NPD documents search: Všehrd, 15 (1934) - JUDr. František Štern: Zákon o kartelech a soukromých monopolech

Právo obchodní a směnečné.

Nové rakouské patentní právo. Srovnávací studie na základě min. nař. z 15. září 1898, č. ř. z. 156—164, se zřetelem na patentní právo německé, anglické a americké. Sepsal JUDr. Josef Sládeček, advokát. Praha; nákladem patentního spolku 1899. (Str. XVI a 237.)
Vydáním nového patentního zákona z 11. ledna 1897, č. 30 ř. z., jenž svou vnitřní hodnotou představuje pokrok vědy i praxe co do ochrany vynálezů, rozhojnilo se též zřídlo literární produkce pro tento obor. Vzhledem k důležitému praktickému účelu ochrany patentní jsou zajisté na místě též spisy určené předem pro širší kruhy neprávnické. Dobré přehledné vylíčení toho druhu přinesl již »Obchodní sborník« od R. Hotowtze a J. Grubra pořádaný (Obchodní knihovna »Merkur« čís. 9, str. 3—51); valně objemnějším jest spis výše uvedený, jenž podobně si klade za úkol (str. 2), vysvětliti jednotlivá ustanovení patentního zákona pro praktickou potřebu našich širších kruhů odborných.
Výkladům předeslán delší všeobecný úvod (str. I.—XVI.) věnovaný hlavně národohospodářskému významu ochrany patentní; výklady pak dělí se systematicky ve tři díly: — první díl bez zvláštního nadpisu obsahuje v §§ 1.—16. postupné vylíčení hlavních zásad patentního práva, jež označiti lze jako materiální právo patentní; — v dílu druhém, nadepsaném příliš úzkým titulem »Orgány pověřené udílením ochrany patentní« obsažen jest spolu též výklad o postupu při udílení patentů, jakož i o řízení odpůrčím; — třetí díl pak jedná jen v poměrně malé části o předmětu vyznačeném v nadpisu: »Právní prostředky proti rozhodnutí patentního úřadu v užším slova smyslu« ; větší jeho čásť (§§ 32.—40.) obsahuje výklad o soudní ochraně civilní i trestní proti porušení patentu, dále o osvojování si patentu, o poplatcích manipulačních v patentních věcech a o ustanoveních přechodných. Ku konci připojeny jsou nový zákon patentní v plném znění a stanovy »Patentního spolku na ochranu zájmů vynálezců a výrobců v Praze«, jehož nákladem spis vychází.
Snahu právě jmenovaného spolku, obeznámiti odborné kruhy širší s důležitou reformou v oboru prakticky tak důležitém, lze zajisté s povděkem vítati; litujeme jen, že nemůžeme se stejně příznivě vysloviti též o uskutečnění podniknutého jím úkolu. Jsme si toho vědomi, že nelze při spisu populárním resp. čistě praktický účel sledujícím použíti přísného měřítka prací vědeckých; nicméně dlužno zajisté při takových spisech tím spíše požadovati jasnosti a především správnosti výkladu. A právě v tom směru nelze zamlčeti výtky, že p. autor patrně si nedal dosti času, aby zmíněným postulátům přiměřeně vyhověl, jinak by zajisté byl dovedl vystříci se různých věcných i jazykových nepřesností — z části asi též málo pečlivou korrekturou zaviněných — jež na četných místech stupňují se až v nejasnosť, ba nesprávnosť výkladu. Buďtež zde uvedena některá místa, jež v zájmu použití spisu v kruzích, pro něž jest určen, opravy nutně vyžadují:
Na str. 25. zůstala hned první věta ve stati o prioritě vynálezu — následkem snad vypuštění několika slov — naprosto nesrozumitelnou (»Pod prioritou vynálezu sluší třeba rozuměti řádné podání žádosti k patentnímu úřadu o udělení patentu«). — Na str. 32. překládá se slovo »betriebsmässig« v § 8. zák. pat. právě v základní, proloženě tištěné větě obratem »po řemeslnicku«; z výkladu na téže str. plyne arci, že jest to jen nedopatření, autor užívá tu pak obratu »po živnostensku«, překládaje opět obratem »po řemeslnicku« slovo »gewerbsmässig«. Terminologie tato však zajisté není správnou. »Po živnostensku« značí dle ustáleného již smyslu činnosť směřující ku stálému výdělku a odpovídá plně německému slovu »gewerbsmässig« (srv. na př. Randa, Obchodní právo str. 58. a j.), i nehodí se tudíž pro překlad obratu »betriebsmässig«, ježto, jak p. spisovatel l. c. správně uvádí, — i nevýdělkové použití vynálezu jest majiteli patentu v jisté míře vyhrazeno. 1 — Na str. 35. uvedeno v příčině zápisu převodu patentu do rejstříku patentního, že, je-li listina o převodu patentního práva listinou soukromou, »musí býti na ní podpisy obou smluvných stran notářem nebo soudem legalisovány«; ve skutečnosti jest tu vsak dle § 18. odst. 3. pat. zák. zapotřebí pouze legalisace podpisu převodcova. — Na str. 36 podaná všeobecná definice licence jakožto »dovolení, které vynálezce určité osobě uděluje, aby tato předmět vynálezu mohla vyrábět«, jest patrně příliš úzkou, vždyť nezahrnuje prakticky důležité případy licencí užívacích, prodejových a j. — Na str 40. obmezuje autor předchozího užívatele na užívání vynálezu »toliko pro vlastní potřebu v těch mezích, jak toho žádá jeho podnik« a praví hned