Čís. 1050.
Žaloba o plnění knihovně zajištěných výměnkářských dávek a o náhradu za neposkytnuté dávky není hypotekární žalobou a nelze ji proto knihovně poznamenati.
(Rozh. ze dne 10. května 1921, R 11 166/21.)
Žalobkyně domáhala se žalobou plnění výměny, knihovně zajištěné a
zaplacení náhrady za její neplnění po určitou dobu a žádala též o knihovní poznámku žaloby. Knihovní soud poznámku povolil, rekursuní soud návrh zamítl. Důvody: Povolení knihovní poznámky žaloby,
o niž tu jde, není přípustným. Právo výměny je pro nemovitost reálním
břemenem a nelze tudíž dovolávati se obdoby předpisu § 59 knih. zák.
o poznamenávání žaloby hypotekární. Znění § 20 lit. b) knih. zák. o přípustnosti poznámek k založení určitých právních účinků dle předpisu civilního řádu soudního dochází vzhledem k § 73 knih. zák. svého omezení
na případy, vytčené v §§ 59, 61—72 knih. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
K názoru dovolací stěžovatelky, že její žaloba jest žalobou hypotekární, a že ji proto sluší posuzovati dle § 20 lit. b) knih. zák., nelze přisvědčiti. Žaloba hypotekární, jež vedle § 59 knih. zák. může k žádosti
velitele býti na zavázané nemovitosti knihovně poznamenána, předpokládá, že se v ní jedná o knihovní pohledávku číselně určenou, naproti
tomu předmětem žaloby, o niž tu jde, jest výměna, na realitě pro ni váznoucí, a není náhradní nárok pro neplnění výměny žalobou rovněž za
dobu uplynulou požadovaný, ani v odstupní smlouvě, na jejímž základě
byla knihovně vložena výměna, číselně vyznačen, ani v pozemkové knize
zástavní právo vloženo (§ 14 knih. zák.). Proto okolnost, že za plnění
výměny, kterou dovolací stěžovatelka správně charakterisuje jako reální
břemeno, ručí nemovitost, jí zavazená, nečiní ze žaloby ještě žalobu hypotekární. Otázku ohledně přípustnosti poznámky žaloby dlužno posuzovati dle předpisu knihovního zákona, a poněvadž tento zákon přesně
rozlišuje mezi knihovním zápisem služebností a reálních břemen (§ 12 knih. zák.), a zástavního práva (§ 13—18 téhož zákona), z nichž v § 12
se výslovně praví, že není třeba udati hodnotu v penězích, kdežto § 14
vyžaduje, by byla pohledávka číselně určena, plyne z toho, že se žalobkyně pro svůj názor nemůže odvolávati na předpis § 59 knih. zák., který
dle svého znění nepřipouští rozšiřujícího výkladu, stěžovatelkou hájeného, jako by se slušelo užíti ho také při žalobách o výměnu vůbec, bez
ohledu na to, zda-li jednotlivá její oprávnění jsou v pozemkové knize
udáním určité číslice vyznačena, čili nikoliv. Pokud jde o ustanovení § 20
lit. b) knih. zák., může zde přijití v úvahu jen poznámka spornosti, a poněvadž stěžovatelka sama netvrdí, že by pro tuto poznámku byly zde
podmínky §§ 61—72 knih. zák., slušelo se její dovolací rekurs hledíc
k § 73 knih. zák. zamítnouti jako neodůvodněný.