NPD documents search: Právník, 71 (1932) - Se žádostí, aby podle § 35 ex. ř. bylo uznáno, že vedená exekuce jest nepřípustná

Čís. 713.

Žádal-li odesílatel, by zásilka byla dráhou převážena, ručí dráha za váhu, jež byla jí na nákladním listu potvrzena, ať ve skutečnosti zboží převážila čili nic. Jinak ručí dráha za váhu, jež byla jí na nákladním listu ověřena, jen bylo-li dokázáno, že zboží skutečně převážila.
(Rozh. ze dne 19. října 1920, Rv I 448/20.)
Ze stanice V. odeslána byla žalobci vagonová zásilka zboží do stanice D., kdež byla převážena a shledán úbytek vůči váze, jak udána byla v nákladním listu. Při odeslání nebyla zásilka dráhou převážena; skladník dráhy opatřil však omylem nákladní list vážním razítkem. Žaloba o náhradu škody bylo procesním soudem prvé stolice zamítnuta v podstatě z těchto důvodů: Vzhledem k tomu, že zásilka nebyla při odeslání dráhou úředně převážena, jakož i proto, že tu jde o zásilku vagonovou, kterou odesílatel má sám naložiti (tarif díl I В V b 4) nejsou údaje nákladního listu о váze důkazem proti dráze, a jest proto povinností žalobcovou, aby prokázal, že skutečně váha zásilky činila tolik, jak v nákladním listu uvedeno (§ 61 odstavec čtvrtý žel. dopr. ř.). Žalobci nepodařilo se prokázati, že váha zásilky při podání k dopravě činila tolik, na kolik zní nákladní list, nepodařilo se mu vůbec prokázati, kolik zásilka vážila, a následkem toho nelze zjistiti, zda za dopravy vůbec nějaká ztráta nastala (§ 84 žel. dopr. ř.). Bylo proto žalobu zamítnouti. Odvolací soud rozsudek potvrdil z týchž důvodů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl po právní stránce v
důvodech:
Jest na odesílateli, by dle § 56 dopr. žel. ř. udal v nákladním listě také váhu zásilky, jen zboží kusové, které dráha nakládá (§ 58 odstavec druhý dopr. ř.), musí býti dráhou odváženo. Jiné zboží převažuje dráha jen tehdy, když odesílatel navrhl to v nákladním listě, nebo, nebyla-li váha zboží v nákladním listě uvedena. Návrhu tohoto v nákladním listě není, takže neměla žalovaná dráha příčiny, zboží převažovati a nebyla by porušila smlouvu dopravní, kdyby vagonové zboží, o jaké jde, nebyla odvážila. Jen tehdy, bylo-li za převážení žádáno, ručí dráha za váhu, pojatou do nákladního listu bez ohledu na to, zda dráha zboží skutečně vážila čili nic, a to proto, že dráha z opomenutí žádaného vážení nesmí nabyti výhod protismluvních a protože odesílateli záleží na stvrzení určité váhy a nikoliv na převážení a počítání kusů. Dovolatel jest proto v omylu, když má za to, že v případě, o který se jedná, stačí pouhé stvrzení váhy v nákladním listě tím, že bylo opatřeno razítkem, jímž dráha osvědčuje převážení zboží. Nebyla-li dráha k převážení povinna, může se příjemce zboží dovolávati předpisu § 61, odstavec čtvrtý dopr. ř. jen tehdy, prokáže-li, že dráha také skutečně odvážila a mimo to i zjištěnou váhu v nákladním listě stvrdila. Nezbývá proto žalobci, než-li aby jinak prokázal, že dráhou přijaté zboží na zasílací stanici vážilo tolik, kolik udáno v nákladním listě. Důkaz ten však se dovolateli, jak nižší stolice bezvadně zjistily, nepodařil, pročež bylo dovolání co bezdůvodné zamítnouti.

Citace:

č. 713. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 597-598.