NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5206.

Státní zaměstnanci (Slovensko): I. O vzájemném poměru jednotlivých usnesení min. rady o úpravě osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov. — II. O nárocích kancelářských úředníků na Slov. vyšlých z řad pomocných sil kancelářských, na diety.
(Nález ze dne 14. prosince 1925 č. 12041/24.)
Věc: Vojtěch H. v B. proti ministerstvu veřejných prací o diety.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo min. veř. prací žádost st-lovu o přiznání diet 40 K denně na místě dosud vyplácených 20 K. Výrok svůj odůvodnilo tím, že na st-le vztahuje se předpis obsažený v 2. odst. čl. XII. »Zásad pro úpravu osobních poměrů na Slov.«, schválených min. radou dne 27. července 1920, dle něhož kancelářským pomocným silám, které byly jmenovány úředníky před 1. srpnem 1920, příslušejí i po jejich jmenování úředníky diety dle čl. II. E, t. j. denně 20 K, pokud nespadají pod příznivější ustanovení čl. V; o takový případ však tu nejde, poněvadž st-l byl na Slovensko trvale ustanoven a přísluší tnu tedy dle ustanovení čl. II E diety 20 K denně až do 31. července 1920, po případě až do přestěhování.
O stížnosti uvážil nss toto: Oprava diet pro státní zaměstnance na Slov. byla provedena usnesením min. rady z 8. ledna 1919 a od 1. června 1919 usnesením min. rady z 24. července 1919, dle něhož byly až do odvolání stanoveny jednak pro zaměstnance zatímně na Slov. přidělené diety v určité výši s platností od 1. června 1919, jednak s týmže časovým omezením pro úředníky a zřízence, kteří byli trvale přiděleni na Slov. Další úprava osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov. se stala usnesením min. rady z 9. března 1920. V čl. X. této úpravy bylo konstatováno, že usnesení min. rady z 24. července 1919, pokud se týkalo zastavení diet slovenských, nebylo provedeno, nýbrž že slov. diety byly většinou vypláceny i při trvalém ustanovení na Slov. Bylo proto nařízeno, aby všem zaměstnancům z území mimoslovenského povolaným a na Slov. činným byly vypláceny diety ve výměře stanovené usnesením min. rady z 8. ledna 1919 a od 1. června 1919 ve výměře stanovené usnesením min. rady z 24. července 1919. Nová úprava provedena byla pak vydáním »Zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov.«, schválených usnesením min. rady z 27. července 1920.
Každá jednotlivá shora zmíněná, usnesením min. rady provedená úprava zachovává platnost potud, pokud ji min. rada, resp. zákonodárce výslovně nebo mlčky, t. j. vydáním nové úpravy, s níž se dřívější úprava srovnati nedá, nezruší. Nemá tedy st-l pravdu, tvrdí-li, že pokud jde o úpravu diet, jest rozhodna jedině ta úprava, která platila v době, kdy byl jmenován výnosem min. vnitra z 31. července 1919 státním úředníkem v systemisovaném stavu kancelářských úředníků politické správy na Slov. a že pozdější shora zmíněné úpravy diet nemohou přijíti v úvahu.
Nař. rozhodnutí spočívá, jak ze spisů patrno, na »úpravě«, schválené usnesením min. rady z 27. července 1920. Dle 2. odst. čl. XII. této úpravy příslušejí kancelářským pomocným silám, které byly jmenovány před 1. srpnem 1920 úředníky, i po jejich jmenování denní odměny, resp. mimořádné přídavky dle čl. II. E, pokud nespadají pod příznivější ustanovení čl. V. Dle čl. II. E. přísluší kancelářským pomocným silám dle nařízení z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z., pokud byli ustanoveni z území mimoslovenského, k normálním