Čís. 16549.

Právní povaha knížky o peněžitém vkladu, vydala-li ji osoba, která není oprávněna vydávati vkladní knížky.
Jestliže se podle smlouvy (stanov) mezi spotřebním společenstvem a vkladatelem vydávají na učiněné peněžité vklady vkladní knížky, znějící jen na jméno vkladatele, a společenstvo si vyhradilo oprávnění zkoumati, zda je majitel nebo doručitel knížky skutečným vkladatelem, oprávněným k vybrání vkladu, jde o pouhý legitimační papír, určený jen k důkazu o vkladu. Odepře-li společenstvo v takovémto případě výplatu vkladu, jest na majiteli legitimačního papíru, aby dokázal, že je věřitelem oprávněným požadovati jeho vyplacení. Pokud se nemůže pokladník politické organisace, nemající právní osobnosti, domáhati vlastním jménem výplaty peněžitého vkladu.
(Rozh. ze dne 3. prosince 1937, Rv II 735/36.)
Srov. rozh. č. 5396 Sb. n. s.
Žalované spotřební společenstvo »B.«, zapsané společenstvo s ručením omezeným, vydalo vkladní knížku, znějící na jméno »Politícká organisace čs. n. s.«. Vklad na ni činí 5838 Kč 95 h. Žaloba uvedené organisace, domáhající se žalobou pod Ck IIIa 124/35 na žalovaném zaplacení 5838 Kč s přísl., byla pravoplatně odmítnuta, jelikož žalující organisace není právnickou osobou. Tvrdě, že jest po mnoho let pokladníkem uvedené organisace, která ho ustanovila správcem a schovatelem jejího jmění, zejména že má u sebe všechny hotové peníze této organisace i cenné papíry a vkladní knížky, a ježto uvedená organisace nemá právní osobnosti, že jest takto vykonavatelem veškerých jejích práv, zejména majitelem vkladních knížek, že vkladní knížku, o niž jde, vydanou až 1. ledna 1932, měl vždy v poctivém držení a že jest žalobce oprávněn vybrati z ní peníze, jsa nejen jejím majitelem, ale i oprávněným k pohledávce ze zápůjčky dané žalovanému družstvu, domáhá se žalobce na žalovaném společenstvu zaplacení 5838 Kč s přísl. Soud prvé stolice uznal podle žaloby a zamítl námitku započtení vznesenou žalovaným družstvem. Odvolací soud zamítl žalobu. Důvody: Nelze souhlasiti s právním názorem prvého soudu, který uznal žalobní nárok, pokud je uplatňován z důvodu obohacení podle § 1431 obč. zák., za odůvodněný, pokládaje žalobce za vlastníka peněz odevzdaných mu »Politickou organisací čs. n. s.« z výtěžků pořádaných jí zábav a jiných příjmů do správy, ježto nešlo o oddělené uschování peněz (§ 371 obč. zák.), které žalobce ukládal u žalovaného družstva v právním omylu, že tím vznikají z deposita irregulare (nikoliv ze zápůjčky, jak tvrdí žalobkyně), právní nároky uvedené politické organisace, které za jsoucnost jejího majetku ručí. Podle zjištění jest účelem žalovaného družstva též přijímati a úrokovati úsporné vklady jeho členů. Žalobce jest členem jak žalovaného družstva, tak shora jmenované politické organisace, vkladní knížka nezní na jeho jméno, nýbrž na jméno »Politická organisace čs. n. s.