NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1213.

Omyl jest »včas« vysvětlen, stalo-li se tak v době, jíž třeba k přijetí návrhu mezi nepřítomnými smluvníky (čl. 318 obch. zák. § 862 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 4. října 1921, Rv I 299/21.)
Žalující domáhala se na žalované, by jí na základě kupní smlouvy dodala 5500 kg papírových odpadku. Žalovaná proti tomu namítla, že byla u věci hlavní v omylu, který činí smlouvu neplatnou, poněvadž chtěla nabídnouti žalobkyni ke koupi jen 5 1/2 q papírových odpadu, omylem však. že napsáno bylo 5500 kg na místě 550 kg, což stalo se prý v návalu práce a že nebyla si vědoma toho, že nabízí více, než ve skutečnosti měla. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl v podstatě z toho důvodu, že pro nesouhlas stran co do množství zboží nebyla mezi nimi ujednána platná smlouva. Odvolací soud žalobě vyhověl. Důvody: Otázku omylu dlužno posuzovati dle předpisu § 870 a násl. obč. zák., jež platí též pro právo obchodní. Dle § 871 obč. zák. ve znění III. novely (§ 36), pakli jedna strana o obsahu od ní učiněného neb, druhou stranou došlého prohlášení byla v omylu, který týká se věci hlavní, anebo podstatné její povahy, k níž úmysl převážně se nesl a prohlášen byl, tedy nevzniká pro ni žádný závazek, pakliže omyl stranou druhou byl vyvolán, anebo této z okolností zjevně musel napadnouti, anebo byl ještě zavčas vysvětlen. Tomu všemu však v tomto případě tak není. Prvý soud učinil ve sporu na základě korespondence stran zjištění, jež pro jich bezvadnost bere i soud odvolací dle § 498 c. ř. s. za podklad svého rozhodnutí. Ze zjištění těch jde, že žalovaná strana sdělila straně žalující lístkem ze dne 14. února 1920. že má na prodej odpadkový papír asi 55 metr. centů, a žádala ji, aby jí učinila cenovou nabídku, načež žalobkyně odpověděla dopisem ze dne 19. února 1920 v tom směru, že vzala na vědomí nabídku 5500 kg papírových odpadků, a že nabízí žalované v takovémto množství 40 K za 100 kg franco vagon její stanice a žádala za sdělení, má-li poslati nákladní list, na kterýžto dopis následovala pak mezi stranami ještě celá řada dalších dopisů. Když tedy žalovaná učinila sama od sebe žalobkyni nabídku na koupi 55 q odpadkového papíru a tato jí výslovně v odpovědi své píše, že vzala na vědomí její nabídku na 5500 kg, a že v tomto množství nabízí jí cenu 40 K za 100 kg, žalovaná pak na to v další korespondenci, jež mezi oběma stranami se byla v příčině dodávky papíru toho vyvinula, ni slovem nezmínila se o tom, že se na straně její sběhl nějaký omyl, a to ani tehdy, když žalobkyně ještě v dopise ze dne 13. dubna 1920, v němž trvá na dodávce, výslovně podotýká, že od ní 5500 kg řečeného papíru pevně odkoupila, nelze zajisté mluviti o tom, že žalobkyně omyl u žalované v příčině množství odpadkového papíru sama vyvolala, nebo že by jí omyl ten z okolností byl musel napadnouti. Na pak musela žalobkyně vzhledem k uvedenému o správnosti toho, že jde o 55 q odpadkového papíru a nikoli jen o 5 1/2 q býti jen utvrzena. Neboť žalovaná omyl se své strany nikterak včas nevysvětlila, ba neučinila tak ani v dopise ze dne 8. června 1920, když již žalobu v rukou měla a z ní svůj omyl nejpozději seznati musela, nýbrž učinila tak teprve až v dopise svém ze dne 19. června 1920, tedy až za plné 4 měsíce od uzavření smlouvy, což zajisté nelze považovati za vysvětlení včasné, jak je zákon obč. v cit. § 871 na mysli má. Jednání na straně žalované je obchodem dle čl. 273 obch. zák. a žalované, jež ostatně je i protokolovaným obchodníkem, náleželo, by korespondenci své i žalobkyně, nabídkou její vyvolané, věnovala péči řádného obchodníka. Kdyby tak byla učinila, byla by zajisté na omyl svůj ihned přišla. Pakliže však péče té nevynaložila, nemůže uplatňovati svůj omyl v tak pozdní době, jako to právě byla učinila. Vzhledem k tomu, co uvedeno, má odvolací soud za nerozhodné, že prvým soudem ve sporu bylo též zjištěno, že žalovaná v době nabídky žalobkyni více papíru odpadkového, nežli 5 1/2 q, doma neměla a že poloha i rozloha číslic 55 na lístku nabídky je taková, že lze usuzovati na to, že bylo psáno skutečně 5·5 q a že desetinná tečka jen nějakou chybou písaře nebo stroje byla vynechána. Ostatně toto poslednější netvrdí ani žalovaná