NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 8993.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: Předpokladem vzniku pojistné povinnosti podle zák. č. 221/24 jest, aby tu byl kromě faktického vykonávání prací nebo služeb ještě právní titul, t. j. smluvený poměr pracovní, služební nebo učňovský.
(Nál. ze dne 17. ledna 1931 č. 433).
Prejudikatura: Boh. A 4330/25, 6480/27.
Věc: Benedikt R. v K. proti zemské správě politické v Praze o pojistnou povinnost Richarda R..
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 15. prosince 1927 vyslovila okr. nemoc, pojišťovna v B., že Richard R., zaměstnaný u svého otce Benedikta R. — st-le — podléhal pojistné povinnosti ode dne 1. července 1923, a vyzvala st-le, aby syna Richarda dodatečně k pojištění přihlásil. Výměr ten pozměnila pak pojišťovna podáním na osp-ou v B. z 23. ledna 1928 v tom směru, že požaduje pojistné příspěvky teprve od 1. července 1926.
Stížnosti zaměstnavatele proti tomuto pozměněnému výměru pojišťovny nevyhověla osp v B. výměrem z 28. února 1928 a vyslovila, že Richard R. podléhal od 1. července 1926 do 1. října 1927 pojistné povinnosti podle ustanovení § 2 odst. 1 zák. č. 221/24, ježto po tuto dobu vykonával svému otci pravidelně práce za byt, stravu a peníze na malé útraty.
Zsp v Praze nař. rozhodnutím odvolání st-lovu nevyhověla, potvrdila výměr osp-é z jeho důvodů a dodala k vývodům odvolání, že »Richard R. byl podle výsledku konaného šetření u otce Benedikta R. v uvedené době stále zaměstnán a vykonával veškeré hospodářské práce, kterých bylo třeba. Mezi otcem a synem byl tudíž založen pracovní poměr na předpokladu podřízenosti a hospodářské závislosti, který byl základem pojistné povinnosti syna podle ustanovení § 2 cit. zák. Výše cit. zákon nečiní, pokud se týče pojistné povinnosti zaměstnance, rozdílu, zda jest zaměstnanec synem zaměstnavatele či nikoliv, a podléhá proto také syn zaměstnaný u otce pojistné povinnosti, jsou—li dány předpoklady, s nimiž zákon pojistnou povinnost zaměstnance spojuje«.
Na toto rozhodnutí podal Benedikt R. stížnost, vytýkaje mu nezákonnost a vadnost. O stížnosti uvážil nss toto:
Podle § 2 odst. 1 zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb. o pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří jest pojištěním povinen a podle tohoto zákona pojištěn, kdo vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Z tohoto předpisu plyne, že vznik pojištění nepojí se k pouhému faktu vykonávání prací neb služeb, nýbrž že k tomuto faktu musí ještě přistoupiti právní titul, smluvený poměr pracovní, služební nebo učňovský (srovn. Boh. A 6480/27). Jen tenkráte, jsou-li v konkrétním případě splněny oba tyto předpoklady, jest dána pojistná povinnost podle citované normy.
Jest mimo spor, že první předpoklad, vykonávání prací nebo služeb, jest v daném případě splněn. Sporným je, zdali mezi st-lem a jeho synem byl v kritické době smluvený pracovní poměr podle cit. § 2 odst. 1. Smluvený pracovní (služební) poměr tú jest, byla-li mezi stranami uzavřena smlouva služební podle § 1151 o. z. o. Tato vzniká, zaváže-li se někdo na nějaký čas konati jinému služby. Podstatným znakem smlouvy služební, tedy i služebního poměru, jest na straně zaměstnancově smluvní závazek konati služby a z toho vyplývající poměr podřízenosti a vázanosti na rozkazy zaměstnavatelovy (srovn. na příklad nál. Boh. A 4330/25).
St-l tvrdil během správního řízení a tvrdí i ve stížnosti, že takového smluveného poměru pracovního (služebního) mezi ním a synem Richardem nebylo a že konání prací s jedné strany a poskytování zaopatření se strany druhé bylo jen důsledkem rodinného poměru. Tím popíral st-l existenci druhého předpokladu pojistného poměru, smlouvy služební.
Žal. úřad nevyhověl st-lově námitce, dovodiv z nesporných okolností, že Richard R. v uvedené době byl u otce stále zaměstnán a vykonával veškeré hospodářské práce za odměnu, pozůstávají v poskytování bytu, stravy a peněz na malé útraty, že byl mezi nimi založen pracovní poměr na předpokladu podřízenosti a hospodářské závislosti. Z nař. rozhodnutí samého neplyne sice zcela jasně, z jakého právního názoru žal. úřad vycházel, rozhoduje o sporné otázce, než, vykládá-li se toto rozhodnutí v souvislosti s obsahem odvodního spisu, nelze dojiti k jinému závěru, nežli, že žal. úřad pojil tu vznik pojištění po rozumu zák. č. 221/24 k pouhému faktu vykonávání prací. Neboť ve zmíněném odvodním spisu se dovozuje, že účelem nemocenského pojištění je zaručení výhod plynoucích ze zák. č. 221/24 všem, kdož fakticky vykonávají činnost, která jest obsahem pracovního poměru vyznačeného §em 1151 o. z. o. a dále se v něm výslovně uvádí, že na podkladě určitých nesporných skutečností rozhodl žal. úřad, že se jednalo o faktický pracovní poměr, na jehož základě vzniklo ze zákona členství u příslušné nemoc, pojišťovny.
Tento obsah odvodního spisu není nikterak v rozporu se zněním nař. rozhodnutí, jmenovitě nelze takový rozpor viděti ani ve větě, kde se mluví o předpokladu podřízenosti a hospodářské závislosti, neboť takový předpoklad se vyskytuje i u poměru mezi rodiči a dětmi, a proto ze znění napadeného rozhodnutí v souvislosti s obsahem odvodního spisu lze za to míti, že žal. úřad nevyhověl odvolání a uznal sporný pojistný poměr proto, že pojil tu vznik pojištění po rozumu cit. zák. k pouhému faktickému vykonávání prací. Než tento právní názor žal. úřadu jest, jak již svrchu dovoženo, mylný, ježto z ustanovení § 2 odst. 1 cit. zák. plyne, že předpokladem vzniku pojistné povinnosti jest, aby tu byl kromě faktického vykonávání prací nebo služeb ještě právní titul, t. j. smluvený poměr pracovní, služební nebo učňovský. Pro tento mylný právní názor bylo napadené rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8993. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 229-231.