« a vklady mají býti přijímány jen na jméno vkladatelovo. V souzené věci tedy nebylo šetřeno této náležitosti, zní-li vkladní knížka na jméno politické organisace, která podle stanov nemůže býti členem žalovaného družstva, a stalo se tak asi jen podle ustanovení § 34 jednacího řádu, který v odporu se stanovami (§ 2 č. 2 stanov) dovoluje přijímání vkladů od kohokoliv, a z neznalosti, že politická organisace není právnickou osobou. Není pochybnosti o tom, že vkladní knížka o zažalovaném vkladu vydaná, není vkladní knížkou ve smyslu zák. č. 54/1932 Sb. z. a n. ani podle zák. č. 239/1924 Sb. z. a n., zvlášť když není v ní potvrzen příjem vkladů podle stanov podpisem dvou funkcionářů, přece však jest průkazem (legitimací) o učiněném vkladu u žalovaného společenstva, což ono ani nepopírá. Žalované družstvo však právem používá svého oprávnění podle § 34, odst. 3, jednacího řádu, odpírajíc vydati vklad, ježto má pochybnosti, je-li žalobce oprávněn jej vybrati, zejména když uvedená politická organisace, nejsouc právnickou osobou, nemůže míti zástupce. Bylo tedy na žalobci, aby dokázal, že jest nejen majitelem vkladní knížky, ale i věřitelem, t. j. buď stipulantem nebo jeho zástupcem. Tento důkaz se však žalobci nepodařil. Žalobce totiž sám připouští, že peníze byly jemu jako pokladníkovi politické organisace svěřeny do správy, že neměl zmocnění ukládati je na vkladní knížku, že jest povinen je vyúčtovati a že za ně ručí. Totéž bylo v podstatě zjištěno i prvým soudem ze svědeckých výpovědí s tím, že žalobce vkladní knížku převzal od dřívějšího pokladníka (tedy již s určitým vkladem). Žalobce se tedy nemohl státi vlastníkem svěřených peněz, ježto, pokud mu byly svěřeny, je dále ukládal u žalovaného družstva a to do ní připisovalo nové vklady a úroky, a to pro organisaci (tedy odděleně), nikoli na žalobcovo jméno. Že by byl vklad jemu postoupen všemi členy organisace, jimž peníze patří, hledíc na to, že jsou výtěžkem různých zábav, k nimž se sdružili (§ 1175 obč. zák.) pod označením dotčené politické organisace, kteráž sama není právnickou osobou, ani sám netvrdil. I když nebyla pro nezpůsobilost »Politické organisace čs. n. s.« k právním jednáními uzavřena ani smlouva o zápůjčce, ani nebyl vklad na straně žalovaného podle stanov přijat, není sporu o tom, že žalované družstvo upotřebilo vkladu ve svém obchodě a že přirostlé úroky tak jako při řádných zápůjčkách k vkladu připisovalo. Nedošlo-li tedy k platné smlouvě o zápůjčce ani k jiné platné smlouvě, ať už se tak stalo z důvodu jakéhokoliv, bylo by žalované společenstvo skutečně obohaceno, když by pro nedostatek aktivní legitimace nemohl býti vklad na něm vymáhán. K žalobě z důvodu obohacení podle § 1431 obč. zák. jest však oprávněn jen ten, z jehož majetku něco přešlo do majetku žalovaného, nebo ten, na jehož újmu je žalovaný obohacen. Žalobce však neprokázal ani, že je vlastníkem peněz, ani že škodu, kterou členům organisace snad způsobil tím, že peníze u žalované uložil, nahradil v zažalované výši, nýbrž že jen za ně ručí, ani že jemu byl vklad všemi členy organisace postoupen. Není tedy důvodný jeho nárok z obohacení proti žalovanému (§ 1431 obč. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu dovolání.
