NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 5

Společenstva honební a pronájem honitby.

I. Pojem a význam společenstev honebníсh.
Volné zadávání honitby mělo v zápětí povážlivé nešvary. Zvěř trpěla vykořisťováním honby bez určitého plánu, nezachováváním času šetření a následkem nedostatku uspořádané honební policie značné škody a hrozilo jí úplné zničení a vyhubení. Též hospodářství tím trpělo. Bylo tudíž zapotřebí obmeziti honební volnost vlastníka pozemku ve směru policejním a hospodářském, a upraviti výkon honitby a tím předejíti škodám a nebezpečím. Vzhledem k zásadě, že právo honební musí býti nerozlučitelně spojeno s vlastnictvím pozemku, bylo více přihlíženo k zákonodárství honebnímu a byla přijata zásada, že výkon honitby je závislým na jistých osobních a věcných náležitostech; předkem bylo uznáno nutným, že pozemek vlastníka, chce-li vykonávati samostatně honitbu na svých pozemcích, musí vykazovati určitou míru plošnou v souvislosti, t. j. nesmí býti přerušen pozemky cizími. Tak stanoveno bylo v Prusku pro vlastní honitbu 300 jiter, v Bádensku 200 jiter, ve Wirtembersku více jak 50 jiter, v Sasku 500, v Bavorsku 240 čtvrthektarů. Výjimka připuštěna jen při těch pozemcích, které byly ohražením neb následkem své přirozené povahy více nebo méně pro sebe uzavřeny. Všechny ostatní pozemky, jež nemají předepsané míry plošné, spojí se ve společné okresy, pokud se týče, honební společenstva, která pak jsou oprávněna k výkonu honitby. Tyto zásady přijalo též rak. zákonodárství. Cís. pat. ze dne 7. března 1849 č. 154 dovoluje samostatné vykonávání honitby jen držiteli souvislých pozemků majících aspoň 200 jiter, t. j. 115 hektarů. Totéž ustanovení obsahuje zákon o myslivosti pro Čechy ze dne 1. června 1866 č. 49 z. z. Dle § 2 tohoto z. pokládají se pozemky za souvislé (za honitvu), když leží tak, že se může jíti s jednoho na druhý, a netřeba jíti přes pozemek cizí. Cesty, silnice, železnice, potoky a řeky, jež probíhají těmito pozemky souvislými, spojitosti jich nepřerušují.
II. Pronájem honby.
Další krok ku zvelebení myslivosti učiněn min. nař. ze dne 25. prosince 1872 č. 257 ř. z., jež platí nyní pro všechny země korunní, vyjmouc Čechy a které stanoví, že právo honby na pozemcích obecních k výkonu honby přikázaných, smí býti vykonáváno toliko pronájmem předsevzatým politickým úřadem okresním. Pronájem musí býti politickým úřadem potvrzen. Obec jest z nájmu vyloučena. Pachtýřem (nájemcem) smí býti pouze osoba, proti které není závady. Doba nájmu musí obnášeti aspoň 5 let a jen z důvodů závažných lze ji snížiti na dobu nejméně 3letou, Podnájem najatých honitev nebo přenechání jich osobám třetím za záplatu peněžnou nebo za podíl na výtěžku honebním nesmí se státi beze svolení politického úřadu, ježto by jednání takové bylo jinak neplatným a strany by propadly trestu. Rovněž třeba svolení politického úřadu k výměně jednotlivých částí hraničících mezi sebou honitev. Honbu obecní může najati též společnost více osob, pokud jen není závady proti jednotlivým osobám a pokud tím nemá se obejíti zákaz, že obec sama honitvu najati nesmí (min. nař. ze dne 17. února 1853 č. 4240).
Pronájem děje se z pravidla dražbou. Též lze smlouvy o nájem honitvy po uplynutí doby prodloužiti. Nelze však přenechati honitvu v obci osobě, která nebyla v uplynulé době nájemcem honitvy (výn. min. vnitra ze dne 5. září 1868 č. 1396, časop. »Zeitschr. für Verw.« r. 1868 č. 40, str. 159). Zákon o myslivosti pro Čechy obsahuje ohledně pronájmu honitby úchylná ustanovení. Ustanovuje totiž, že ve všech případech, ve kterých veškeří držitelé pozemků některé osady mají pozemky souvislé ve výměře aspoň 115 hektarů, vykonává právo myslivosti nikoliv obec, nýbrž honební společenstvo. Nemají-li však pozemky veškerých obyvatelů některé osady 200 jiter, přísluší provozovati myslivost na nich držiteli nejblíže hraničící honitvy. Totéž platí i o enklávách, t. j. pozemcích, jež nemají 200 jiter a jsou honitvou buď docela neb do dvou třetin obklíčeny. Právo myslivosti přikáže okresní výbor. Společenstvo honební je povinno právo jemu náležející: provozovati myslivost, buď nedílně pronajmouti nebo je dáti k dobrému společenstva znalci zvláště zřízenými a řádně pod přísahu vzatými vykonávati. Toto pronajmutí státi se může buď z ruky nebo ve veřejné dražbě. Má-li okršek honební aspoň 200 jiter, může výbor okresní povoliti, by se pronajal po částkách.
