Čís. 1201.

Sběh podléhá pravomoci vojenských trestních soudů, třebas sběhnutí bylo amnestováno.
(Rozh. ze dne 30. dubna 1923, Kr 349/23.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudky krajského soudu v Kutné Hoře ze dne 15. února 1921 a ze dne 23. dubna 1921 porušen byl zákon v ustanovení §§ 1, 60 tr. ř. a § 11 č. 8 voj. tr. ř., rozsudky ty a sice poslednější jen pokud týče se Josefa K-a, správně Jana L-а se zrušují a krajskému soudu v Hoře Kutné se ukládá, by dotyčné spisy trestní odstoupil příslušnému vojenskému prokurátorovi v Terezíně.
Důvody:
Pod jménem Josef K. byl vojenský sběh Jan L. dvakráte odsouzen krajským soudem v Kutné Hoře a to rozsudkem ze dne 15. února 1921 a ze dne 23. dubna 1921. Prvním rozsudkem byl odsouzen pro zločin krádeže dle §§ 8, 171, 173 tr. zák., spáchané v noci na 28. ledna 1921. Druhým rozsudkem byl odsouzen týž sběh Jan L. rovněž pod falešným jménem »Josef K.« pro zločin krádeže dle §§ 171, 173, 174 II. a), c) tr. zák., jehož se dopustil v noci na 11. dubna 1921. Všechny krádeže spáchal Jan L. jako sběh v čase, kdy podléhal vojenské trestní pravomoci. Totožnost Josefa K-a s Janem L-em jest prokázána. Jan L. byl dle opisu kmenového listu vojínem bývalého rakousko-uherského pěšího pluku č. 42, od něhož dne 22. července 1918 sběhl, byl však dne 2. října 1918 zatčen a dopraven do posádkové věznice v Terezíně. Při převratu z věznice jako sběh uprchl a do čs. armády se bezodkladně nepřihlásil, nýbrž byl dne 15. listopadu jako zatykačem hledaný sběh a zloděj četnictvem zatčen a dne 16. listopadu 1918 presentován jako sběh v posádkové věznici v Terezíně. Dne 6. prosince 1918 opět z posádkové věznice desertoval a přihlásil se dne 19. prosince 1918 u p. pl. č. 28 v Praze do čs, armády jako svobodník R. Byl pak poslán jako výpomocný četník, svobodník R. na Slovensko a dne 5. února 1919 sběhl z četnické stanice ve Vrůtkách, v březnu na to byl zatčen, ale 31. března 1919 opět uprchl z vojenské věznice v Košicích. Dne 22. května 1919 byl četnictvem v Chocni zatčen, dodán k okresnímu soudu ve Vysokém Mýtě, odtud ku krajskému soudu v Chrudimi, pak 30. srpna 1919 ku krajskému soudu v Litoměřicích a po zjištění vojenské soudní pravomoci do vazby posádkové věznice v Terezíně. Dne 5. prosince 1919 z vazby desertoval, v únoru 1920 byl zatčen v Pardubicích, 11. března 1922 presentován jako sběh v posádkové věznici v Terezíně, odkudž však 29. května 1920 opět desertoval, byl dne 23. července 1920 v Trenčíně zatčen, dodán do posádkové věznice v Terezíně, odkudž však 11. listopadu 1920 desertoval a byl teprve v roce 1922 zpět dodán. Jak patrno ze svrchu uvedených dat, páchal obviněný Jan L. jednu deserci za druhou. Uprchnuv při převratu z vojenské věznice v Terezíně, kamž byl jako desertér dopraven, dopustil se deserce dle §u 183 v. tr. zák. Dle amnestie z 25. listopadu 1918 č. 28 sb. z. a n. jest abolována deserce, spáchaná do 28. října 1918, jen když se desertér bez průtahu přihlásí u čs. vojska. Toto obviněný L. neučinil a byl dne 15. listopadu 1918 jako sběh zatčen a 16. listopadu 1918 presentován v posádkové věznici v Terezíně. Tato presentace sběha v posádkové věznici rovná se presentaci u příslušného vojenského tělesa, nebyla vsak v jeho základním listě provedena. Ježto obviněný L. dne 6. prosince 1918 opět z posádkové věznice svémocně se vzdálil s úmyslem deserčním a to jako vojín ročníku 1897, který byl vojenskou službou povinen, dopustil se nové deserce, a byl jako sběh stíhán. Že se pak obviněný přihlásil do čs. armády jako svobodník R., jest dle spisů prokázáno, to však pro pravomoc by nebylo závažným. Naproti tomu závažnou okolností jest to, že obviněný L. byl před převratem i po převratu jako sběh stíhán, dopustil se nových desercí a jako sběh páchal různé majetkové delikty. Poslední deserce datuje se z 11. listopadu 1920, tedy z doby, kdy obviněný jako příslušník ročníku 1987 byl ještě vojenskou službou povinen a proto činy, které též od tohoto sběhnutí do svého zatčení v roce 1922 a dopravení do posádkové věznice v Terezíně spáchal, patří pod vojenskou soudní pravomoc, právě tak, jako všechny ostatní činy trestné, spáchané před touto deserci, ježto obviněný Jan L. byl po každém svém svémocném vzdálení se s úmyslem deserčním jako sběh stíhán. Dle § 11:8 voj. tr. ř. jest tedy vojenská soudní pravomoc dána. Deserce spáchané obviněným do 27. října 1919 byly sice dle amnestie presidenta republiky z 25. října 1919 abolovány, ale na pravomoc nemá tato amnestie vlivu.

Citace:

č. 1201. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 249-251.