Důvody:
Napadený rozsudek správně dovodil, že »vkladní knížka«, vydaná o zažalovaném vkladu a znějící na jméno »Politická organisace čs. n. s. v B.-Ž.«, není vkladní knížkou ve smyslu zákona ze dne 10. října 1924, č. 239 Sb. z. a n., změněného a doplněného zákonem ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb. z. a n. Podle § 1, odst. 1, zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. smějí vkladní knížky vydávati jen osoby uvedené v § 2 uved. zák. Žalované konsumní družstvo není však takovou osobou, nejsouc zejména úvěrním společenstvem (družstvem), které by podle svých stanov provozovalo výhradně nebo z převážné části úvěrní obchody (§ 2 b) zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. v doslovu čl. XIV. zákona č. 54/1932 Sb. z. a n.). Nebylo-li však žalované konsumní družstvo podle dotčených předpisů oprávněno vydávati vkladní knížky, neplatí o právní povaze listinného dokladu, který družstvo vydalo o učiněném vkladu a který je označen jako »vkladní knížka«, podle § 1, odst. 3, zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. obdobou ustanovení § 10 zák. ze dne 14. dubna 1920, č. 302 Sb. z. a n., podle něhož mají vkladní knížky povahu papírů majiteli svědčících, takže každý, kdo takovou knížku předloží, jest i bez průkazu totožnosti pokládán za řádného držitele, jemuž je peněžní ústav povinen vyplatiti žádanou částku, pokud není výplatě na překážku řízení umořovací o vkladní knížce, nebo zákaz soudní, aneb není-li vklad vázán způsobem připuštěným stanovami. Jest tedy nutno posuzovati právní povahu sporné knížky podle okolností souzeného případu, zejména podle stanov a podle jednacího řádu žalovaného družstva. Podle § 34 právě uvedeného jednacího řádu, otištěného ve sporné knížce a tvořícího takto součást smlouvy mezi družstvem a vkladatelem, vydávají se na učiněné vklady vkladní knížky, znějící jen na jméno vkladatele, Majitel »vkladní knížky« se pokládá za majitele vkladu; představenstvo je sice oprávněno, není však povinno zkoumati legitimaci majitele knížky, může však, majíc obavu, že vkladní knížka není v pravých rukou, t. j. v rukou vkladatele neb jeho zákonitého zástupce, vydání vkladu odepříti. Družstvo si tím tedy vyhrazuje právo zkoumati, zda je majitel a doručitel knížky vkladatelem nebo jeho zákonným zástupcem, oprávněným vybrati vklad, chrání se však naopak také pro případ, že by doručitel knížky nebyl právně legitimován vybrati vklad další výhradou, že není povinno zkoumati legitimaci a že přece výplatou vkladu doručiteli knížky bude zproštěno závazku na opětné vyplacení vkladu vkladateli. Z toho plyne, že sporná knížka není ani t. zv. nedokonalým cenným papírem majiteli svědčícím, při kterém by ne sice jsoucnost, ale výkon pohledávky lpěl na papíru tou měrou, že by každý majitel papíru byl oprávněn požadovati na družstvu zaplacení, a že by družstvo bylo povinno doručiteli knížky vklad vyplatiti. Z uvedených okolností je naopak zřejmé, že sporná knížka jest jen prostým papírem legitimačním, kterým se doručitel vůči družstvu jako věřitel legitimuje a kteroužto legitimaci družstvo za dostatečnou uznati může, ale podle stanov nemusí. Takový papír jest určen jen k důkazu obligační pohledávky, která existuje samostatně mimo listinu, tedy v souzeném případě k důkazu o učiněném vkladu. Odepřelo-li žalované družstvo, používajíc svého oprávnění podle § 34 jednacího řádu, vyplatiti vklad žalobci jako majiteli pouhého legitimačního papíru, nemůže se žalobce nyní ve sporu o vyplacení vkladu s úspěchem opírati o tuto svou vlastnost, nýbrž musil by dokázati, že jest vůči družstvu věřitelem, oprávněným požadovati vyplacení vkladu. Odvolací soud podrobně dovodil, že se žalobci tento důkaz nepodařil. Poukazuje zejména správně na to, že se žalobce nestal vlastníkem peněz svěřených mu jako pokladníku politické organisace, že ani netvrdil, že by mu byl vklad postoupen všemi členy organisace, jimž peníze vpravdě patří, ježto »Politická organisace čs. n. s, v B.-Ž.« nejsouc právnickou osobou, není způsobilým podmětem práv a závazků, a že žalobce není k žalobě oprávněn ani z důvodu obohacení. V té příčině lze dovolatele odkázati na správné důvody napadeného rozsudku, které nebyly dovolání vyvráceny.

Citace:

č. 16549. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 711-715.