NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Č. 9845.

Zaměstnanci veřejní. — Legionáři: I. * Ustanovení § 5 odst. 1 zák. č. 462/19 o přednostním právu legionářů při obsazování úřednických míst kancelářských u úřadů, soudů a závodů, jmenovaných v § 4 pod lit. a) a b) cit. zák., nebylo zrušeno předpisem § 7 odst. 7 plat. zák. — II. * Ustanovení § 7 odst. 7 plat. zák. modifikovalo předpis § 5 odst. 1 zák. č. 462/19 v tom směru, že od účinnosti platového zákona mají přednostní právo při obsazování úřednických míst kancelářských u úřadů, soudů a závodů jmenovaných v § 4 lit. a) a b) zák. č. 462/19 před jinými spolužadateli-oficianty jen ti legionáři, kteří vyhovují podmínkám ustanovení toho.
(Nález ze dne 23. dubna 1932 č. 3845.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 9321/31.
Věc: Josef P. a Vojtěch H. v P. (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti ministerstvu financí (odb. r. Dr. Vrat. Řezníček) o propůjčení služebního místa nelegionáři.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem min. fin. z 27. května 1929 bylo propůjčeno vrchní kancelářské oficiantce a pomocné kancelářské úřednici revisního odboru min. fin. služební místo 7. platové stupnice s úředním titulem »kancelářský oficiál« v osobním stavu kancelářských úředníků revisního odboru min. fin. Současně byli st-lé vyrozuměni, že místo kancelářského oficiála vypsané v úředním listě republiky čsl. ze 7. června 1928 bylo uděleno jinému uchazeči.
Proti tomuto výroku namítají st-lé v podstatě toto: Nař. rozhodnutím byla porušena jejich zákonná práva jako legionářů, stanovená §em 5 zák. č. 462/19 a to tím, že jim jakožto legionářům náleží přednost před žadateli nelegionáři a místo propůjčeno nelegionáři. Ustanovení § 5 zák. č. 462/19 nebylo zrušeno platovým zák. č. 103/26. U st-lů jsou splněny jak předpoklady ustanovení § 5 zák. č. 462/19, neboť jde tu o uprázdněné místo, spadající pod ustanovení § 4 tohoto zák. a st-lé mají úplnou způsobilost — Č. 9845 —
pro vypsané místo, tak i podmínky pro jmenování kancelářským úředníkem, stanovené v § 7 odst. 7 plat. zák. č. 103/26. Podmínky posléze uvedené jsou u nich splněny tím spíše, když do doby rozhodné podle § 7 odst. 7 plat. zák. musí býti započtena také legionářská služba st-lů.
Rozhoduje o této stížnosti, uvážil nss toto:
Žal. úřad neodůvodnil, proč nevyhověl žádostem st-lů-legionářů o propůjčení vypsaného místa kancelářského oficiála ve IV. služební třídě, nýbrž místo to propůjčil nelegionáři Marii N. Z tohoto nedostatku odůvodnění a z prostého vyrozumění st-lů, že vypsané místo bylo uděleno jinému uchazeči, jde zřejmě na jevo, že úřad vycházel z právního názoru, jako by ustanovení § 5 zák. č. 462/19, stanovící přednostní právo legionářů na propůjčení místa kancelářského úředníka, bylo zrušeno ustanovením § 7 odst. 7 zák. č. 103/26 a to v důsledku předpisu 1. odst. § 214 cit. zák. Že s tohoto právního stanoviska žal. úřad věc skutečně posuzoval, potvrzuje sám v odvodním spise.
Nss nemohl se přikloniti k uvedenému právnímu názoru žal. úřadu, a to z těchto důvodů:
Podle § 214 odst. 1 plat. zák. pozbyla dnem účinnosti tohoto zákona, t. j. dnem 1. ledna 1926 platnosti — kromě ustanovení zrušených již v jednotlivých paragrafech zmíněného zákona — všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně, ovšem pokud platový zákon výslovně jinak nestanoví nebo se z něho jinak nepodává. Bylo proto především zkoumati, co jest předmětem úpravy každého z uvedených dvou předpisů a je-li tato obsahově a svou podstatou do té míry shodná, že lze mluviti o totožnosti předmětu obou úprav.
