č. 8020.

Zaměstnanci veřejní: Vdova po státním úředníku, který zemřel v aktivitě, nemá nároku, aby jí pense vdovská byla vyměřena s připočteni 10 roků do služ. doby manželovy podle § 62, odst. 1 služ. pragm.
(Nález ze dne 10. června 1929 č. 3420/28.)
Věc: Antonie E. v H. proti ministerstvu zemědělství o připočtení 10 let k započítatelné služební době pro výměru vdovské pense.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 8. prosince 1926 obrátila se st-lka na min. zeměd. se žádostí, aby ji dle §§ 62 a 63 služ. pragmatiky poukázána byla vdovská pense po jejím manželu Vilému E., lesmistru, na základě doby 35 let, uvádějíc, že její manžel beze své vinyl jen následkem přepracování ve službě vážně onemocněl a dne 21. září 1926 zemřel. Min. zeměd. žádosti této nař. výnosem nevyhovělo. Stížnost tvrdí, že st-lka má nárok na připočtení 10 let pro výměru pense po rozumu § 62 odst. 1 služ. pragm., a to vzhledem k jeho novelisaci republikánskými zákony, třeba že § 62 v původním znění jednal toliko o nárocích úředníků samotných. Neprávem.
Podle odst. 1 § 62 připočte se úředníku k jeho započítatelnému služebnímu času 10 let pro výměru výslužného, stane-li se následkem oslepnutí nebo pomatení mysli beze své úmyslné viny neschopným k další službě a ke každému jinému výdělku. Totéž platí dle 2. odst. § 62, stane-li se úředník k službě neschopným následkem úrazu za dalších podmínek tam zevrubněji vytčených.
Ze znění ustanovení § 62 odst. 1 vyplývá, že připočtení 10 let pro výměru výslužného děje se toliko tenkráte, je-li úředník následkem choroby tam uvedené dán do výslužby, nikoli však, když následkem choroby
Bohuslav, Nálezy správní 11 47 té v aktivní službě zemře. Že názor tento je správný, vysvítá dále i z povahy předpisu odst. 1. § 62, jenž jakožto předpis výjimečný nemůže býti vykládán extensivně ve smyslu názoru stížnosti, jakož i ze souvislosti tohoto předpisu s ustanovením § 63 služ. pragm. ve znění zák. č. 2/20, dle něhož ústřední úřad může pozůstalým povoliti vyšší než pravidelné požitky zaopatřovací tehdy, zemřel-li úředník pro úraz nastalý za okolností blíže tam označených. Mluví se tu tedy jen o případu uvedeném v odst. 2 a nikoli o případu odst. 1 § 62. Než ani v tom případě nepřísluší pozůstalým po úředníku zemřelém následkem úrazu nárok na vyšší zaopatřovací požitky, nýbrž jest povolení těchto vyšších požitků zaopatřovacích dáno do volné úvahy ústředního úřadu.
Stížnost sice mluví povšechně o novelisaci § 62 služ. pragm., leč sama žádného novelisačního předpisu neuvádí a nss neshledal, že by takový novelisační předpis byl, který by rozšiřoval platnost § 62 služ. pragm. na nároky osob po úřednících pozůstalých.
Poněvadž st-lčin manžel zemřel v činné službě, nepřísluší st-lce jako vdově, jak svrchu dovoženo, nárok na připočtení 10 let pro výměru výslužného po rozumu § 62 odst. 1 služ. pragm., i jsou námitky v tom směru vznesené bezdůvodné.

Citace:

č. 8020. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 895-896.