NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12425.

Zaměstnanec nemůže se domáhati na zaměstnavateli, přesídlivším v dubnu 1919 z Bílska do Opavy náhrady škody z důvodu, že ho zaměstnavatel nepřihlásil k pensijnímu pojištění u prozatímní úřadovny pro pensijní pojištění soukromých zaměstnanců se sídlem v Bílsku, zřízené podle vyhlášky polské zemské vlády pro vévodství Těšínské ze dne 11. července 1919, čís. 2430/8. Stačí, že zaměstnanec byl přihlášen zaměstnavatelem u zemské úřadovny pensijního pojištění v Opavě, a že tato úřadovna jeho přihlášku přijala a pojištění provedla. Na tom nebylo nic změněno napotomní změnou poměrů.
(Rozh. ze dne 9. března 1933, Rv II 538/31.)
Žalobce, postupník Anny Sch-ové, domáhal se na Svazu zemědělských družstev ve Slezsku náhrady škody, shledávaje zavinění žalovaného svazu v tom, že nepřihlásil Annu Sch-ovou k pensijnímu pojištění u prozatímní úřadovny pro pensijní pojištění soukromých úředníků se sídlem v Bílsku. Žalovaný svaz přestěhoval se v dubnu 1919 do Opavy, Anna Sch-ová zůstala v Bílsku, by tam vedla správu zboží, jež tam žalovaný svaz zanechal po svém přesídlení do Opavy. Žalovaný svaz přihlásil Annu Sch-ovou k pensijnímu pojištění u zemské úřadovny pensijního pojištění v Opavě, jež přihlášku přijala a pojištění provedla. Služební poměr mezi Annou Sch-ovou a žalovaným svazem byl skončen dnem 31. srpna 1919. Procesní soud prvé stolice uznal, odvolací soud neuznal žalobní nárok důvodem po právu. Důvody: Jako důvod nároku na náhradu škody uplatnila žalující strana v žalobě, že žalovaný svaz, jenž se v dubnu 1919 přestěhoval do Opavy, nedbal nařízení příslušné polské vlády, vydaného před tím, kdy ještě měl stálé sídlo v Bílsku, podle něhož byly veškeré přihlášky při starých rakouských pensijních pojišťovacích ústavech pro polsko-slezské území prohlášeny za neplatné a jímž bylo předepsáno, by učiněny byly dnem 1. ledna 1919 veškeré přihlášky vztahující se na polsko-slezské území u pensijního pojišťovacího ústavu ve Lvově, a že se spokojil, přestěhovav se pak později v dubnu 1919 do Opavy, přihláškou Anny Sch-ové u Pensijního pojišťovacího ústavu v Opavě, ačkoliv Anna Sch-ová nikdy nebyla zaměstnána v Opavě, dále, že přihláškou neprávem učiněnou v Opavě nastala ztráta práv proti Vídeňskému pensijnímu ústavu. Odvolací soud nesdílí právní názor prvního soudu, že se žalovaný svaz dopustil zavinění tím, že přihlášku Anny Sch-ové neprovedl u Bílské úřadovny. Žalovaný svaz přihlásil, jak nesporno, Annu Sch-ovou po svém přestěhování do Opavy u Zemské úřadovny všeobecného pensijního ústavu v Opavě. Odvolací soud připustil, by odpomohl vytýkané kusosti řízení po této stránce, důkaz dotazem na právě uvedenou úřadovnu v Opavě, nyní úřadovnu B. »Všeobecného pensijního ústavu« v Brně, a zjistil na základě zprávy této úřadovny ze dne 27. dubna 1931, že na přihlášce Anny Sch-ové bylo zaměstnavatelem (žalovaným svazem) výslovně uvedeno jako místo zaměstnání »Bílsko«, že přes to byla tato přihláška bývalou úřadovnou v Opavě převzata a pojištění provedeno za dobu od 1. ledna 1919 do 31. května 1919 výměrem ze dne 26. dubna 1920, jelikož Bílsko bylo tenkráte považováno za tuzemsko, a že teprv po provedení plebiscitu bylo Bílsko považováno za cizozemsko a z tohoto důvodu byl výměr této úřadovny zase zrušen, a to, jak nesporno, výměrem Zemské úřadovny