NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 7900.

Samospráva obecní: * Podle § 61 řádu volení v obcích č. 75/19 jest při volbě starosty konati užší volbu také tenkráte, když při prvé volbě byly odevzdány hlasy jen dvěma kandidátům a oba dosáhli rovného počtu hlasů.
(Nález ze dne 24. dubna 1929 č. 7562.)
Věc: Alfons P. v M. proti zemské správě politické v Opavě o volbu obecního starosty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 6. listopadu 1926 konala se v M. volba obecního starosty, náměstka a obecní rady. Při volbě starosty konané dle § 61 obecního řádu volebního bylo přítomno 30 členů ob. zastupitelstva a odevzdáno též 30 hlasů, z nichž 15 znělo na jméno Františka N., 15 na jméno Jana H. Poněvadž oba kandidáti obdrželi stejný počet hlasů, bylo mezi nimi rozhodnuto losem, který padl na Jana H.
K podaným námitkám zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím na základě § 67 obec. ř. vol. volební řízení pokud se týče starostovy volby, poněvadž shledal, že volba tato způsobem, kterým se provedla, nebyla v souhlasu se zákonem a to z těchto důvodů: Dle § 61 obec. ř. vol., dle něhož se volba konala, volí se starosta nadpoloviční většinou přítomných z celého sboru (členů obecního zastupitelstva). Neobdržel-li žádný z kandidátů takové většiny, koná se volba mezi těmi dvěma kandidáty, kteří dosáhli největšího počtu hlasů. Za zvoleného považuje se ten, na koho připadne největší počet hlasů. Při rovnosti hlasů rozhoduje los. V daném případě bylo při volbě starosty odevzdáno celkem 30 hlasů, z nichž obdržel František N. 15 a Jan H. rovněž 15 hlasů. Byli tedy jen dva kandidáti a každý obdržel stejný počet hlasů. Nadpoloviční většina činí 16 hlasů. Ježto žádný z kandidátů neobdržel potřebného počtu hlasů (nadpoloviční většiny), měla se provésti užší volba mezi N. a H., což se však nestalo, nýbrž volební komise dala ihned rozhodnouti losem, který z obou kandidátů, obdrževších stejný počet hlasů, jest zvolen. Vylosování dandidátů mělo se konati pouze tehdy, kdyby se bylo ukázalo, že užší volba nevede k positivnímu výsledku. Podle uznané praxe, jsou-li dva kandidáti a každý obdržel stejný počet hlasů, nelze ihned dáti rozhodnouti losem, nýbrž dříve se provede užší volba. Teprve když i v ní naskytne se stejný počet hlasů, rozhodne los. Zrušení volby starosty jest tudíž odůvodněno.
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí namítá v podstatě, že byli-li při volbě starosty dle § 61 obec. ř. vol. pouze dva kandidáti, kteří obdrželi stejný počet hlasů, nepřikazuje zákon, aby se konala užší volba, kterou jest prováděti jenom tenkráte, byli-li při prvé volbě alespoň tři kandidáti, nebo při dvou kandidátech v oněch případech, kde ke zvolení jest třeba kvalifikované většiny, jíž žádný z obou kandidátů nedosáhl. Tento názor stížnosti neuznal nss důvodným.
Podle § 61 obec.ř.vol. , dle něhož volba starosty se konala a konati měla, volí se starosta nadpoloviční většinou přítomných z celého sboru. V odstavci 3. jest dán předpis pro případ, že žádný z kandidátů nedosáhl nadpoloviční většiny přítomných, a stanoví se zde doslovně: »Neobdržel-li žádný z kandidátů takové většiny, koná se užší volba mezi těmi dvěma kandidáty, kteří dosáhli největšího počtu hlasů. Hlasy, které připadly při užší volbě jiným kandidátům, jsou bezplatné. Za zvoleného považuje se ten, na koho připadne největší počet hlasů. Při rovnosti hlasů rozhodne los«.
