924; úmluva vyhlášena ve Sbírce zákonů r. 1924 pod č. 205. Literatura.
Mayrhofer: „Handbuch für den pol. Verwaltungsdienst“, sv. VI., str. 179 sl.; Holland: čl. „Vogelschutz“ v „Öst. Staatswörterbuch“, IV., str. 822 sl.; Pohl: čl. „Vogelschutz“ ve „Wörterbuch des Völkerrechts“, III., str. 168 sl.
Václav Joachim.

Citace:

LAŠTOVKA, Karel. Veřejné fondy. Slovník veřejného práva Československého, svazek V. U až Ž. Brno: Nakladatelství Rovnost, 1948, s. 179-186.