NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Č. 453.

Vyživovací příspěvek: * Nárok na vyživovací příspěvek příslušníků osoby povolané k aktivní službě vojenské proti státu čsl. dle zákona ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z. jest podmíněn československým státním občanstvím povolaného.
(Nález ze dne 14. června 1920 č. 4539.)
Věc: Anna W-ová v Holejšově proti zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 9. dubna 1918 zažádala stěžovatelka, aby její dne 13. ledna 1918 mimo manželství narozené dceři Marii Terezii přiznán byl vyživovací příspěvek, uvádějíc, že otcem dítěte toho jest vojín Josef N., komandovaný do Škodových závodů.
Šetřením, které provedeno bylo, když stěžovatelka podala dne 18. července 1919 předepsanou přihlášku, zjištěno, že Josef N. byl dne 31. října 1918 ze Škodových závodů propuštěn, poněvadž je maďarským příslušníkem. Okresní vyživovací komise zamítla usnesením ze dne 4. října 1919 vznesený nárok s odůvodněním, že Josef N. jest od služby vojenské sproštěn.
V odvolání stěžovatelka správnost této okolnosti popřela. Odvolání to zamítla zemská vyživovací komise naříkaným rozhodnutím ze dne 14. února 1920 s odůvodněním, že Josef N. je maďarským příslušníkem a mezi československou republikou a uherským státem není reciprocity stran placení vyživovacího příspěvku.
Ve stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí vytýká stěžovatelka naříkanému rozhodnutí nezákonnost, poněvadž nárok nezletilé vznikl narozením jejím a nabytého práva nemohla pozbýti změnou poměrů, kdyžtě není příslušných zákonných ustanovení, jež by odůvodňovaly odnětí nabytého práva pro změny ty.
O stížnosti té uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Zákon ze dne 23. září 1919 č. 530 sb. z. a n. ustanovuje v § 4, že vyživovací příspěvek za dobu před 28. říjnem 1918, mimo výjimku stanovenou v poslední větě odst. 1 tohoto paragrafu, vůbec nepřísluší. O výjimku takovou se v daném případě nejedná a nepřísluší tedy nezletilé Marii Terezii W-ové za dobu před 28. říjnem 1918 proti československému státu uplatňovaný nárok již se zřetelem na toto ustanovení zákonné. Je proto stížnost, uplatňující nárok za dobu tu proti československému státu bezdůvodnou a bylo ji zamítnouti.
Pokud snad stížnost uplatňuje nárok za dobu tu proti bývalému státu rakouskému, odmítá se jako nepřípustná pro nepříslušnost tohoto soudu, poněvadž druhou větou odst. 1 cit. § 4 byla veškerá judikující činnost československých úřadů o nárocích těch od 1. listopadu 1919 zapovězena.
Stížnost je však bezdůvodnou i pokud jde o příspěvek za dobu od 28. října 1918.
Pro vznik a existenci nároku na vyživovací příspěvek nezletilé Marie Terezie W-ové v době, kdy československý stát nárok vůbec uznává, je rozhodným, zda v této době, tedy po 28. říjnu 1918 byly tu podmínky, za kterých zákon nárok ten přiznával.
V době té platil zákon ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z., jenž v § 1 stanovil, že každé v důsledku branné povinnosti neb i jen v důsledku dobrovolné přihlášky nastalé povolání některého rakouského státního občana, nenáležejícího k vojenskému stavu z povolání, k aktivní službě vojenské způsobuje, že osobám, jež jsou k povolanému v poměru v § 2 téhož zákona zevrubněji označeném, vzniká nárok na vyživovací příspěvek.
Když pak dne 28. října 1918 vstoupil v život samostatný stát československý a bývalý stát rakouský zanikl, nastoupilo pro oblast republiky československé státní občanství této republiky a toto bylo a jest od 28. října 1918 — pokud povolaného se týká — základní podmínkou vzniku nároku na vyživovací příspěvek.
Stěžovatelka nikdy nepopřela, že by Josef N. byl uherským státním občanem a nepřísluší proto nezl. Marii Terezii W-ové vyživovací příspěvek ani za dobu od 28. října 1918. Názor stížnosti, že není zákonných ustanovení, dle nichž by změnou státoprávních poměrů mohla nastati změna ohledně nároku jejího za dobu minulou, je vyvrácen poukazem na § 4 zákona z 23. září 1919 čís. 530 sb. zák. a n.
Je proto stížnost bezdůvodnou a byla zamítnuta.

Citace:

č. 453. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 402-404.