Č. 5790.

Spolkové právo. — Administrativní řízení: * Správní úřad nesmí odmítnouti odvolání podané v zastoupení spolku advokátem opatřeným plnou mocí, která nevykazuje podpisy všech dle stanov k podpisu povolaných osob.
(Nález ze 17. června 1926 č. 22.502/25.) Prejudikatura: Boh. 4600, 4601, 4689 a 4857 adm.
Věc: Spolek »Deutscher Turnverein« v K. proti ministerstvu vnitra o odmítnutí rekursu pro formální vady.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím odmítlo žal. min. projednati meritorně odvolání, podané advokátem Drem. Ant. K. v K. jménem stěžujícího si
spolku z výměru zsp-é v Praze z 24. března 1924, jímž nebyla vzata na vědomí ohlášená změna stanov jmenovaného spolku, poněvadž jmenovaný právní zástupce předložil plnou moc, podepsanou pouze předsedou spolku Karlem T., kdežto podle § 9 platných stanov spolkových se vyžaduje k podpisu všech listin mimo podpis předsedův také podpis jednatelův; poněvadž zmíněné plné moci jednatel nepodepsal, nelze uvedené odvolání pokládati za listinu stěžujícím si spolkem platně vydanou.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss v souhlase s usnesením svého odborného plena ze 17. května 1926 takto:
Dle obsahu i formy podání, datovaného v K. 18. dubna 1924, jde o odvolání spolku »Deutscher Turnverein« v K. z výnosu zsp-é v Praze z 24. března 1924. Podání to bylo vyhotoveno a podáno advokátem JUDrem Ant. K. a přiložena plná moc pro tohoto advokáta, opatřená razítkem jmenovaného spolku a podpisem starosty. Není dle stanov spolku sporno, že tato plná moc nemá všech náležitostí, které stanovy předepisují pro listiny pro spolek závazné. Tato formální vada písemné plné moci není však po názoru nss-u ještě důvodem pro odmítnutí odvolání. Předem dlužno uvážiti, že podle všeobecně uznané zásady mohou strany — a to stejně osoby fysické jako právnické — činiti podání v řízení správním prostřednictvím zmocněnce. Z toho následuje, že takové podání nemusí býti podepsáno stranou samou, nýbrž že stačí, je—II
podepsáno tímto zmocněncem. Podle § 1005 o. z. o. může smlouva zmoc-
ňovací býti uzavřena nejen písemně nýbrž i ústně, a není předpisu, jenž by v řízení správním ukládal buďsi všeobecně nebo třebas jen spolkům, že k podáním, činěným zmocněncem, musí býti připojen písemný doklad
o zmocnění, t. j. plná moc. Na základě tohoto stavu platného práva dospěl nss v četných svých nálezech ohledně osob fysických k právnímu názoru, že správní úřad není oprávněn bez meritorního projednání odmítnouti odvolání podané zmocněncem jménem strany jedině z toho důvodu, že k odvolání (stranou nepodepsanému) není přiložena plná moc buď vůbec nebo aspoň ne v náležité formě, nýbrž že úřad jest povinen, má-li pochybnost o tom, zda osoba odvolání podávající byla stranou
k tomu řádně zmocněna — straně poskytnouti možnost, aby předložila dodatečně plnou moc řádně vyhotovenou. Viz o tom zejména nálezy Boh. 4600, 4501, 4689 a 4857 adm., z nichž poslední vydán na základě usnesení odborného plena z 22. června 1925.
Nejinak má se po názoru nss-u věc tam, kde jako strana vystupuje spolek. Bylo již .shora zdůrazněno, že není positivního předpisu, jenž by spolky omezoval ve všeobecně uznané volnosti stran činiti podání k úřadům prostřednictvím zmocněnce, a že také není jim žádnou positivní normou uloženo přikládati k podáním takovým písemnou plnou moc. Snad mohl by v tom směru ten který spolek býti omezen vlastními stanovami, leč o takový případ nejde. V § 4 lit. f) všeob. spolk. zák. je předepsáno, že ze stanov spolku musí býti patrný náležitosti, jichž je třeba k platnému usnášení, k vyhotovením a vyhláškám. Z ustanovení toho ovšem plyne, že taková usnesení, vyhotovení a vyhlášky mají k platnosti své zapotřebí zachování oněch náležitostí, jež pro ně stanovy .spolkové předpisují.
Aplikováno na spornou dnes otázku, znamená to tedy tolik, že ono usnesení, jímž spolek advokáta, k podání rekursu zmocnil, muselo se státi oním orgánem a v oné formě, jak to stanovy předpisují, a že plná moc,
kterou se advokát vykáže, potřebuje ke své platnosti podpisu oněch funkcionářů, jimž stanovy podpisování spolkových listin ukládají.
Avšak sporné dnes otázky se předpisy ty vůbec nedotýkají, neboť nedá se z nich vyvoditi povinnost spolku, resp. jeho zmocněnce, aby při podání na úřad přiložili zároveň písemný doklad o zmocnění. Nestalo-li
se tak, resp. nestalo-li se tak ve formě, jak to stanovy předpisují, mohlo to sice u úřadu vzbuditi pochybnost o tom, zda spolek se na podání rekursu a na zmocnění advokátovu platně usnesl, nesmělo mu to však
býti důvodem pro odmítnutí odvolání a limine. Byl proto povinen dáti spolku ev. jeho zmocněnci příležitost, aby v přiměřené lhůtě pochybnost úřadu vhodným způsobem odstranil. Ježto tak žal. úřad neučinil, slušelo rozhodnutí jeho zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 5790. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 122-124.