všeobecného pensijního ústavu v Opavě ze dne 2. září 1923. Rekursu žalované strany proti tomuto výměru nebylo vyhověno rozhodnutím zemské politické správy v Opavě, které bylo výměrem politické okresní správy v Opavě ze dne 19. listopadu 1924 doručeno stranám. Dále jest zprávou úřadovny B. všeobecného pensijního ústavu v Brně zjištěno, že žalovaný svaz v Bílsku v srpnu 1919 již vůbec neměl závod ani obchodní místo v Bílsku a z toho důvodu také nemohl obdržeti vyzvání pro úřadovnu pensijního ústavu v Bílsku k dodatečné přihlášce Sch-ové, jelikož ústav ten započal svou činnost teprv v srpnu 1919. Za plebiscitu bylo celé území vévodství Těšínského, tedy též Bílsko, podle názoru tehdejší vlády Československé republiky součástí Československé republiky, byť i Bílsko bylo ve skutečnosti pod mocí polskou. Splnil tudíž žalovaný svaz podle názoru odvolacího soudu za poměrů tenkráte panujících svou povinnost, ohlásiti svou zaměstnanku pojištěním povinnou Annu Sch-ovou v Bílsku u příslušné zemské úřadovny (§ 73 zákona o pens. poj.) plně tím, že Annu Sch-ovou ohlásil u Zemské úřadovny všeobecného pensijního ústavu v Opavě, udav v přihlášce výslovně jako místo jejího zaměstnání Bílsko. Žalovaný svaz v Opavě neměl příčiny a povinnosti, dokud Bílsko považováno bylo za součást Československé republiky, přihlásiti svou zaměstnanku Annu Sch-ovou u pensijního ústavu v Bílsku, i kdyby skutečně byl pensijní ústav v Bílsku vyzval zaměstnavatele, by přihlásili své zaměstnance s platností od 1. ledna 1919, to tím méně, ana jeho přihláška byla převzata příslušnou úřadovnou v Opavě, pojištění bylo provedeno a zrušeno teprve v roce 1923. Z toho, že pojištění Anny Sch-ové bylo u úřadovny v Opavě přihlášeno a provedeno jen za dobu od 1. ledna 1919 až do 31. května 1919 a ne až do 31. srpna 1919, nevyvozuje žalující strana žalobní nárok. Podle názoru odvolacího soudu učinil žalovaný svaz za zjištěných poměrů vše, co jako zaměstnavatel podle předpisů v tuzemsku platících učiniti měl. Že později tyto poměry byly změněny, nemůže na jeho tehdejší povinnosti nic měniti. Jest proto odvolateli přisvědčiti, že mu nelze přičísti zavinění v tom, že přihlásil Annu Sch-ovou u úřadovny v Opavě a neučinil tak u úřadovny v Bílsku, i když Sch-ová byla až do 31. srpna 1919 v jeho službách v Bílsku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávné posouzení věci po stránce právní (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) vytýká dovolatel jen proto, že odvolací soud neshledal zavinění žalovaného svazu v tom, že nepřihlásil Annu Sch-ovou k pensijnímu pojištění u prozatímní úřadovny pro pensijní pojištění soukromých úředníků se sídlem v Bílsku, jež byla zřízena podle vyhlášky polské zemské vlády pro vévodství Těšínské ze dne 11. července 1919 čís. 2430/8. Ani tato výtka není opodstatněna. V tomto sporu jde o nárok na náhradu škody, jež vzešla Anně Sch-ové z toho, že prý ji žalovaný svaz nepřihlásil jako svou zaměstnankyni k pensijnímu pojištění, kterýžto nárok přešel po- stupem na žalobce. Služební poměr mezí Annou Sch-ovou a žalovaným svazem byl podle zjištění nižších soudů zrušen dnem 31. srpna 1919. Jest tudíž posuzovati žalobní nárok s hlediska, tehdy platného zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ze dne 16. prosince 1906, čís. 1 ř. zák. na rok 1907 v doslovu novely ze dne 