Tento předpis zákonný nařizuje užší volbu zcela všeobecně pro všechny případy, kdy žádný z kandidátů nedosáhl nadpoloviční většiny přítomných, a neobmezuje se na případ, kdy bylo kandidátů více než dva, z nichž žádný nedosáhl nadpoloviční většiny přítomných. Z této všeobecnosti zákonného předpisu, jenž nařizuje užší volbu, neobdržel-li žádný z kandidátů nadpoloviční většiny přítomných, aniž činí jakoukoli výjimku, plyne, že užší volbu jest konati ve všech případech, kdy v prvé volbě oné nadpoloviční většiny přítomných nebylo dosaženo, kdy tedy již z prvé volby nevyšel určitý kandidát jako zvolený starosta, ať již v prvé volbě byly odevzdány hlasy pro několik kandidátů či jen pro kandidáty dva, a při těch dvou kandidátech pak bez rozdílu, zda kandidáti obdrželi různý, či stejný počet hlasů. Aby v případě posléze uvedeném bylo lze užší volbu pominouti a přikročiti ihned k rozhodnutí losem, bylo by třeba, aby případ ten jako výjimka v zákoně samém výslovně byl označen. Nic takového však zákon nestanoví, a sluší tedy postupovati podle předpisu všeobecného, jenž — jak již uvedeno — přikazuje konati užší volbu ve všech případech, kdy při prvé volbě nebylo dosaženo nadpoloviční většiny přítomných, tedy také v případě, že v prvé volbě vystupovali kandidáti dva, z nichž žádný oné nadpoloviční většiny přítomných neobdržel.
Tomuto závěru nemůže odporovati úvaha, podle mínění stížnosti logicky nutná, že užší volba v případě, kdy vystupovali pouze kandidáti dva a obdrželi stejný počet hlasů, je vlastně opakováním volby prvé a nemůže míti praktického významu. Proti tomu sluší především uvésti, že vůči jasnému předpisu zákona, jenž přikazuje určitý postup, odpadá jakékoliv uvažování o tom, má-li postup zákonem přikázaný praktický význam či nikoliv. Platí tu jedině slovo zákona a v souhlasu s tím jest jen takový postup, jenž se řídí positivním jeho předpisem.
Není však ani správné, že postup, jehož zákonnost st-l popírá, nemá praktického významu, neboť užší volba v případě, jako jest přítomný, není opakováním volby prvé, nýbrž volbou mající materiálně jinaké náležitosti, tudíž volbou od prvé volby materiálně odlišnou. Kdežto totiž při prvé volbě mají členové ob. zastupitelstva zásadní volnost hlasovati pro kteréhokoliv člena zastupitelstva a platným jest každý hlas, odevzdaný takto pro některého člena, jest jim tato volnost odňata při volbě užší, kde jest se jim omeziti pouze na ony dva kandidáty, kteří dle výsledku prvé volby do užší volby vstupují, takže hlasy odevzdané pro jiného kandidáta jsou neplatné. Již v tom vystupuje jasně materiální rozdíl obou voleb. Ještě patrněji vystupuje v předpisech, určujících, koho jest pokládati za zvolena. Kdežto totiž při volbě prvé mohl jeden z obou kandidátů, o něž dnes jde, býti prohlášen za zvolena jen tenkráte, dosáhl-li nadpoloviční většiny přítomných, tedy nejméně 16 hlasů, mohl z volby užší vyjíti jako zvolený onen, který obdržel prostě více hlasů než jeho protikandidát, tedy i méně hlasů nežli 16. Pravděpodobnost, že by při užší volbě hlasovali členové zastupitelstva právě tak, jako při volbě prvé a že by pak fakticky nebylo rozdílu mezi volbou prvou a volbou užší, nemůže ovšem na rozdílné materielní podstatě volby užší nic měniti a neodnímá jí — ježto jde o pouhou pravděpodobnost — ani virtuelního významu praktického.

Citace:

č. 7900. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 653-655.