Authors:
= Boh. adm., 7 (1925), sv. 1
PDF

Č. 4366.


Vývozní poplatky (Slovensko): Vývozní poplatek dle dočasné sazby příliš nízko vyměřený může býti do uplynutí lhůty dle § 19 zák. čl. XLV z r. 1887 dodatečně předepsán.
(Nález ze dne 29. ledna 1925 č. 1425).
Prejudikatura: Boh. 1753, 2542 adm. a jiné.
Věc: Eduard K. v L. (adv. Dr. Jos. Sixta z Prahy) proti ministerstvu obchodu, sekce pro úpravu dovozu a vývozu stran vývozního poplatku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Býv. úřad pro zahraniční obchod udělil st-li povolení na vývoz sudových dužin z Lučence do Uher. Za tato povolení zaplatil st-l na poplatku 100 K. Platebním rozkazem z 28. srpna 1923 bylo st-li uloženo, aby na poplatku doplatil peníz 6400 K, poněvadž se při revisi zjistilo, že při vyměřování poplatku bylo užito nesprávné sazby. Dle sazby platné od 1. března 1921 činí poplatek za vývoz sudových dužin ze Slovenska do Uher 3200 K za 10000 kg, chybně však bylo čítáno 1/2% z udané ceny.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Ve stížnosti se namítá, 1. že st-l zboží, na něž bylo vývozní povolení uděleno, vůbec nevyvezl, takže povinnost zaplatiti poplatek vůbec ani nenastala, neboť poplatek neplatí se za vyhotovení povolení, nýbrž za vývoz zboží; 2. že dodatečný předpis poplatků za vývozní povolení jest vůbec nepřípustný, když žadatel o toto povolení vyměřený poplatek zaplatil.
Nss musil podle obsahu spisů a stížnosti vycházeti při svém rozhodování z toho, že jde o poplatek vybíraný na základě zák. ze 24. června 1920 č. 418 Sb., vlád. nař. z 13. července 1920 č. 442 Sb., resp. zák. 19. ledna 1922 č. 25 Sb. Podle těchto norem dáno jest příslušnému úřadu (nyní min. obchodu) právo vybírati poplatky za povolení, která udílí.
Nss vyslovil opětovně, zejména v nál. Boh. 2542 adm., právní názor, že poplatky ty se vybírají za udělení povolení, nikoli z vývozu nebo dovozu. Proto se povinnost k placení poplatku zakládá již vydáním vývozního nebo dovozního povolení a je okolnost, došlo-li skutečně k vývozu nebo dovozu, pro otázku povinnosti zaplatiti poplatek právně nerozhodná. Poplatek jest zásadně splaný při vydání vývozního neb dovozního povolení, pokud úřad k vybírání poplatku oprávněný neustanovil úchylkou pro jednotlivé případy jinou dobu splatnosti. Strana jest povinna zaplatiti poplatek ve výši zákonitým způsobem stanovené.
V nálezu pak Boh. 1753 adm. vyslovil nss právní názor, že při vývozních poplatcích jde o pravý poplatek, jak se historicky vyvíjel a jak jej také věda vysvětluje a odůvodňuje, t. j. že je to úplata za činnost orgánů státních.
Jde-li však o takový poplatek, pak přísluší správnímu úřadu podle § 19 zák. čl. XLV: 1887 právo, sezná-li při superrevisi spisů vztahujících se na uložení poplatků, které jest bezprostředně platiti, že chybným vypočítáním poplatku nebo nesprávným použitím poplatkových sazeb utrpěla státní pokladna škodu, předepsati dodatečně částku, o kterou následkem nesprávného vyměření poplatku bylo méně předepsáno, a to i tehdy, když bylo příslušným úřadem o této věci vydáno pravoplatné rozhodnutí, pokud neuplynula promlčecí lhůta, stanovená pro dodatečný předpis poplatku a pokud ovšem není ještě promlčeno právo státu k vyměření převodního poplatku.
Práva toho může tedy úřad užíti také tehdy, když následkem nesprávné subsumpce skutkového základu pod právní normu vyměřil poplatek nesprávně, tedy i když strana nesprávné vyměření nezavinila a původně vyměřený poplatek zaplatila. Povinnosti této nemůže stranu zbaviti, když nesprávný předpis zavinil státní orgán, proti němuž lze disciplinárně zakročiti.
Že by právo státu vyměřiti poplatek bylo v době vydání platebního rozkazu dle předpisů platných pro vyměřování poplatků promlčeno, stížnost netvrdí. Pokud stížnost poukazuje na to, že by panovala největší neurčitost, kdyby bylo přípustno předepisovati doplatky za vývozní povolení, dále že dodatečné vybírání poplatku by stranám působilo majetkové škody, poněvadž nemohou s touto možností počítati, jsou úvahy ty bezpředmětné, poněvadž st-l dle svého tvrzení vývozního povolení vůbec nepoužil.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Citace:
č. 4366. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 302-304.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).