Čís. 9273.

Směnečný zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928.
Podpis výstavcův (na směnce vlastní) musí býti pod textem základní směnky, nesmí býti před kontextem nebo po stranách kontextu nebo napříč kontextu nebo v kontextu. Nestačí ani podpis v akceptu nebo v avalu, aniž jméno, výstavce v jeho adrese.
(Rozh. ze dne 12. října 1929, Rv I 1381/29.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný vydatel mimo jiné, že zažalovaná směnka neobsahuje jeho podpisu jako výstavce, takže není směnečně zavázán. Procesní soud prvé stolice směnečný platební příkaz zrušil, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Spor jde o to, zdali směnka, na jejímž základě jest žalováno, jest platnou čili nic. Prvý soud zcela správně zjistil, že směnka byla žalobcem pod textem směnky podepsána, kdežto žalovaný podepsal směnku jen stranou na místě příjemce, že adresa žalovaného jest psána pod textem na místě, kde bývá adresa směnečníka, že směnka obsahovala slova: »an die Ordre Herrn Ferd. В. zahle ich« a dále, že podpis Ferd. В. byl na směnce přeškrtnut. Proti tomuto zjištění prvého soudu odvolatel nic nevytýká. Správně usoudil prvý soud, že jde tu o kombinaci formy směnky cizí a formy směnky vlastní, jejíž následkem jest neplatnost směnky. Avšak: jako směnka vlastní jest sporná směnka neplatnou, poněvadž schází podpis výstavcův (§ 104 čís. 5 sm. zák.). Adresu: »Herrn Josef P., Kaufmann in A.« třebas rukou příjemcovou psanou nelze považovati za podpis výstavcův. Podpis výstavcův musí se místně jeviti jako skoncování písemného projevu, podpis musí býti pod textem základní směnky, nesmí býti na př. před kontextem nebo po stranách kontextu nebo napříč kontextu, jako v souzeném případě. Vývody, kterými se odvolatel snaží prokázati, že sporná směnka jest platnou směnkou vlastní, nejsou s to přesvědčiti soud o jejich pravdivosti, vzhledem k jasným a nesporným skutečnostem, zjištěným prvým soudem, které prokazují, že směnka, které schází podpis výstavcův, jest neplatnou a že ani podpis žalovaného napříč kontextu ani rukou žalovaného psaná adresa scházející podpis výstavcův nemohou nahraditi. Prvý soud po právní stránce posoudil zcela správně nejen ohledně platnosti sporné směnky, nýbrž i v tom smyslu, že uvedl, že ježto obecnoprávní závazek k plnění z neplatné směnky žalovanému nemohl vzejíti nemohl soud ani ve smyslu § 554 c. ř. s. postupovati. Odvolává-li se odvolatel v tomto směru na § 89 sm. zák., jest to bezvýznamným, poněvadž tento § předpokládá platný závazek směnečný a tu jde o směnku hned původně neplatnou. Rozhodným jest jen, zda sporná směnka jest formálně platnou, a pro spor jest nerozhodným, jak si strany počínaly při vystavení a odevzdání směnky, ana směnka jest neplatnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Odvolací soud posoudil věc po právní stránce úplně správně, dospěv k úsudku, že zažalovaná směnka jest neplatná, poněvadž schází na ní podpis výstavcův (§ 104 čís. 5 směn. zák.). Jest sice správné, že směnečný zákon mluví také o podpisu směnečníka (§ 19) a o podpisu indosanta (§ 10), aniž by se vyžadovalo, by tyto podpisy byly pod kontextem směnky. Avšak z uvedených zákonných ustanovení plyne, že pro závazek příjemce a indosanta není vůbec zapotřebí příslušné zavazovací doložky, nýbrž že stačí jejich podpis a to kdekoliv na líci, pokud se týče na rubu směnky. Pro směnečný závazek výstavcův jest však zapotřebí předepsaného písemného směnečného prohlášení a jeho podpis musí býti místním ukončením tohoto projevu, tudíž podpis jeho musí býti pod textem směnky, nesmí býti na př. před kontextem nebo po stranách kontextu nebo napříč kontextu nebo v kontextu. Nestačí ani podpis v akceptu nebo v avalu (viz Dr. F. Rouček, Právo směnečné bod 59). Z tohoto důvodu nelze ani jméno žalovaného, nacházející se v jeho adrese, považovati za podpis, jak již odvolací soud správně vystihl.

Citace:

č. 9273. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 432-433.