NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 173.

Pokus svádění k určitému trestnímu činu či vybízení k zapovězeným činům dle § 305 tr. z.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1920, Kr I 641/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované Marie V. do rozsudku krajského soudu v Hoře Kutné ze dne 27. října 1919, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinům pokusu svádění ku zločinu krádeže dle §§ 9, 171, 173, 174 I с) II a) tr. z. mimo jiné z těchto
důvodů:
Neodůvodněna jest zmateční stížnost, pokud, dovolávajíc se zmatečnosti dle § 281, čís. 9 a) a 10 — správně jen čís. 10 tr. ř. dovozuje, že yýrok obžalované zakládá jen přečin dle § 305 tr. z., poněvadž neobsahuje výzvu k určité osobě, by provedla určitou krádež, jak toho vyžaduje § 9 tr. z. vzhledem ku § 171, 173, 174 I c), 174 II a) tr. z., nýbrž jen všeobecné vyzvání k zapovězeným skutkům ve smyslu § 305 tr. z. Trestní ustanovení § 9 tr. z. rozlišuje se od skutkové podstaty § 305 tr. z. ovšem tím, že prvé předpokládá vyzvání k určitému, konkrétnímu trestnému činu, kdežto v případě druhém jde jen o všeobecné, teoretické, abstraktní pobízení k nemravnému nebo trestnému jednání. Než předpoklad prvuuvedený jest v rozsudku vzhledem k obsahu výzvy a zjištěným okolnostem, za nichž byla předsevzata, nepochybně dán. Obžalovaná za demonstrací v H. dne 20. října 1919 vnikla do domu obchodníka Bedřicha K. a, ohlédnuvši se tu v místnostech, volala z chodby na dav před domem stojící opětně: »pojďte si vzít, tady je všeho dost!« Ve slovech těch právem shledal soud určitou výzvu k vykradení domu a obchodu K-ova, učiněnou k určitým osobám, totiž ke všem účastníkům davu před domem sroceného. Obzvláště svědčí slovo »tady«, jehož použila dle zjištění rozsudku obžalovaná, když byla vnikla do obchodu a obydlí K-ova a tam zahlédla různé věci potřebné a po té ven se vrátila, nepochybně o tom, že vybízela lidi venku stojící k odejmutí věcí, jež byla uvnitř spatřila, z držení Bedřicha Κ., tedy k určitým krádežím. Nelze tudíž připustiti, že by odsouzení pro pokus svádění k zločinu krádeže neshodovalo se se zákonem, kdyžtě soud rovněž zjistil, že by rozvášnění výtržníci, kdyby do domu byli vtrhli, byli ukradli jako spoluzloději za nastalé tím tísně jistě věci v ceně 50 a 200 K převyšující.

Citace:

Čís. 173. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 256-256.