NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Čís. 3664.

Následovalo-li vyrovnávacímu řízení vyhlášení úpadku (§2 odstavec druhý konk. ř.), jest šedesátidenní lhůtu §u 12 konk. ř. počítati ode dne, kdy bylo zahájeno vyrovnávací řízení.
V tom, že správce úpadkové podstaty se neopřel uplatňování odlučovacího práva až teprve při roku k rozvrhu výtěžku z exekuční dražby věci, zabavených ve lhůtě §u 12 konk. ř., nelze spatřovati uznání odlučovacího práva.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1924, R I 263/24.) Pro pohledávku vymáhajícího věřitele byla povolena usnesením ze dne 8. února 1923 exekuce na movitosti. Usnesením ze dne 7. března 1923 bylo o jmění dlužníkově zavedeno řízení vyrovnací, jež bylo usnesením ze dne 19. června 1923 zastaveno a usnesením z téhož dne byl na jmění dlužníka vyhlášen úpadek, jenž v době rozvrhu výtěžku dražby movitostí v exekuci, povolené usnesením ze dne 8. února 1923, nebyl dosud skončen. Při rozvrhovém roku vznesl správce úpadkové podstaty odpor proti nároku vymáhajícího věřitele na oddělené uspokojení z výtěžku dražby. Soud prvé stolice odpor zamítl, a přikázal příslušný peníz vymáhajícímu věřiteli. Rekursní soud přiznal peníz, přikázaný prvým soudem vymáhajícímu věřiteli, úpadkové podstatě. Důvody: První soudce neprávem zamítl odpor správce úpadkové podstaty proti nároku vymáhající strany na oddělené uspokojení z výtěžku dražby za svršky. Soud rekursní nesdílí náhledu prvního soudce, že dle §u 12 konk. ř. práva zájemní, která povstala v posledních 60 dnech před zahájením vyrovnávacího řízení, zanikají, avšak znovu obživnou, když vyrovnávací řízení bylo zastaveno, a že se zde jedná o právo, které prohlášením úpadku nezaniklo. Dle §u 12 konk. ř. zanikají vyhlášením úpadku práva na oddělení, jichž bylo nově nabyto v posledních 60 dnech před vyhlášením úpadku exekucí uhražovací nebo zajišťovací. Že o takové právo na oddělené uspokojení zde jde, seznal soud rekursní z toho, že vymáhající strana domáhala se uspokojení své pohledávky z určitých věcí dlužníkových. Dle §u 2 odstavec druhý konk. ř. počítá se v tomto případě lhůta 60denní nikoliv od 19. června 1923, nýbrž od 7. března 1923, kdy vyrovnávací řízení bylo zahájeno, a proto sdílí rekursní soud právní názor stěžovatele, že zástavní právo vymáhající strany vyhlášením úpadku zaniklo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pokud poukazuje stěžovatel k tomu, že se strany úpadkové podstaty nebylo proti jeho nárokům na svršky, k vydobytí jeho pohledávky zabavené, ničeho podniknuto po vyhlášení úpadku, nemůže to býti právním nárokům úpadkové podstaty nikterak na újmu; jmenovitě nemůže to býti považováno za mlčky projevené uznání stěžovatelových nároků; proto stěžovatel neprávem považuje za nepřípustno, by teprve při rozvrhovém roku bylo o jeho zástavním právu, vydobytém na oněch movitostech, prohlášeno, že zaniklo prohlášením úpadku, a neprávem se domnívá, že otázku tuto bylo by lze řešiti jedině sporem, že tudíž měla býti úpadková podstata se svým odporem poukázána na pořad práva. Rekursní soud správně uvedl, že podle §u 12 konk. ř. zanikají prohlášením úpadku práva na oddělení, jichž bylo nově nabyto v posledních 60 dnech před vyhlášením úpadku uhražovací nebo zajišťovací exekucí, a správně vyslovil, že v tomto případě běží o takové právo na oddělené uspokojení. Stěžovatel mylně se domnívá, že, když ustanovení §u 12 konk. ř. neobsahuje nijakého poukazu na § 2 odstavec druhý téhož řádu, není mezi těmito předpisy nijaké souvislosti, a proto trvá na tom, že svého zástavního práva nabyl daleko dříve, nežli v posledních 60 dnech před vyhlášením úpadku. Předpisu §u 2 odstavec druhý konk. ř. správně bylo rekursním soudem použito, byť i naň § 12 konk. ř. neodkazoval, poněvadž tento předpis obsahuje velící ustanovení, jak dlužno v tomto případě počítati 60denní lhůtu. To rekursní soud správně učinil, ale z toho vyplývá úplná bezdůvodnost stížnosti, které proto musil býti úspěch odepřen.

Citace:

č. 3624. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1303-1305.