Čís. 12341.


Výhrada, že pro smlouvu jest použíti určité formy (§ 884 obč. zák.), musí se státi před ujednáním smlouvy nebo při něm; dodatečná dohoda nestačí.
(Rozh. ze dne 9. února 1933, Rv I 1287/31.)
Žalobce, kapelník, tvrdě, že uzavřel se žalovaným majitelem taneční síně hudebnickou smlouvu, domáhal se na žalovaném náhrady škody, ježto žalovaný ustoupil od uzavřené prý smlouvy. Žalovaný namítl, že k uzavření smlouvy nedošlo, ježto nebyla dodržena písemná forma, jak bylo dojednáno. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel marně brojí proti závěru odvolacího soudu, že mezi stranami nedošlo k pevnému dojednání smlouvy o angažování žalobce jako kapelníka tříčlenného orchestru pro hostinský podnik žalovaného. Ze vzájemné korespodence mezi žalobcem a Leopoldem F-em jako zmocněncem žalovaného vyplývá, že k platnosti — přesněji řečeno k závaznosti — smlouvy bylo v tomto případě třeba, by smlouva o angažování byla vyhotovena také ještě písemně, což se nestalo. Určitá forma pro smlouvu může býti nařízena nejen zákonem, nýbrž i vůlí stran (§ 886 obč. zák.). Vyhradily-li si strany pro smlouvu použití určité formy, platí podle § 884 obč. zák. (v doslovu III. dílčí novely) domněnka, že před splněním této formy nechtějí býti vázány. Výhrada se ovšem musí státi před ujednáním anebo při něm, neboť na dodatečnou dohodu, že o smlouvě již pevně uzavřené má býti zřízena listina, nelze ustanovení § 884 obč. zák. vztahovati. V souzené věcí bylo nižšími soudy na základě posudku znalce Bruno R-a a svědecké výpovědi Leopolda F-a především zjištěno, že v hudebnickém oboru jest obvyklé, že smlouvy o angažování se vyhotovují písemně a že bez této formy smlouva se nepovažuje za hotovou (perfektní). Proti tomu dovolatel nebrojí, ale dovozuje, že písemná forma byla v tomto případě zachována, protože ujednání se stalo vzájemnými dopisy ze dne 26. a 27. srpna 1929. Leč odvolací soud případně poukázal k tomu, že v dopisu Leopolda F-a ze dne 26. srpna 1929 bylo výslovně uvedeno, že pro případ přijetí nabídky žalobcem bude mu smlouva telegraficky teprve zaslána, a že žalobce na to ve svém dopisu ze dne 27. srpna 1929 Leopoldu F-ovi odpověděl, že jest s jeho podmínkami srozuměn, žádaje při tom rovněž, by mu byla zaslána smlouva. Z toho jest usouditi, že se strany dohodly na výhradě, jaká jest ostatně v hudebnickém oboru obvyklá, že k hotovosti smlouvy jest potřebí, by její písemné vyhotovení bylo zasláno žalobci, a že tedy stranám nešlo o vyhotovení smlouvy jen k důkazu o tom, co bylo mezi nimi ujednáno, neboť k tomu by byly postačily již vzájemné dopisy ze dne 26. a 27. srpna 1929. Uvedenou výhradu jest posuzovati podle § 884 obč. zák. a platí tu domněnka, že před splněním této formy strany nechtěly býti vázány.
Citace:
Čís. 12341. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 179-180.