NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6447.

Stavební právo. — Administrativní řízení (Slovensko): O postavení vlastníka sousedního pozemku, resp. spoluvlastníka pozemku, na němž stavba se má prováděti, v řízení stavebním.
(Nález ze dne 2. dubna 1927 č. 6056.)
Věc: Marie Ž. v B. proti župnímu úřadu v Turčanském Sv. Martině stran stavebního povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: V červenci 1925 žádal Josef Ž. za povolení ke stavbě nové budovy (stáje) na pozemku číslo 10 v B. K místnímu šetření, jež o této žádosti konala ob. stav. komise dne 11. července 1925, byla obeslána také »sousedka« Marie Ž., nynější st-lka. V protokole sepsaném o tomto šetření uvádí se — mimo jiné — že »sousedka« Marie Ž. namítala, že provedením zamýšlené stavby nebude mít zabezpečený příchod do stodoly — pročež podpis protokolu odepřela.
Rozhodnutím z 29. července 1925 vyslovil okr. úřad v Trenčíně, že na základě § 10 žup. stav. statutu pro býv. župu Trenčanskou č. 133/3373 z r. 1903 (schváleného výnosem býv. uh. min. vnitra č. 11514 z r. 1905) uděluje Josefu Ž. povolení ke stavbě budovy (stáje) na jeho pozemku číslo 10 v B., a že k námitce st-lky nemůže vzíti zřetele, poněvadž soukromoprávní otázky může řešiti jen řádný soud; st-lka se proto »upravuje«, aby do 15 dnů podala u okr. soudu žalobu a tuto okolnost okr. úřadu prokázala, ježto v opačném případě jest rozhodnutí okr. úřadu pravoplatné. V důvodech rozhodnutí okr. úřadu se uvádí: námitka st-lky musela býti zamítnuta; stav. komise navrhuje, aby povolení bylo uděleno. — Z rozhodnutí okr. úřadu podala st-lka odvolání.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad toto odvolání a potvrdil rozhodnutí okr. úřadu »na základě jeho správných důvodů«.
O stížnosti na rozhodnutí žal. úřadu uvážil nss.: jak patrno z rozhodnutí úřadu I. stolice ve spojitosti s protokolem sepsaným o místním še.ření z 11. července 1925, vycházel úřad I. stolice z předpokladu, že st-lka jest vlastnicí pozemku sousedícího s pozemkem, na němž zamýšlí stavět Josef Ž., a posuzoval námitku, kterou — podle zmíněného protokolu — vznesla st-lka proti stavbě, totiž námitku, že stavbou bude znemožněn příchod do stodoly st-lčiny, jako námitku vznesenou sousedem, a dospěl k závěru, že tato námitka jest rázu soukromoprávního, jejíž řešení patří do příslušnosti řádného soudu a v důsledku toho poukázal st-lku s její námitkou na pořad práva, maje patrně na mysli ustanovení § 23 cit. stav. statutu.
Podle spisů správních tvrdila však st-lka již v odvolání z roznodnutí úřadu I. stolice, že pozemek, na němž hodlá Josef Ž. postavit budovu (stáj), jest ve spoluvlastnictví Josefa Ž. a st-lky — a to ve spoluvlastnictví podle ideálních podílů, při čemž prý Josefu Ž. patří podíl 1/3 a st-lce podíl 2/3; opírajíc se o toto své právo spoluvlastnické namítala st-lka v odvolání, že zamýšlená stavba jest nepřípustná, neboť zasahuje rušivě do výkonu spoluvlastnického práva st-lčina, zamezujíc příchod do stodoly st-lčiny, od níž jest prý vzdálena jen 3 metry; dále uváděla st-lka, že zamýšlená stavba jest také nepřípustnou z ohledů požárních; konečně dovozovala st-lka, že úřad I. stolice neprávem odkázal ji s námitkou vznesenou při místním šetření na pořad práva a že jí neprávem určil 15denní lhůtu k podání žaloby.
Žal. úřad přes tento obsah odvolání, v němž st-lka popřela správnost předpokladu, z něhož, jak uvedeno, vycházel úřad I. stolice — totiž předpokladu, že st-lka jest sousedkou ohledně pozemku, na němž Josef Ž. hodlá stavět — i správnost právního stanoviska, s něhož úřad I. stolice posuzoval námitku st-lčinu vznesenou při místním šetření, potvrdil rozhodnutí úřadu I. stolice prostě na základě jeho správných důvodů, aniž zaujal stanovisko k vývodům odvolání. Tento způsob odůvodnění nař. rozhodnutí nelze však právě vzhledem k obsahu st-lčina odvolání pokládati za dostatečně jasný a určitý. Vždyť z tohoto způsobu, odůvodnění nař. rozhodnutí nelze zcela bezpečně seznati, z jakých důvodů vlastně žal. úřad nepokládal vývody odvolání za dostatečné, aby vyvrátily správnost skutkových předpokladů a právních úvah, z nichž vycházel úřad I. stolice. Zejména nelze z nař. rozhodnutí seznati, zdali snad žal. úřad slojí na stanovisku, že v řízení stav. podle statutu býv. župy Trenčanské z r. 1903 jest také s námitkami, jež proti stavbě vznáší spoluvlastník pozemku, na němž se stavba má provést, naložiti týmž způsobem jako se soukromoprávními námitkami, jež vznáší proti stavbě soused, a že tudíž jest pak v daném případě vůbec bez právního významu, je-li st-lka spoluvlastnicí pozemku, na němž hodlá stavět Josef Ž., či vlastníci pozemku sousedícího s pozemkem prv zmíněným, — aneb zda žal. úřad stojí na stanovisku, že tvrzení st-lčino, že jest spoluvlastnicí pozemku, na němž hodlá stavět Josef Z., neodpovídá skutečnosti; tím méně jest z nař. rozhodnutí patrno, na základě jakých okolností dospěl vlastně žal. úřad — v případě, že stál snad na stanovisku posléz zmíněném — k závěru, že st-lka není spoluvlastnicí pozemku, na němž hodlá stavět Josef Ž., nýbrž vlastnicí pozemku sousedního. Z nař. rozhodnutí není dále patrno, z jakých důvodů nehleděl žal. úřad k námitce odvolání, že stavba jest nepřípustná také z ohledů požárních, zejména zdali snad žal. úřad proto nehleděl k této námitce, že nepokládal st-lku za legitimovanou k této námitce.
Tato nejasnost a neurčitost odůvodnění nař. rozhodnutí zakládá však podstatnou vadu, která znemožnila straně účinnou obranu a nss-u posouzení otázky, zdali žal. úřad právem mohl rozhodnutí úřadu I. stolice potvrditi. Pro tuto podstatnou vadu bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 odst. 2 zák. o ss.

Citace:

č. 6447. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 638-640.