Č. 1547.

Řízení před nss-em: Rozhodla-li poslední stolice správní toliko o jednom ze dvou samostatných bodů petitu odvolání a stížnost strany na nss řízená domáhá se výroku tohoto soudu co do obou bodů, nutno nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.
(Nález ze dne 6. října 1922 č. 14075.)
Věc: Marie G. v Ch. proti ministerstvu školství a náTodní osvěty v Praze stran drahotního přídavku a vybavovacího příspěvku podle II. třídy rodinné.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-lka, učitelka na obecné škole v Ch. podala dne 10, prosince 1920 k okresní školní radě v Ch. žádost, aby jí byly přiznány drahotní přídavek a vybavovací příspěvek podle II. třídy rodinné, jichž ve skutečnosti dosud požívala, a odůvodňovala svou prosbu tím, že žije se svou sestrou Annou G., nemající ani jmění ani příjmů, ve společné domácnosti a jest nucena se zřetelem k svému zdravotnímu stavu upotřebovati jí k vedení domácnosti, takže jest na žadatelce, aby ze svých služebních příjmů vydržovala společnou domácnost obou.
Zemská školní rada nevyhověla této žádosti a nařídila, aby st-lka to, co přebrala, vrátila v přiměřených splátkách, a to z důvodu, že nelze jí povoliti po rozumu min. nař. ze dne 11. září 1918 č. 333 ř. z. drahotní přídavek a vybavovací příspěvek podle II. třídy rodinné, ježto její sestra žijící s ní ve společné domácnosti provádí živnost modistky, tudíž nemůže býti pokládána za nuznou po rozumu cit. nařízení.
V rekursu podaném proti tomuto rozhodnutí uplatňovala st-lka, že její sestra neprovozuje živnost modistky, nýbrž toliko z ochoty časem obstarává opravy a tím jenom zcela nepatrné částky vydělává. Jmenovanou sestru třeba tudíž pokládati za nuznou a přísluší proto st-lce drahotní přídavky dle II. třídy rodinné.
Vedle toho žádala st-lka, aby byla osvobozena od povinnosti vrátiti přebrané prý částky.
Ministerstvo školství a národní osvěty nevyhovělo nař. rozhodnutím odvolání st-lčině, poněvadž jako svobodná učitelka nemá podle platných předpisů právního nároku na vyšší přídavky drahotní a nákupní než podle I. třídy rodinné a v daném případě není také poměrů, podle nichž by jí žádané vyšší přídavky mohly býti přiznány výjimečně.
Nss rozhoduje o stížnosti k němu podané řídil se těmito úvahami:
Rozhodnutí první instance vyslovilo: 1. pro futuro, že st-lka nadále na místě mimořádných příplatků podle II. třídy rodinné bude dostávati tyto přídavky jen podle I. třídy rodinné; 2. pro praeterito, že jí ani dosud nenáležely vyšší příplatky a že tudíž za dobu, po kterou brala příplatky podle II. třídy rodinné, má vrátiti rozdíl mezi sumou příplatků podle II. třídy a sumou příplatků podle I. třídy rodinné.
Ačkoliv se st-lka ve svém odvolání domáhala nejenom ponechání příplatků podle II. třídy rodinné, nýbrž i sproštění povinnosti vrátiti zmíněný rozdíl za dobu minulou, vyřídil žal. úřad svým rozhodnutím jenom petit odnášející se k přiznání resp. ponechání zvýšených přídavků na dobu další (ad 1), nevyslovil se však ani v enunciátu ani v odůvodnění o st-lčině požadavku, aby směla podržeti to, co na zvýšených příplatcích přijala za dobu minulou (ad 2). Že žal. ministerstvo i pro foro interno vzalo st-lčin rekurs na přetřes jen stran otázky ad 1, vysvítá i ze spisů administrativních.
Rozhodl tudíž žal. úřad toliko o petitu jednom, ačkoliv otázka, zda st-lka jest povinna vrátiti příplatky za dobu minulou, nemohla býti zamítnutím nároku na příplatky II. třídy pro futuro rozřešena, když se uváží, že výživné poměry sestry st-lčiny mohly býti v uplynulých letech jiné než v době přítomné.
Tímto postupem porušen byl nesporný procesní nárok strany na vyřízení věci co do celého petitu, kterýžto procesní nárok má význam i s hlediska postavení strany vůči jejímu právu podati stížnost proti konečnému rozhodnutí správního úřadu k nss-u, ježto by jinak, třebas by došlo formálně k vydání konečného rozhodnutí v řízení správním, stížnost st-lčina vznesená na nss do bodu, jenž zůstal v konečné správní instanci nevyřízen, jakožto nepřípustá po rozumu § 5 zák. o ss nemohla býti věcně vzata v úvahu, nýbrž musila by býti odmítnuta.
Když tedy porušení řečeného procesního nároku strany má v zápětí vyloučení rozhodování nss-u stran bodu poslední správní instancí nevyřízeného, jest řízení stíženo podstatnou vadou, kteréž nelze odpomoci jinak, než zrušením nař. rozhodnutí in toto, aby pak v novém rozhodnutí mohl býti vyřízen celý petit obsažený v odvolání st-lčině.
Slušelo tudíž zrušiti nař. rozhodnutí v celku podle § 6 zák. o ss pro vadu řízení a nebylo pak třeba obírati se ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 1547. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 118-120.