Zákon č. 462/19 o propůjčování míst legionářům zaručil v §§ 1, 3, 4 a 5 legionářům v podstatě dva druhy výhod, z nichž prvý záleží ve výhodě zvýšeného zápočtu služby ztrávené v čsl. legiích do služby a výslužby, druhý pak v tom, že se vyhražují legionářům některá služební místa výhradně, některá jen co do přednosti před spolužadateli jinými. Tato posléze zmíněná výhoda jest normována v § 5 cit. zák., kde se v 1. odstavci praví, že jest při obsazování úřednických míst manipulačních a kancelářských u úřadů . . . jmenovaných v § 4 pod lit. a) a b) dávati přednost před jinými spolužadateli legionářům, kteří mají nárok o taková místa žádati a prokáží k nim úplnou způsobilost. Podle toho je předmětem úpravy ustanovení § 5 zákona legionářského výhoda přednostního práva legionářů při obsazování úřednických míst manipulačních a kancelářských, která spočívá svou podstatou v tom, že nesmí býti zmíněná místa propůjčena nelegionářům, uchází-li se o ně legionář a to legionář způsobilý.
Podle § 7 odst. 7 plat. zák. doplňuje se kategorie kancelářských úředníků IV. služební třídy, pokud nejde o propůjčení míst těm úředníkům již ustanoveným nebo úředníkům na dovolené s čekatelným neb na dočasném odpočinku, z řad kancelářských oficiantů, vykazujících určitou tam předepsanou služební dobu ve vlastnosti kancelářského oficianta. — Č. 9845 —
Z toho plyne jednak, že ustanovením § 7 odst. 7 se předpisuje určitá kvalifikace, způsobilost pro místa kancelářských úředníků IV. služební třídy, kteroužto způsobilost však ustanovení § 5 legionářského zákona předpokládá, jednak, že ustanovením tím se neposkytuje kancelářským oficiantům jako příslušníkům pomocné kancelářské služby za všech okolností přednostní právo na propůjčení zmíněných míst, ani když vyhovují zákonným požadavkům.
Za tohoto stavu práva nelze důvodně tvrditi, že by se předmět úpravy provedené §em 7 odst. 7 zák. č. 103/26 kryl s předmětem úpravy, o níž je řeč v § 5 zák. č. 462/19, a nelze tudíž míti za to, že by předmět, o němž jedná ustanovení § 5 zák. č. 462/19, byl upraven předpisem § 7 odst. 7 plat. zák. a že by tudíž ustanovení § 5 zák. č. 462/19 pozbylo po rozumu § 214 odst. 1 plat. zák. platnosti.
Je-li tomu tak, pak nemusil ovšem zákonodárce zachovati v platovém zákoně výhodu přednostního práva legionářů při obsazování uvedených úřednických míst positivním předpisem, jak za to má žal. úřad. Opak nelze dovoditi ani z ustanovení § 142 cit. zák. o započtení určité doby pro zvýšení služného. Podle 1. odst. paragrafu toho předpisy, jimiž se přiznává nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků, se zrušují s výjimkou předpisů o započtení služby v čsl. legiích. Ustanovení to upravuje znova otázku započítatelnosti služební doby pro platový postup, ruší dosavadní předpisy o předmětu tom a byly by tedy bývaly zrušeny podle § 214 odst. 1. plat. zák. předpisy o započítatelnosti služby v čsl. legiích, kdyby byl zákonodárce jich výslovně neponechal zněním § 142 odst. 1 v platnosti.
Rovněž z § 143 plat. zák. nelze nic pro názor žal. úřadu dovoditi, ježto ustanovení to ruší v principu předpisy zakládající nároky na automatické jmenování, přeřadění a ustanovení, kdežto předpis § 5 zák. č. 462/19 zabezpečuje legionářům nárok, aby se určitého úřednického místa nedostalo žadateli-nelegionáři. Na věci nemohou nic změniti ani další vývody odvodního spisu, které, poukazujíce na princip platového zákona o zavedení čekatelské doby, srovnávají kancelářské oficianty s 6letou skutečnou služební dobou s čekateli na místa úřednická a z toho dovozují, že je předpis § 7 odst. 7 normou, vyhražující místa kancelářských úředníků IV. služební třídy kancelářským oficiantům. Selháváť konstrukce ta již proto, že kancelářský oficiant s 6letou služební dobou není vzhledem k ustanovení § 7 odst. 1 úřednickým čekatelem ve smyslu právního pojmu definovaného v cit. ustanovení a nemá také nároku, aby uplynutím čekatelské lhůty stal se úředníkem po rozumu § 9 plat. zák. a vl. nař. č. 132/31.