dále, že »není tudíž nikterak předchozí užívatel oprávněn, předmět onoho vynálezu cizím osobám prodávat po způsobu obchodnickém«. Obmezení takového však zákon neobsahuje; § 9. zák. pat. neklade meze »vlastní potřeby«, nýbrž »potřeby svého vlastního závodu«, z čehož se arci podává právě ve směru autorem naznačeném důsledek zpravidla opačný: předchozí užívatel bude, pokud to do »potřeby jeho závodu« spadá, plně oprávněn i po obchodnicku předmět vynálezu prodávati. — Na str. 58. sl. vkládají se mezi podmínky obou případů t. zv. odvolání (odnětí) patentu dle § 27. odst. 1. pat. zák. požadavky zákonem neodůvodněné: tak pro případ první žádá se »citelná domácí spotřeba patentovaného výrobku« (i bez této může však býti patent pro opominutí tuzemského výkonu jeho ve smyslu § 27. za zákonných podmínek odvolán); pro případ druhý předpokládá p. spisovatel, že »předmět vynálezu v cizině úplně volně se vyrábí« (str. 59. sub lit. b), — zákon však nepředpokládá volný výkon vynálezu v cizině, nýbrž dopouští za zákonných podmínek odvolání patentu, i když se vynález v cizině provádí jako patentovaný. Na str. 75. se praví, že při žalobě na »oduznání« patentu, kde ani žalobce ani žalovaný nejsou vynálezci a spornou jest otázka držby vynálezu, zvítězí »ten, kdo může prokázati delší držení předmětu vynálezu (§ 5. odst. 2. pat. z.)«. Cit. předpis zákonný však jasně stanoví, že nikoli delší, nýbrž dřívější držení rozhoduje. — Na str. 136 se zcela všeobecně, beze vší výhrady, uvádí, že žaloba na »oderčení patentu« (Aberkennung) »musí býti podána během tří let počítaje od onoho okamžiku, kdy patent byl zanesen do patentního rejstříku«, správně však se žaloba v oné tříleté lhůtě promlčuje a to jen proti poctivému majiteli patentu, počítajíc od jeho zápisu v rejstřík patentní. — Na str. 154. nutno jest opraviti pochybenou terminologii; mluví se tu o návrhu a řízení »zjišťovacím« na místě »určovacím« (Feststellungsantrag, -verfahren, § 111. pat. z.). — Na str. 158. uvádí se, že žalobce může soudně též žádati, by žalovaný uznán byl povinným odstraniti veškeré »továrnické« zařízení, zákon však (§ 96) zmiňuje se o odstranění předmětů rušebních vůbec, nikoli jen továrnických. — Na str. 159. jest zásada § 1301. obč. zák. podána zcela pochybeně. — Ku str. 161. dlužno opětovati výtky v příčině překladu slova »betriebsmässig« a vytčení práv předchozího uživatele výše již uvedené. — Ku str. 166. uvésti jest, že dle § 105. posl. odst. není rozhodnou lhůta 8 dní po povolení, nýbrž po provedení opatření zjišťovacích. — Na str. 177. dlužno opraviti nedopatření v příčině event. zápisu privilejních agentů do »rejstříku patentního«; jde tu o rejstřík patentních zástupců (Patentanwaltregister).
Schváliti dlužno, že p. autor má na různých místech svého spisu zřetel k některým zákonodárstvím cizím, tak zejm. německému, anglickému a americkému, vytýkaje ponejvíce pod čarou ustanovení jich v příčině institucí v textu vyložených anebo předmětů s nimi souvislých. Arci však ani rozsah ani prohloubení podaného apparátu srovnávacího rozhodně nedosahují takové úrovně, jíž by bylo očekávati vzhledem k označení spisu jako »studie srovnávací«. Vlastního účele spisu, posloužiti potřebám praktickým, se však tento právě uvedený nedostatek nedotýká, i neuvádíme ho jako vadu práce samy, nýbrž jako vadu v titulu. — K ministerským prováděcím nařízením z 15. září 1898 přihlédá p. spisovatel na těch kterých místech výkladů v rozsahu celkem přiměřeném. Končíce rádi ještě uznáváme o sobě chvalitebnou snahu jak spolku náklad nesoucího, tak i p. spisovatele, přispěti k popularisaci známostí právních v oborech pro širší kruhy zvláště důležitých; opětně však uvádíme, že popularisace nikterak není dílem snadným, a že práce k ní se nesoucí nesmí býti ukvapenou, nýbrž že vyžaduje při nejmenším téže opatrnosti a bedlivosti jako práce určená pro kruhy vědecké.
K. Herrmann.

1) Spisovateli tu poněkud může býti omluvou, že v příčině terminologie podobná výtka stihá též i officialní překlad v českém vydání říšského zákonníka. Tam se slovo »betriebsmässig« překládá v § 8. slovem »průmyslně«, v § 95. lit. a) slovem »po živnostensku«, ač jest ho v obou případech v témže smyslu použito. Pokládáme za to, že ani slovo »průmyslně« neodpovídá německému »betriebsmässig«; tímto měla býti dle svědectví motivů označena činnosť hospodářská opakovatelná, dle jednotného plánu zařízená, kterážto — aniž nutně k výdělku směřuje — neslouží pouze k ukojení osobních potřeb. Ku smyslu tomuto přimknul by se, jak myslíme, spíše než obraty výše uvedené, výraz »závodově«, »závodně« (odvozeno od závod = Betrieb).

Citace:

LEPAŘ, Jaroslav. Bankéřský zákon.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1927, svazek/ročník 8, číslo/sešit 6, s. 165-169.