NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 9696.

Nejde-li o podvod, nelze se domáhati vrácení toho, co bylo plněno na základě právoplatného rozsudku.
(Rozh. ze dne 28. února 1930, Rv I 951/29.)
Žalujíci firma byla ve sporu Ck I 101/23 právoplatně uznána povinnou zaplatiti Štěpánu K-ovi 13 007 Kč. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalujíci firma na manželce universálního dědice zesnulého Štěpána K-a zaplacení 13 007 Kč, tvrdíc, že se zaplacení Štěpánu K-ovi na základě rozsudku ve sporu Cg I 101/23 stalo omylem. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Podle přednesu žalobkyně ve spojení s obsahem procesního spisu Cg I 101/23 zaplatil žalobce v srpnu 1923 podle rozsudku, jak byl uznán povinným, zažalovaných 10 814 Kč s příslušenstvím celkem 13 007 Kč. Toto placení nebylo tudíž dobrovolným, nýbrž bylo důsledkem pravoplatného odsuzujícího nálezu Cg I 101/23-8. Kdy a jakým způsobem může býti pravoplatný rozsudek napaden, nebo za jakých podmínek může býti znovu zahájeno stranou řízení, které bylo skončeno rozsudkem, jest přesně stanoveno v §§ 529 a násl. c. ř. s. a musí mimo tyto případy každá možnost napadati pravoplatný rozsudek, jakož i požadovati zpět, co bylo poskytnuto podle pravoplatného rozsudku býti označena za vyloučenou, placení ex causa iudicati nemůže býti kondicováno. Že v souzeném případě jde o placení ex causa iudicati, jest nepochybným. Pokud se žalující strana odvolává na to, že výpovědí ve sporu Cg 66/23 ze dne 14. prosince 1923 Štěpána K-a, slyšeného v řízení Cg I l01/23 jako svědek, bylo přivoděno nepříznivé rozhodnutí v hlavní věci, že tudíž nalézací soud nebyl by ji odsoudil k zaplacení Štěpánu K-ovi, kdyby bývalo ve sporu Cg I 101/23 známo, co Štěpán K. dne 14. prosince 1923 udal jako svědek, byla by snad tato skutečnost způsobilou, by řízení ve sporu skončeném rozsudkem Cg I 101/23 se zřetelem na ustanovení § 530 čís. 7 c. ř. s. bylo obnoveno. Žalobce však nepodnikl v tomto směru nic, najmě nechal uplynouti lhůtu § 534 c. ř. s. aniž vznesl žalobu. Napadati pravoplatný rozsudek Cg I 101/23 mu tudíž již nepřísluší aniž může proti placení na základě pravoplatného rozsudku právně něco podniknouti, ježto, jak již zmíněno, placení na základě pravoplatného rozsudku vylučuje condictio indebiti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Žalobce tvrdí, že platil zažalované částky jen z omylu vyvolaného zesnulým Štěpánem K-em, takže tento, přijav těchto 13.007 Kč se o ně bezdůvodně obohatil, a že jest proto žalovaná jako universální dědička po Štěpánu K-ovi povinna těchto 13 007 Kč z důvodu § 1431 obč. zák. zpět mu zaplatiti. Než odvolací soud sdílí právní názor prvého soudu, že nelze v souzeném případě mluviti o bezdůvodném obohacení zesnulého Štěpána K-a; žalobce Štěpánu K-ovi platil a tento přijal 13 007 Kč na základě pravoplatného rozsudku, takže o plnění z omylu a o bezdůvodném obohacení Štěpána K-a nemůže býti řeči. Aby tu byl důvod § 1431 obč. zák., musilo by jíti o dobrovolné placení. O ně však nejde, děje-li se placení na základě pravoplatného rozsudku. Stalo-li se zaplacení na základě pravoplatného rozsudku, je condictio indebiti vyloučena, i když rozsudkem uznaný dluh nebyl po právu a zaplacení se stalo z omylu (Viz Krasnopolski Obligationenrecht § 94). Ježto tu tudíž bezdůvodné obohacení zesnulého Štěpána K-a nebylo, byla žaloba proti žalované jako jeho universální dědičce vším právem prvým soudem zamítnuta.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací soud schvaluje právní názor nižších soudů, že nejde-li o podvod, nelze se domáhati vrácení toho, co bylo plněno na základě pravoplatného rozsudku, ex causa judicati; a nikoli solvendi causa. Žalobkyně, zaplativši Štěpánu K-ovi peníz právoplatným rozsudkem mu přisouzený, neplatila z omylu, nýbrž jakož ostatně sama v žalobě udala, v důsledku pravoplatného rozsudku, neplatila tudíž nedluh, nýbrž zaplatila, co jí bylo uloženo pravoplatným rozsudkem, jenž jest nezvratitelným podkladem důvodnosti nebo nedůvodnosti rozsouzeného právního poměru, a jen kdyby tento rozsudek, ať již k žalobě o obnovu neb k jiné žalobě byl pravoplatným rozhodnutím uznán za neplatný, zrušen nebo jinak prohlášen za neúčinný, mohla by se žalobkyně domáhati vrácení toho, co na základě tohoto rozsudku plnila. Kdo přijal placení pravoplatně uloženého závazku, nebyl obohacen bezdůvodně a nelze připustiti, by oklikou § 1431 pokud se týče § 1435 obč. zák. byl zvrácen podklad sporu pravoplatně rozhodnutého, pokud se týče rozsudkový výrok nabyvší právní moci. Co soud pravoplatným rozsudkem podle procesního řádu postavil na jisto, nelze zvrátiti, leč způsobem výše uvedeným. Jiná by byla otázka, zda a pokud by mohla žalobkyně z důvodu § 1431 nebo § 1435 obč. zák. žádati zpět, co snad Štěpánu K-ovi dříve byla zaplatila, ale o tuto otázku v souzeném případě nejde, ano nebylo žalováno o vrácení tohoto placení, a rovněž netřeba řešiti otázku, jak by se věc měla v případě smíru, když bylo placeno na základě rozsudku. Neprávem se dovolání odvolává na rozhodnutí býv. nejv. s. víd., uveřejněné ve sb. Gl. Ung. pod čís. 7180 n. ř., pokud se týče v »Zentralblatt«, 1916: 339, ana žalobkyně v prvé stolicí netvrdila, že Štěpán K. jednal obmyslně, a stačí naproti tomu odkázati na dílo Dra. Bruno Kafky »Oesterreichisches Obligationenrecht« Vídeň 1910, § 94, a na uvedená tam rozhodnutí, str. 480, pozn. 3.

Citace:

Čís. 9696.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 347-349.