III. Honební výbor.
Spravovati právo myslivosti společenstvu honebnímu náležející přísluší výboru 3 — 5člennému, ze společenstva na 6 let zvolenému, který ze sebe zvolí starostu. Volbu řídí starosta obce. Společenstvo honební zastupuje na venek výbor, který též usnesení společenstva v mezích zákonem vytknutých ve skutek uvádí. Výboru honebního společenstva náleží po uvážení okolností stanoviti, zda právo myslivosti společenstvu příslušející má se vůbec pronajati čili nic; v oné případnosti, zda má se pronajati z ruky nebo ve veřejné dražbě, kterouž dražbu vykoná obecní starosta. Výbor honební může dáti právo myslivosti společenstvu příslušející znalci honby vykonávati jen tehda, když se pro to prohlásí nejméně tři čtvrtiny všech hlasů společenstva. Nájemcem honby může býti z pravidla jen osoba fysická. Myslivost na pozemcích honebního společenstva pronajata buď nejméně na 6 let po sobě jdoucích a na touž dobu buďte též enklávy a částky pozemků k honbě přikazovány. Má-li býti myslivost pronajata na dobu delší 12 let, třeba k tomu schválení výboru okresního. Dobrovolné zokrouhlování a skládání hraničících honitev se připouští, pokud je to v zájmu myslivosti. Čistý užitek roční (nájem) z honitvy společenstvu honebnímu náležející, též náhrada za enklávy a parcely k honbě přikázané rozdělí se mezi držitele pozemků, každé osady podle velikosti pozemků. Dohled nad provedením těchto předpisů přísluší okresnímu výboru. Smlouvy o podnájem honby jsou v obvodu platnosti českého zákona o myslivosti platnými (rozh. nejv. s. ze dne 27. února 1895 č. 1706, časop. »Jur. Bl.« č. 19 r. 1895)
IV. Vůdčí zásady panující praxe.
Ohledně zákonných nařízení o tvoření společenstev honebních a pronájmu honitby utvořily se praxí správního dvoru soudního tyto vůdčí zásady:
1. Honitba vlastní: Samostatný výkon práva myslivosti jest právem držitele pozemků majících výměry 115 hektarů. Držitel takových pozemků není však povinen myslivost vykonávati, spíše je též oprávněn, vzdav se vlastního výkonu myslivosti, prostě co člen společenstva dotyčné osady ponechati právo výkonu honby na těchto pozemcích společenstvu. Předpis § 21 českého z. o myslivosti svědčí spíše tomu, že vzdání se práva vlastní honitby není nepřípustno, ježto dobrovolné scelení hraničících lovišť je v zájmu honby. Z toho plyne, že, pokud držitel pozemků v § 2 naznačených nežádá za výkon samostatného práva myslivosti a neutvoří vlastní loviště, toto loviště je částí místní osady (rozh. spr. s. ze dne 1. června 1889 č. 1732, sb. »Budwinski« č. 4722). Nejen vlastníkovi, nýbrž též faktickému a poctivému držiteli souvislých pozemků ve výměře 200 jiter přísluší výkon práva myslivosti; neboť dle §§ 329 a 330 o. o. z. je poctivý držitel již mocí své držby oprávněn věcí v jeho držení se nalézající volně disponovati; takovým právem disposičním je zajisté též právo honiti, pokud jen výkon práva toho zákon připouští; dle § 5 hon. pat. z r. 1849 je pak držiteli souvislých pozemků, majících ve výměře aspoň 200 jiter, dovoleno na těchto pozemcích honiti. Užívá-li zákon slov »auf diesem eingenthiimlichen Grundcomplexe«, nelze z toho dovozovati, že by právo honby příslušelo toliko vlastníkovi v technickém slova smyslu; vysvětluje se spíše tento způsob vyjádření se jednak z předpisu § 1 pat., jenž zrušil právo myslivosti na cizí půdě, a dále z předpisu § 309 o. o. z., který činí rozdíl mezi detencí a držením a chtěl vytknutím vůle držitelské (animus sibi habendi) naznačiti, že jen držitel v technickém slova smyslu má nárok na vlastní právo myslivosti (rozh. spr. s. ze dne 14. prosince 1892 č. 3838, sb. »Budwinski« č. 6945). Držitel pozemku dle zákona oprávněný k výkonu svého práva vlastnického nemůže býti obmezen právy z nájmu honby plynoucími, jež založena byla buď před nabytím dotyčného pozemku jím neb dříve než nastaly podmínky, jež opravňují k honbě vlastní. To plyne jasně z § 1 cit. pat., jímž zrušeno bylo právo myslivosti na cizím pozemku, jakož i z § 8 téhož pat., dle něhož není čistý užitek honby obci přikázané příjmem obecním, nýbrž dlužno jej rozděliti mezi všechny držitele pozemku dle velikosti jich pozemků. Není tudíž právo myslivosti vlastníka souvislých pozemků měřících aspoň 200 jiter nějakou zvláštností, nýbrž je pravidlem, jež samo sebou se dostavuje, pokud není výkon práva vlastnického obmezen způsobem shora dotčeným.