sama, neboť uvádí v žalobní odpovědi jen, že majitel firmy v domnění a pevném přesvědčení, že nabízí 5 1/2 q, napsal omylem o jednu nulu více, takže, ježto nabídka děla se v kilogramech, mělo státi na lístku 550 kg a nikoli 5500 kg, ač ve skutečnosti na lístku činil nabídku jen v metrických centech a nikoli kilogramech. Třeba tedy došel prvý soud na základě zjištění, že žalovaná více odpadkového papíru nežli 5 1/2 q doma neměla, ku přesvědčení, že úmysl její nesl se jen k prodeji tohoto množství, které skutečně měla, nesdílí odvolací soud názor prvého soudu, že zde nebylo shodné vůle stran co do předmětu plnění, tedy ve věci hlavní a že by tak smlouva platně uzavřena nebyla. Naopak má za to, že došlo mezi stranami k platné smlouvě, jež byla mezi nimi hotově uzavřena (§ 869 obč. zák.) a již žalovaná strana je povinna dodržeti, neboť že by byla nabídla žalobkyni odpadkový papír jen určité provenience, který by nebyl více k dostání, nebo že by jí byla nabídla papír ten jen v tom množství, jaké doma má, tedy papír svůj vlastní, sama nikde ve sporu netvrdila a z lístku jejího ze dne 14. února 1920 také nic takového nevychází. Není tu proto na straně její nemožnost plnění, ježto jest jí možno vždy nedostávající se jí množství papíru toho jinde si opatřiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvodу :
Omyl při smlouvě, sběhnuvší se u jedné strany, může míti za následek, že pro smluvníka tohoto nevzchází závazek, jsou-li tu podmínky § 871 obč. zák. Také v případě tomto dovolává se žalovaná strana tohoto ustanovení tvrdíc, že žalobce vyvolal v ní omyl, a shledává v tom, že odvolací soud zaujal stanovisko, že omyl v hlavní věci sběhlý nebyl žalující stranou vyvolán, že jí omyl ten nemusil napadnouti a že jí žalovaná strana omyl včas nevysvětlila, nesprávné posouzení věci po stránce právní, uplatňujíc je jako důvod dovolací. Avšak neprávem. Žalovaná strana, brojíc proti rozsudku odvolacího soudu, přichází teprve v dovolání s tvrzením, že žalující firma omyl vуvolala, kdežto v prvé stolici tvrdí, že, ač jí zřízenci jejími bylo sděleno, že papírových odpadků je jen 5 1/2 q a že v domnění, že toto množství nabízí, napsala o jednu nulu více, a že, když po třech týdnech dostala nákladní list, seznala svůj omyl a učinila firmě žalující návrh na smírné vyrovnání. Nehledíc k tomu, že toto tvrzení v prvé stolici nesouhlasí s korespondencí, pokud byla za pravou uznána, není pochopitelno, jak by mohla žalující firma odpovídajíc na nabídku, uvésti prodavatele v omyl. Žalující firma přijala nabídku dopisem ze dne 19. února 1920, nabídnuvši se své strany 40 Kč za 100 kg franko stanice žalované strany s podotknutím, že vzala ku vědomí, že má žalovaná asi 5500 kg — žalovaná oferovala 55 q, ne v kilogramech — odpadků k prodeji. Žalovaná firma za tohoto stavu věci, kdyby byla, jak řádný kupec má učiniti, věnovala této odpovědi pečlivou pozornost a ji řádně prozkoumala, byla by si ihned musila uvědomiti, že co do množství jde o nedorozumění neb o omyl a dle toho své další jednání zaříditi. Žalující firma nemohla ani dle formy ani dle obsahu nabídky míti nejmenší pochybnosti o tom, že se jí nabízí 55 q — a nikoliv 5·5 q — papírových odpadků, musila zajisté věřiti nabídce, jelikož jí z okolností nemohlo a nemusilo zřejmě napadnouti, že druhá strana, nabídnuvší 55 q odpadků, učinila tak omylem a proto, přijala-li nabídku, nevyvolala v druhé straně omylu, a nemůže se tudíž tvrditi, že nebylo tu srovnalé vůle stran a že ke smlouvě nedošlo. Dle § 871 obč. zák. nového znění nevzchází pro smluvníka v omylu jsoucího závazku, byl-li omyl ještě včas vysvětlen. Co rozuměti slůvkem »včas«, ustanovení toto neuvádí, ale zajisté míní se tím jedině doba, již třeba k prohlášení o přijetí návrhu mezi nepřítomnými smluvníky (čl. 318 a nn. obch. zák. a § 862 obč. zák.), nikoli však uplynutí více měsíců, když už věrný smluvník byl nucen domáhati se splnění smlouvy žalobou. Vysvětlení omylu toho až po doručení žaloby nelze dle zmíněného ustanovení za včasné považovati a jest dovolání v této příčině neodůvodněné. Nepadá nikterak za tohoto stavu na váhu, že mezi tím ceny stouply, neboř to jde na vrub dovolatelův, když mohl plniti a neplnil.

Citace:

č. 1213. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 644-646.