Čís. 1106
Příslušnost dle § 49 čís. 2 j. n. vztahuje se na všechny nároky nemanželské matky, jež tato uplatňuje na základě zákona v řízení sporném. Lhostejno, zda otěhotnění skončilo porodem živého děcka.
(Rozli. ze dne 21. června 1921, R II 232/21.)
Žaloba o náhradu škody 13.720 K z důvodu svedení (§ 1328 obč. zák.)
byla zadána na okresním soudě. Žalovaný vznesl námitku věcné nepříslušnosti, jíž soud prvé stolice vyhověl. Důvody: Dle § 49 čís. 2 j. n. jest okresní soud výlučně příslušným pro spory o povinnostech,
jež postihují ze zákona nemanželského otce vůči matce a dítěti. Mezi spory
ty nenáležejí též nároky, opírající se o § 1328 obě. zák. nový doslov, ježto
dle něho upravuje tento § pouze nároky na náhradu škody, jež uplatňuje
žena, jež byla trestným činem, lstí atd. svedena k souloži. Všechny tak
zvané povinnosti otcovské, jež byly před novelou v tomto § obsaženy,
jsou nyní upraveny v právu rodinném (§ 167 obč. zák.). § 1328 obč. zák.
upravuje ryzí nárok na náhradu škody bez ohledu na to, zda došlo otěhotnění ženy. Již z obsahu žaloby vyplývá, že tu jde o pouhou žalobu
o náhradu škody, a strany nevystupují tu jako otec a matka, ježto dle
údajů žalobních porodila žalobkyně po dvakráte mrtvé dítě. Léčební výlohy pak, jichž náhrady domáhá se žalobkyně na žalovaném, povstaly
teprve roku 1919, tudíž rok po té, kdy porodila podruhé mrtvé dítě, a nelze
je proto pokládati za další výlohy, jež by snad byly povstaly slehnutím.
Ježto zažalovaný nárok převyšuje 1000 K, jest námitka nepříslušnosti odůvodněna. Rekursní soud námitku věcné nepříslušnosti zamítl. Důvody: Rozepře o povinnostech, jež postihují po zákonu nemanželského
otce vůči matce, náležejí dle své povahy (§ 49 čís. 2 j. n.) na okresní soud.
Výrazu »matka«, ač uváděn jest tam v souvislosti s dítětem, nelze rozuměti v ten smysl, že lze § 49 čís. 2 j. n. použíti jen tehdy, je-li tu matka
a živé dítě, spíše rozumí se tu »matkou« žena, jež nemanželskou souloží
otěhotněla a to bez ohledu na další průběh a zakončení těhotenství. Vlastnost »matky« dlužno přiznati dojista osobě, jež předčasně porodila (potratila) a bylo by nespravedlivo, posuzovati ženu rozdílně dle toho, zda
těhotenství mělo hladký průběh čili nic, kdyžtě o dítě, narodí-li se živé,
zákon ještě zvláště pečuje. Nenarodí-li se živé dítě, jest ovšem výrok
§ 49 čís. 2 j. n.: »а k dítěti« bezvýznamným, leč trvají tamže označené
povinnosti vůči »matce«. Kromě toho přiznává § 1328 obč. zák. osobě
ženské, jež byla způsobem tam naznačeným pohlavně zneužita, náhradu
utrpěné škody (sr. § 506 tr. zák.), z čehož vyplývá, že nároky na náhradu
za přestálé těhotenství, jež uplatňuje žena, otěhotněvší způsobem, v § 1328
naznačeným, tvoří právě zákonnou povinnost nemanželského otce vůči
matce, pročež spory takové náležejí dle § 49 čís. 2 j. n. na okresní soud.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Soud odvolací sdílí názor druhé stolice a poukazuje stěžovatele na
podstatně správné důvody napadeného usnesení, jež dovolacím rekursem
nebyly vyvráceny. K jeho vývodům se podotýká, že § 49 čís. 2 j. n. mluví
všeobecně o závazcích nemanželského otce vůči matce ze zákona a nerozeznává povinnost otce, nahraditi matce útraty porodu a jejího zaopatření za prvních 6 týdnů od závazků dle §§ 1295 a násl. obč. zák. a dle
§ 506 tr. zák., pročež nutno za to míti, že pod ustanovení § 49 čís. 2 j. n.
spadají veškeré nároky matky, jež tato uplatňuje na základě zákona v řízení sporném. (Viz komentář Neumannův str. 1710.) Že v tomto případě
žalobkyně jest matkou ve smyslu uvedeného § j. n., druhá stolice správně
uvedla a odůvodnila a že se jedná o nárok ze zákona, vychází z obsahu žaloby.