NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12349.

Jen věcně vadné žalobní podání, neplynoucí ze skutkového přednesu žaloby, jest důvodem k jejímu zamítnutí, žádal-li žalobce, by bylo vysloveno, že žalovaný jest povinen uznati zažalovanou pohledávku, nepochybil věcně, je-li z jeho přednesu zřejmo, že žádá o výrok ve smyslu § 110 (1) konk. ř.
Šikánou podle § 1295, druhý odstavec, obč. zák. jest jednání, jež sice jednající předsebere v mezích svého práva, avšak sleduje zřejmý účel v rozporu s dobrými mravy poškoditi jiného. Takové jednání jest jen právním důvodem k náhradě škody, a to hmotné škody, kterou tímto jednáním třetí osoba utrpěla, nečiní však smlouvu neplatnou.
Dovolává-li se kdo ustanovení § 1295, druhý odstavec, obč. zák., musí dokázati nejen, že jednající zneužil svého práva mravně závadným způsobem se zřejmým úmyslem poškoditi jiného, nýbrž musí dokázati i, že tímto jednáním i škodu utrpěl.
(Rozh. ze dne 10. února 1933, Rv I 2116/31.)
Žalobce přihlásil ke konkursu Dr. Ferdinanda F-a pohledávku vyplývajici ze součtu pohledávek postoupených mu věřiteli úpadce. Správce konkursní podstaty uznal přihlášenou pohledávku, konkursní věřitel Heřman F. přihlášenou pohledávku popřel. Byv poukázán na pořad práva domáhal se žalobce na Heřmanu F-ovi, by žalovaný byl uznán povinným, žalobcem ke konkursu o jmění Dr. Ferdinanda F-a přihlášenou pohledávku uznati za pravou. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil s tím, že má rozsudečný výrok zníti: Pohledávka přihlášená žalobcem ke konkursu o jmění Dr. Ferdinanda F-a jest po právu. V tomto směru uvedl v důvodech: Předmětem souzené rozepře jest přihlášená konkursní pohledávka. Účelem sporu jest zjistiti trvání této pohledávky. Jde o spor určovací, jeho žádost je žádostí o určení podle § 228 c. ř. s., při čemž jest žalobce osvobozen od průkazu zájmu na zjištění. Žalobou určovací nepožaduje se uznání žalovaným, nýbrž zjištění soudem. Nesprávné jest proto žádání, by žalovaný byl uznán povinným, by měl pohledávku za likvidní, poněvadž taková žaloba jest zvláštním druhem žalob o plnění (§§ 59 j. n., 205 c. ř. s., 367 ex. ř.). Žalobní žádost má naopak zníti, by soud vyslovil rozsudkem, že přihlášená konkursní pohledávka jest po právu. Nesprávná úprava žalobní žádosti nemůže však býti důvodem pro zamítnutí žaloby, jelikož je jasno, že se žádá o zjištění právní existence konkursní pohledávky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázkách, o něž tu jde, v
důvodech:
Dovolatel napadá neprávem právní názor odvolacího soudu, že nesprávná úprava žalobní žádosti v určovací žalobě není důvodem k zamítnutí žaloby, jest-li z ní jasno, že se žádá o zjištění právní existence konkursní pohledávky, nýbrž že lze úpravu rozsudečného výroku přiměřeně změniti. Neboť jen věcně vadné žalobní žádání, neplynoucí ze skutkového přednesu žalobce, je důvodem k zamítnutí žaloby. Žádal-li žalobce, by bylo vysloveno, že žalovaný je povinen uznati zažalovanou pohledávku, nepochybil věcně, ano z jeho přednesu je zřejmo, že žádá o výrok ve smyslu § 110 odstavec 1 konkř. ř. a § 228 c. ř. s. Je proto výtka dovolatele, že žalobní žádání obsahuje nemožné plnění bezpodstatnou. Žalovaný namítal, že bratří P-ové poskytli žalobci peníze k zaplacení pohledávek všech 19 věřitelů za tím účelem, aby mu jako nastrčené osobě zjednali hlasovací právo v konkursu Dr. Ferdinanda F-a. Odvolací soud vyřídil tuto námitku hlavně tím, že to byla pohnutka k zakoupení pohledávek, jež jest podle § 901 obč. zák. právně bezvýznamnou. Tím však není námitka ta po právu vyřízena. Neboť právě v pohnutce může býti účel, proč si žalobce dal postoupili pohledávky. Šikánou podle § 1295 druhý odstavec obč. zák. se rozumí jednání, jež sice jednající předsebere v mezích svého práva, avšak sleduje zřejmý účel v rozporu s dobrými mravy poškodili jiného (srovnej vysvětlivky ve věstníku min. spravedlnosti z roku 1916 str. 118, 119). Takové jednání jest jen právním důvodem k náhradě škody, a to hmotné škody, kterou tímto jednáním třetí osoba utrpěla, a jest výjimkou z ustanovení § 1305 obč. zák., nečiní ale smlouvu samou neplatnou. Dovolává-li se kdo ustanovení § 1295 druhý odstavec obč. zák., musí dokázali nejen, že jednající zneužil svého práva mravně závadným způsobem za zřejmým účelem poškodili jiného, nýbrž musí dokázali, že tímto jednáním i škodu utrpěl. Žalovaný ani netvrdil, že tím utrpěl škodu, nýbrž vyslovuje jen obavu, že žalobce zneužije svého nároku postupem nabytého při hlasování v konkursu Dr. Ferdinanda F-a v neprospěch tohoto. Neutrpěl-li dosud škodu postupem pohledávek na žalobce, nemůže se žalovaný domáhati ani navrácení v předešlý stav (§ 1323 obč. zák.), to jest obnovení stavu, jaký byl mezi žalobcem, Dr. Ferdinandem F-em a žalovaným před postupem pohledávek.

Citace:

Čís. 12349. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 198-200.