požitkům odměna denních 20 K, pokud tito zaměstnanci byli přijati před 1. srpnem 1920, a to až do 31. července 1920; ženatým pak neb jim na roven postaveným, kteří nemohli se pro nedostatek bytu do konce července 1920 přestěhovati, příslušejí tyto odiměny nadále a to až do dne jejich přestěhování. V čl. V. se pak stanoví, že zaměstnancům z území mimoslovenského dříve zatímně přiděleným, kteří byli před 1. srpnem 1920 ustanoveni na systemisovaná místa, příslušejí diety ve výměře uvedené v čl. III., odst. 1., i po jejich trvalém ustanovení až do 31. července 1920 a pro zaměstnance, kteří se nemohli pro nedostatek bytů přestěhovati, platí ustanovení čl. II. D 2. Dnem 1. srpna 1920 a v případě čl. II. D. 2 .(ženatí zaměstnanci, pokud se nemohou pro úředně zjištěný nedostatek bytu do nového působiště neb do místa poblíž se nalézajícího a normálně přístupného přestěhovati) dnem po přestěhování počínaje přiznán by zaměstnancům z území mimoslovenského v předchozím odstavci zmíněným mimo diety mimořádný přídavek, a to ženatým úředníkům všech hodn. tříd první čtyři měsíce po 900 K měsíčně, další dva měsíce po 600 K měsíčně a dalších 6 měsíců po 300 K měsíčně.
Z toho je patrno, že ustanovení čl. V. vztahuje se toliko na zaměstnance, kteří byli na Slov. z území mimoslovenského původně zatímně přiděleni a před 1. srpnem 1920 ustanoveni na systemisovaná místa na Slov., nevztahuje se však na ty, kteří nebyli původně na Slov. z území mimoslovenského zatímně přiděleni, nýbrž již původně na Slov. jako kancelářské síly bezprostředně ustanoveni.
Ze správních spisů jest patrno, že st-l byl před nastoupením služby na Slov. kanc. oficiantem u zsp-é ve Štýrském Hradci a byl na svou žádost za přijetí do politické služby na Slov. dekretem min. pro Slov. z 26. dubna 1919 připuštěn k zatímní službě při min. pro Slov. s podotknutím, že o jeho jmenování pro službu na Slov. rozhodne ve smyslu podmínek vypsaného konkursu min. vnitra, při čemž bude stanovena definitivně výše jeho služného a pensijní nároky. Službu nastoupil dne 3. května 1919. Nebyl tedy st-l na Slov. jako kancelářský zaměstnanec exponován, nýbrž byl ustanoven z území mimoslovenského na vlastní žádost. Výnosem min. vnitra z 31. července 1919 byl pak jmenován státním úředníkem X. hodn. třídy 1. stupně v systemisovaném stavu kanc. úředníků pol. správy na Slov.
Následkem toho nevztahuje se na st-le ustanovení čl. V. a příslušela mu dle 2. odst. čl. XII. a dle čl. II. E. do 31. července 1920 odměna 20 K denně. I po tomto dni příslušela mu dle čl. II. E. jako ženatému, který se nemohl pro nedostatek bytu do konce července 1920 přestěhovati, táž odměna až do dne přestěhování.
St-l jest na omylu, má-li za to, že zaměstnancům na Slov. původně zatímně přiděleným, kteří byli před 1. srpnem 1920 ustanoveni na systemisovaná místa, byli na roveň postaveni zaměstnanci, kteří se nemohli pro nedostatek bytů přestěhovati. V čl. V. se právě rozlišuje: Kdežto zaměstnancům, kteří byli původně na Slov. z území mimoslovenského přiděleni, byly přiznány diety ve výměře v čl. III., odst. 1. uvedené až do 31. července 1920, platilo pro zaměstnance, kteří se nemohli pro nedostatek bytů do konce července 1920 přestěhovati, ustanovení čl. II. D. 2., dle něhož měli nárok na odměnu 20 K denně až do dne přestěhování. Tato odměna byla mu nař. rozhodnutím přiznána.
Jest tedy stížnost bezdůvodná.

Citace:

Č. 5206. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 675-677.