NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5241.

Horní právo: * Náleží-li právo kutací několika osobám společně, stačí k ustanovení zmocněnce dle § 188 ob. zák. horního souhlas většiny podle podílů (§§ 836 a 833 o. z. o.).
(Nález ze dne 23. prosince 1925 č. 22799/24). Věc: Alois J. v Praze proti báňskému hejtmanství v Praze o jmenování zmocněnce.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Začátkem r. 1924 byli spolumajiteli 13 výhradných, kutišt, ležících v obci M. a zakládajících se na kutacím povolení č. 627 ex 1899, st-l Alois J. 66/132, Jan B. 54/132 a nezvěstní dědicové M. 12/132. Na opětovné vyzvání báňského revírního úřadu ve S., aby ve smyslu § 188 ob. zák. hor. byl oznámen společný plnomocník pro tato kutiště, ohlásil st-l jako svého plnomocníka Dra Vincence A., advokáta v Praze, a sdělil, že v nejbližší době budou podíly Jana B. převedeny na něj, načež se stane celá záležitost bezpředmětnou. Na to báňský revírní úřad výměrem z 1. července 1924 upozornil st-le znovu, že jedná se o plnomocníka dle § 188 ob. zák. hor., a prohlásil, že trvá na tom, aby byl jmenován společný plnomocník všemi spolumajiteli kutacích práv, tedy i dědici M-ovými.
V odvolání z výměru toho podaném poukázal st-l na to, že nabyl dnem 4. července 1924 též podílů Jana B., takže je nyní majitelem 120/132 podílů, kdežto dědicům M-ovým zbývá již jen 12/132, a prohlásil, že setrvává na jmenování svého plnomocníka Dra A., ježto splnění úředního příkazu jest vzhledem k nezvěstnosti dědiců M-ových neproveditelné.
Odvolání to zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z těchto důvodů: Ze znění 2. odst. cit. § 188 přesně a jasně vyplývá, že jmenování společného plnomocníka státi se má všemi podílníky. Dle toho předpokládá jmenování toto souhlas všech podílníků čili spolumajitelů a v případě nezvěstnosti některého z nich též souhlas jeho kurátora příslušným soudem stanoveného. Jmenování společného plnomocníka jedním spolumajitelem s větším počtem podílů bez ohledu na ostatní spolumajitele postrádá veškerého zákonného podkladu a není tudíž vůbec přípustno.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto: Nař. rozhodnutí založeno jest na právním názoru, že podílníci horního oprávnění, jimi ve smyslu § 136 ob. zák. hor. společně provozovaného, vyhoví povinnosti jim v § 188 odst. 2 tohoto zákona uložené jedině tenkráte, ustanoví-li společného zmocněnce souhlasně, t. j. projeví-li všichni souhlas s ustanovením určité osoby tímto zmocněncem. Názoru tomu nelze přisvědčiti. Ani § 188, ani kterékoli jiné ustanovení ob. zák. hor. neobsahují předpisu o tom, jakým způsobem mají tito podílníci společného zmocněnce ustanoviti. Dle prvého odstavce cit. § 188 má zmocněnec takový obstarávati správu horního podniku, tedy u podniku, náležejícího několika osobám, správu tohoto společného podniku. Jakým způsobem jest však provozovati správu společného podniku, stanoví § 136 ob. zák. hor., dle něhož práva podílníků horních oprávnění jak navzájem tak i vůči osobám třetím jest posuzovati dle všeobecných předpisů o spoluvlastnictví a o smlouvách. Předpisy o spoluvlastnictví obsaženy jsou, jak známo, v 16. hlavě o. z. o., jehož § 836 stanoví, že v případech, kde má býti zřízen správce společné věci, rozhoduje o volbě jeho většina hlasů — a to dle § 833 většina počítaná nikoli dle hlav, nýbrž dle podílů — a teprve, nedocílí-li se takové většiny, soudce. Z ustanovení těchto plyne tedy, že ani v případě § 188 odst. 2. ob. zák. hor. není třeba, aby osoba společného zmocněnce byla určena souhlasnou vůlí všech podílníků, nýbrž stačí souhlasný projev většiny počítané dle podílů.
Jest tedy názor, z něhož vycházel žal. úřad, v rozporu se zákonem, a bylo proto rozhodnutí jeho zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 5241. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 733-735.