25. června 1914, čís. 138 ř. z. Není sporu o tom, že tento zákon platil v době, o kterou tu jde, také na celém území bývalého vévodství Těšínského, ať bylo pod skutečnou mocí československou nebo polskou. V § 73 odst. (1) novely čís. 138/1914 ř. zák. bylo stanoveno, že přihláška k pensijnímu pojištění se má státi u příslušné zemské úřadovny. Příslušnost k zemské úřadovně byla upravena v § 54 v ten způsob, že se řídí podle služebního místa pojištěncova; jako služební místo platí v pochybnosti sídlo podniku pokud se týče dotyčného odštěpného závodu. V souzeném případě bylo odvolacím soudem zjištěno, že žalovaný svaz, jenž se přestěhoval do Opavy v dubnu 1919, neměl v době, když byla vydána vyhláška polské zemské vlády pro vévodství Těšínské ze dne 11. července 1919 čís. 2430/8, v Bílsku ani závod ani obchodní místo. Soud prvé stolice zjistil sice dále, že Anna Sch-ová zůstala v Bílsku proto, aby tam vedla správu zboží, jež tam žalovaný svaz zanechal po svém přesídlení do Opavy, avšak při tom nelze přehlížeti, že Bílsko bylo po státním převratu a v době, o kterou tu jde, československou vládou považováno za součást státního území československého. Bylo to podrobně vyloženo již v rozhodnutí čís. 5593 sb. n. s., na něž se dovolatel pro stručnost odkazuje, a jen se dodává, že podle vládní vyhlášky ze dne 18. prosince 1924, čís. 20 sb. z. a n. z roku 1925 byly hranice státní svrchovanosti Polska a Československa nad bývalým vévodstvím Těšínským stanoveny teprve rozhodnutím konference velvyslanců ze dne 28. července 1920. Podle tehdejšího stavu, to jest v době do konce srpna 1919, kdy byl zrušen služební poměr mezi Annou Sch-ovou a žalovaným svazem — byla zemská úřadovna pensijního ústavu v Opavě, zřízená vyhláškou ministra vnitra ze dne 5. listopadu 1908, čís. 227 ř. z. pro celé Slezsko, příslušnou na základě §§ 73 a 54 novely čís. 138/1914 ř. z. pro služební místa i v Opavě i v Bílsku. Nižšími soudy bylo dále zjištěno, že žalovaný svaz přihlásil Annu Sch-ovou jako svou zaměstnankyni k pensijnímu pojištění u zemské úřadovny pensijního ústavu v Opavě a že tato úřadovna výměrem ze dne 26. dubna 1920, čís. 71/P jeho přihlášku přijala a pojištění provedla, ač bylo v přihlášce výslovně uvedeno, že Anna Sch-ová byla tehdy zaměstnána v Bílsku. Z toho plyne, že žalovaný svaz podle tehdejších poměrů dostál své zákonné povinnosti k přihlášce podle § 73 novely čís. 138/1914 ř. zák. Odvolací soud správně vyložil, že později nastalou změnou poměrů nemohlo se nic změniti na přihlašovací povinnosti, kterou žalovaný svaz měl a také splnil v době, když byla Anna Sch-ová ještě v jeho službách. Pokud se konečně v dovolání dovozuje, že by bylo postačilo, kdyby byl žalovaný svaz učinil přihlášku k pensijnímu pojištění z opatrnosti též u polské prozatimní úřadovny v Bílsku, jest k tomu připomenouti, že zavinění zavazující k náhradě škody nelze spatřovati v tom, že žalovaný svaz, mající své sídlo v tuzemsku, nepodal přihlášku u cizozemské pensijní úřadovny, zřízené na území, jež podle tehdejších poměrů bylo považováno za součást státního území Československé republiky, neboť podle tehdejšího právního stavu neměl k tomu zákonné povinnosti. Nebylo-li prokázáno zavinění žalovaného, nemá podkladu žalobní nárok na náhradu škody.

Citace:

Čís. 12349. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 198-200.