NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4119.

Živnostenské právo. — Ochrana nájemníků: Není věcí živn. úřadu, přidržovati majitele živnosti hostinské k tomu, aby zažádal za schválení osoby, se kterou majitel živnosti uzavřel smlouvu o propachtování živnosti, jako pachtýře živnosti té.
(Nález ze dne 17. listopadu 1924 č. 22078/23.)
Věc: Josef V. v L. proti ministerstvu obchodu o provozování živnosti hostinské a výčepnické jako pachtýř. Výrok: Stížnost se zamítá dílem jako nepřípustná, dílem jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byla pořadem instančním zamítnuta žádost st-lova, kterou se domáhal, aby bylo zúčastněné straně firmě F. W. a spol. v L. pod následky ustanovení VIII. hlavy ž. ř. živn. úřadem uloženo, aby jako majitelka živnosti hostinské a výčepnické se stanovištěm v cukrovaru v L., zažádala o schválení st-le jako pachtýře této živnosti. Dle odůvodnění připojeného nař. rozhodnutí stojí živn. úřad na stanovisku, že jest ponecháno volné disposici majitele živnosti hostinské a výčepnické, chce-li provozovati své živn. oprávnění osobně nebo schváleným pachtýřem a že nemůže býti donucován, aby zakročil o schválení pachtýře. Dodáno, že předpisy zák. o ochraně nájemníků nemají vlivu na vznik, trvání a zánik živn. oprávnění a způsob jeho provozování.
Naproti tomu namítá stížnost na nss podaná, že majitel živnosti jest v disposici s živností omezen právy, kterých pachtýř živnosti nabyl z pachtovní smlouvy. St-l poukazuje, že ustanovení §§ 1—6 zák. o ochraně nájemníků z 26. dubna 1923 č. 85 vztahují se podle 1. odst. § 7 tohoto zák. také na pachtovní smlouvy o provozování živnosti v najatých místnostech a usuzuje z toho, že účinost ustanovení obsažených v cit. paragrafech nemůže býti podle 2. odst. § 7 vyloučena neb omezena smlouvou stran, protože jde o předpisy povahy veřejnoprávní. Pachtovní smlouvu o provozování živnosti v najatých místnostech uzavřel st-l se zúčastněnou stranou, tato smlouva posud po právu trvá a jest zúčastněná strana povinna žádati o schválení st-le jako pachtýře živnosti hostinské a výčepnické, a živn. úřad tím, že zúčastněnou stranu nedonucuje, aby tak učinila a další provozování st-li zakazuje, tvoří situaci, za které by se další trvání pachtovní smlouvy stalo ilusorním. Tímto chováním žal. úřadu byly dle názoru st-lova porušeny předpisy §§ 55 a 131 živn. řádu, ustanovení zák. o ochraně nájemníků, a dotčena st-lova práva z pachtovní smlouvy.
O stížnosti této uvážil nss toto:
Smlouvou z 1. září 1919 propachtovala zúčastněná strana st-li živnost hostinskou a výčepnickou v cukrovaru v L. Touto smlouvou jest upraven poměr st-le ke zúčastněné straně. Práva a závazky z této smlouvy vyplývající jest posuzovati dle norem soukromého práva a přísluší o nich rozhodovati řádným soudům. Nesplnila-li tedy zúčastněná strana st-li nějaký závazek z této pachtovní smlouvy, může se st-l pořadem práva domáhati dodatečného plnění a donucení druhé smluvní strany k plnění tomu. Pokud st-l uplatňuje stížností k tomuto soudu podanou nějaká práva z pachtovní smlouvy, jest stížnost v těchto bodech nepřípustná, poněvadž nss není povolán zasahovati do záležitostí, o kterých přísluší rozhodovati řádným soudům (§ 3 a) zák. o ss).
Pokud však stížnost vytýká, že živn. úřad odpírá st-li ochranu práva soukromoprávního pachtovní smlouvou založeného, jest bezdůvodná, poněvadž žal. úřad správní k poskytnutí žádané ochrany není kompetentní. Z předpisů živn. řádu nelze dovoditi právní nárok pachtýře živnosti toho obsahu, aby živn. úřad donutil propachtovatele, by si opatřil úřední schválení pachtýře. St-l nemůže tedy s úspěchem žádati, aby živn. úřad, vykonávaje živn. polic. pravomoc, donutil zúčastněnou stranu k plnění závazku plynoucího z pachtovní smlouvy, totiž aby si tato jako majitelka živnosti vyžádala ve smyslu § 55 živn. řádu schválení živn. úřadu k propachtování živnosti.
Ustanovení zák. o ochraně nájemníků, jehož se stížnost dovolává, neobsahují žádnou změnu živn. řádu, neboť předmětem zák. o ochraně nájemníků jest úprava smluvního poměru mezi kontrahenty, kteří uzavřeli smlouvu pachtovní, avšak pravomoc úřadu živn. nijak nerozšiřují.
Když tedy žal. úřad odepřel donutiti zúčastněnou stranu jako majitelku živnosti hostinské a výčepnické v L., aby žádala, u živn. úřadu o schválení st-le jako pachtýře živnosti té, neporušil tím zákon. — —

Citace:

č. 4119. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 799-801.