NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Čís. 17165.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Jde-li o zcizení pozemků nabytých z pozemkové reformy s přídělce na třetí osobu, jsou smluvci oprávněni volně stanoviti trhovou cenu. Zcizovací hodnota rolnického nedílu nabytého třetí osobou od přídělce může býti vyšší než přídělová cena; to, že trhová cena má připadnouti státu potud, pokud přesahuje to, co bylo vloženo vlastníkem do nedílu (§ 37, odst. 2, zák. č. 81/1920 Sb. z. a n.), může míti jen vliv snižující obecnou hodnotu.
(Rozh. ze dne 4. ledna 1939, R II 515/38.)
K návrhu zemského výběrčího úřadu v B., aby byla k vyměření dávky z přírůstku hodnoty stanovena zcizovací (obecná) hodnota pozemku patřícího k rolnickému nedílu nabytému z pozemkové reformy Antonínem a Marií M., od nichž jej kupní smlouvou ze dne 25. února 1931 koupil Jan M., stanovil soud prvé stolice zcizovací (obecnou) hodnotu uvedeného pozemku ke dni 25. února 1931 na 34410 Kč. Rekursní soud na rekurs Jana M. stanovil obecnou hodnotu onoho pozemku částkou 15198 Kč.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu, aby o rekursu znovu rozhodl.
Důvody:
Rekursní soud změnou usnesení prvého soudu stanovil obecnou hodnotu odhadovaného pozemku částkou 15198 Kč, která se rovná ceně přídělové, za niž ho nabyli zcizitelé Antonín a Marie M. v roce 1925 od státního pozemkového úřadu, vycházeje z názoru, že při rolnických nedílech jest prodejovou a tudíž i obecnou cenou nedílu, rozhodující pro vyměření dávky z přírůstku hodnoty, cena přejímací správně přídělová, stanovená správním úřadem závazně pro všechny účastníky. Názor ten je mylný a rozhodnutí č. 11726 Sb. n. s., na něž se rekursní soud odvolává, se na souzený případ nehodí. Rozhodnutí to se týká případu, kdy pachtýř nabyl pozemků podle zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům č. 318/1919 Sb. z. a n. přímo od původního majitele za přejímací cenu velícím zákonem stanovenou a disposici smluvců odňatou, při čemž byly pozemky ty vzpomenutým zákonem z volného trhu odňaty a přestaly býti předmětem volné nabídky a poptávky, kdežto v souzené věci jde o zcizení pozemku s přídělců na třetí osobu, při čemž mohly smluvci volně stanoviti trhovou cenu. To, že trhová cena, pokud přesahuje to, co bylo vloženo do nedílu vlastníkem, má podle § 37, odst. 2, příděl, zák. č. 81/1920 Sb. z. a n. připadnouti státu, může míti vliv obecnou hodnotu pouze snižující, nikoli však takový, aby obecná cena musila utkvíti na ceně přídělové, I ostatní omezení práva vlastnického váznoucí na odhadovaném pozemku podle části II. zák. č. 81/1920, jednající o rolnických nedílech, mají vliv obecnou hodnotu pozemku toliko snižující. Zda hledíc na to, že zvýšek podle § 37, odst. 2, uved. zák. má připadnouti státu, možno vyměřiti dávku z přírůstku hodnoty čili nic, jest věcí úřadů správních, nikoli soudu.
Soudní znalci uvedli, že obecná hodnota odhadovaného pozemku, kdyby byl svobodný a oněmi omezeními práva vlastnického nezatížený, byla by ke dni 25. února 1931 4000 Kč za měřici, vzhledem na ona omezení však odhadují obecnou hodnotu na 3000 Kč za jednu měřici, snížili tedy jeho obecnou hodnotu jako pozemku svobodného o 25%. Tomuto postupu nelze nic vytknouti a je také v podobných případech všeobecně běžný a nejvyšším soudem schválený (rozh. č. 12339 Sb. n. s.).
Nejvyšší soud nemohl však tuto věc ihned věcně vyříditi, ježto odpůrce ve svém rekursu uplatnil proti provedení odhadu a znaleckému posudku více námitek a napadl též výrok prvého soudu v příčině útrat odhadu a útrat intervence zástupce zemského výběrčího úřadu, rekursní soud se však následkem svého mylného právního stanoviska těmito námitkami vůbec nezabýval. Bylo proto rozhodnouti, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 17165. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 26-27.