Stejně tak nemohou na správnosti právního názoru svrchu uvedeného nic změniti úvahy odvodního spisu dovozující, že zachování přednostního práva legionářů nelze uvésti v soulad s hlediskem zájmu služby, na němž je platový zákon vybudován, ježto prý by tím bylo znemožněno ustanovovati na volná místa osoby skutečně jen nejzdatnější. Neboť pro výklad zákona je rozhodným jen jeho znění a princip svrchu uvedený nedošel v zákonu výrazu. Stejně nerozhodným pro daný spor je poukaz odvodního spisu na zákon č. 54/27 o umísťování délesloužících poddůstojníků, ježto ze skutečnosti, že zákonodárce v pozdějším zákoně normoval určitým způsobem otázku obsazování úřednických míst, nelze nic dovoditi pro poměr § 7 plat. zák. č. 103/26 k § 5 zák. č. 462/19, tedy pro vzájemný poměr dřívějších zákonů.
Konečně sluší podotknouti, že nic na věci nemění ani skutečnost, že st-lé se již stali pomocnými kancelářskými úředníky ve veřejnoprávním poměru podle § 88 vl. nař. č. 113/26, neboť tím nestali se nikterak kancelářskými úředníky podle platového zákona, nýbrž zůstávají podle 2. odst. § 88 cit. nař. na systemisovaných místech služebních, která zaujímají jako oficianti.
Z úvah těch vyplývá, že ustanovením § 7 odst. 7 zák. č. 103/26 nebylo zrušeno přednostní právo legionářů, zaručené jim § 5 zák. č. 462/19, nýbrž ustanovením § 7 odst. 7 nastala toliko modifikace § 5 zák. č. 462/19 týkajícího se přednostního práva legionářů a to v ten smysl, že při doplňování kategorie kancelářských úředníků IV. služební třídy přihlíží se jenom k těm legionářům, kteří vyhovují podmínkám v § 7 plat. zák. vytýčeným, t. j. kteří jsou oficianty (vrch. oficianty) a mají 6letou službu tam normovanou, a že jenom tito legionáři mají přednostní právo po rozumu § 5 zák. č. 462/19 před jinými spolužadateli oficianty-nelegionáři. Naproti tomu legionáři, kteří nejsou takto kvalifikovanými oficianty po rozumu § 7 odst. 7, nemají svrchu zmíněného přednostního práva, neboť u těchto nastala zmíněná modifikace ve příčině způsobilosti, úprava to ve smyslu § 214 plat. zák. a s tím související omezení přednostního práva legionářů (srov. nál. Boh. A 9321/31). Byl tedy okruh legionářů zúžen vzhledem ke způsobilosti vytýčené §em 7 odst. 7 pro úřednická místa IV. služební třídy. Dále však tato modifikace nesahá. Nelze tedy z ustanovení § 7 odst. 7 zák. č. 103/26 nikterak dovoditi, že by tímto zákonným předpisem pozbylo účinnosti ustanovení § 5 zák. č. 462/19 i u těch legionářů, kteří podmínkám § 7 odst. 7 plně vyhovují.
Vycházel proto žal. úřad v nař. rozhodnutí z nesprávného právního názoru, vykládal-li si předpis § 7 odst. 7 plat. zák. jinak a popřel-li přednostní právo st-lů jako legionářů vůbec. Veden tímto nesprávným názorem nezjistil, zda a který ze st-lů odpovídá požadavku zákona a propůjčil místo uchazeči-nelegionáři. Tím porušil zákon a slušelo proto zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss, aniž se mohl nss obírati otázkou, co sluší rozuměti v § 7 odst. 7 plat. zák. službou skutečně ztrávenou ve vlastnosti kancelářského oficianta.

Citace:

č. 9845. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 808-811.