Národní hospodářství.

Dr. Jan Žmavc: Elemente einer allgemeinen Arbeitstheorie. Beiträge zur Grundlegung einer neuen Wirtschafts- und Rechtsphilosophie. Bern. 1906.
Neobjemný, ale myšlénkovými podněty oplývající spis vyšel ve sbírce studií historickofilosofických vydávaných bernským professorem L. Steinem. Svou tendencí řadí se práce tato do oné kategorie literatury, jejímž typickým představitelem jest hlavně spis Antonína Mengra „Neue Staatslehre". Autor podrobuje dnešní řády právní a společenské ostré kritice a chce na jich místo postavili dokonalejší a „vědečtější" zřízení společenské. Vychází s monistického hlediska co do věd přírodních a duchových, při čemž vymoženosti moderní techniky mají sloužiti i k novému vybudování teorie sociální. Zejména opírá se o výzkumy Julia Roberta Mayera o významu energetiky pro bádání exaktní. Také energie společenské mají pro něho s nového hlediska býti chápány, nové souvislosti v nich nacházeny, nové světlo vrženo na otázku roztřídění statků a nový tvar dán celému společenskému organismu. Přímou upomínku na fysiokratický „ordre naturel" vyvolává autorovo rčení, že i lidské myšlení, chtění a jednání podléhá věčným zákonům. Pouze „hlubší poznání sociálně energetických souvislostí...vésti může k soustavě kausálního myšlení. Takovým poznáním vstoupí teprvé věda společenská do řady věd exaktních" (str. 75). Cíle, ku kterým autor směřuje, nejsou prosty onoho ušlechtilého utopismu, kterým se všechny takové literární práce vyznačují, při čemž i tu jest znatelno optimistické nazírání, s jakým autor oné budoucí lepší společnosti hledí vstříc.
S hlediska národohospodářského zajímavo jest příkré odsouzení, kterého se dostává dnešní vědě národohospodářské a její metodě. Vytýká se jí stanovisko egoistické, neetičnost, strnulost na přežilých historických kategoriích, klanění se modle kapitalismu, lpění na římskoprávních útvarech atd. „Dnes nelze mluviti o pravém národním hospodářství, toto nutno teprvé v budoucnosti vytvořiti" (str. 61). „V národním hospodářství a právní filosofii vládne dnes na mnoze ještě hrubá pověra, jako chemie před nedlouhou dobou ještě byla alchymií, tak jsou i ony vědy na mnoze ještě tajnými vědami" (str. 74). Tyto výtky, upomínající na Carlyleovu „dis mal science", mohou snad po praktické stránce, tedy co do hospodářsko-politických cílů badatelských, býti předmětem diskusse. Co do pouhé teorie poznatkové, kde se jedná především jen o vyšetření a seznání typických souvislostí v oboru jevů hospodářských na základě daných právních řádů společenských, na jichž vývoj a změnu věda národohospodářská sama nemůže vykonává ti žádného vlivu, jsou výtky ty zajisté bezpředmětny. V tom směru otázka jest metodologickými pracemi Karla Mengra asi definitivně rozřešena. Co však zejména v práci autorově vyvolá nesouhlas národohospodářských teoretiků, bude neobvyklé užívání a rozšiřování pojmové názvosloví technických, jak ve vědě se ustavily. Autor rozumí pod pojmem práce i působení sil přírodních, jež slouží účelům člověka (str. 9), dále i výkony síly zvířecí a stotožňuje vůbec pojem práce s fysikálním pojmem energie. Jinde nazývá prací i takovou činnost, která bezprostředně nesleduje hospodářských účelů, jako hru, sport, zábavu (str. 11). Zahrnuje v pojem ten dokonce i jisté fysiologické výkony jako dýchání, zažívání, jež nazývá vnitřní prací (str. 24). Pojem kapitálu rozšiřuje opět i na nabyté vědomosti (str. 33) a jinde zase stotožňuje jej s pojmem vlastnictví (str. 15). Takové nepřesné užívání pojmové nelze se stanoviska metodologického schvalovati, ježto vede k mlhavostem a nesprávným závěrům. Nelze rovněž souhlasiti, odpírá-li autor půdě nemovité vlastnost produktivnosti (str. 33), zahrnuje-li v pojem „statku" i společnost, pospolitost, celek (str. 13). Definice člověka „der Mensch ist ein Energien mit hohem Potential aufnehmendes und sie mit niederem Potential abgebendes stationäres Energiesystem" jest dojista neobvyklá. Autor jest též rozhodným zastancem pracovní teorie hodnotné (str. 14, 20, 24, 27) a zůstavuje zcela bez povšimnuti námitky proti teorii této činěné. Nicméně spis četnými svými novými hledisky, svým myšlénkovým bohatstvím a vnitřní přesvědčivostí jest četbou zajímavou a nábadnou, která nezůstane bez užitku nikomu, kdo zajímá se o teoretické idey socialismu.
C. H.

Citace:

BOUBELA, Jos.. Processuální postavení nepřímých poškozených dle § 5. zák. z 18. února 1878, č. 30 z. ř. o vyvlastnění pro zřizování a provozování železnic.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1912, svazek/ročník 21, s. 175-195.