2. Vznik lovišť:
Ku zřízení loviště není zapotřebí, by na všech souvislých pozemcích bylo veskrze možno loviti, neboť honební okrsek přerušuje se jen cizími stavbami, dále předměty naznačenými v § 2 odst. 3 českého zák. o myslivosti (cesty, silnice, železnice, potoky a řeky), ježto dotčené právě předměty jsou buď statkem veřejným neb aspoň slouží dopravě veřejné a nejsou v držení vlastníka pozemků souvislých. Budovami vlastníkovi náležejícími, jako na př. jeho hospodářstvím, se loviště nepřerušuje (rozh. spr. s. ze dne 4. července 1889 č. 3425, sb. »Budwinski« č. 4786). Pro utvořená loviště není rozhodným, zda-li má osada samostatnou správu a zastoupení, čili nic. Neboť podává se z § 107 obec. ř., že nemusí míti všechny osady své vlastní jmění a svou vlastní správu. Jest tedy okolnost, že více částí místní obce nemá svého vlastního jmění neb své vlastní správy, nerozhodnou pro tvoření místních lovišť (rozh spr. s. ze dne 23. září 1801 č. 3019, sb. »Budwinski« č. 6123).
3. Úřední právo dohledu a příslušnost:
Smlouva o nájem honby jest neplatnou, chybí-li svolení okresního výboru ; neboť dle § 23 čes. zákona o myslivosti dohlíží okresní výbor nad zákonným provedením předpisů v §§ 2, 4, 6, 8 až včetně 12 a jsou tudíž dle toho nadřízené orgány samosprávné povolány zjednati zákonu platnost ve všech případech, kde by opatření honebního výboru odporovalo zákonným ustanovením (rozh. spr. s. ze dne 14. července 1892 č. 1763, sb. »Budwinski« č. 6745). Opomenutí zaplacení pachtovného v čas nemá v zápětí zrušení smlouvy o pacht honitby cestou správní. Český zák. o myslivosti nevyloučil právo myslivosti v jeho celosti z oboru práva soukromého. Naopak označuje je § 1 výslovně co výron práva vlastnického a chce zvláště upraviti jen výkon práva tohoto. Již z toho plyne, že nejsou odňaty všecky otázky týkající se práva myslivosti příslušnosti soudce řádného a že je nelze odkázati vesměs orgánům správním. Příslušnost odpovídající povaze práva všude tedy tam místo má, kde zákon výslovně výjimky nestanoví. To sluší zajména tehda zachovati, kde se jedná o majetkoprávní stránku práva myslivosti, kde nejde tedy o výkon práva tohoto, nýbrž pouze o vztahy právní vznikající následkem smlouvy, kterou vlastník honby disponuje právem myslivosti, mezi ním a osobami třetími. Otázka, jaké právní následky má v zápětí obmeškání v placení pachtovného, je patrně otázkou čistě majetkoprávní povahy a není v žádné souvislosti s výkonem honby. Zákon o myslivosti nic zvláštního v tomto směru neustanovuje. § 19 zák. o myslivosti stanoví pouze, že pachtovné zapraviti sluší výboru společenstva napřed vždy na počátku každého roku, a v § 23 ustanovuje, že nadřízené orgány samosprávné dohledají, aby i tento předpis byl řádně ve skutek i uváděn; avšak protivou k min. nař. ze dne 15. prosince 1852 č. 257 (C. f. §§ 8 — 16) ustanovuje český zákon o myslivosti, že o zachování předpisu § 16 pečují úřady správní, a není zde zvláště řečeno, že by neplacení nájemného v čas mělo v zápětí zrušení smlouvy cestou správní. Spor takový je sporem soukromoprávním, nikoliv veřejnoprávním a rozhodují o něm řádní soudové (rozh. spr. s. ze dne 11. června 1885 č. 1606, sb. »Budwinski« č. 2606).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Společenstva honební a pronájem honitby. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 650-654.