NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6465.

Samospráva obecní. — Řízení před nss-em. — Administrativní řízení: I. O řešení prejudicielních otázek soukromoprávních úřady správními a o přezkoumání jejich takto vydaných výroků nss-em. — II. O šetření, zda jde stran určitých nemovitostí o obecní statek a užívací práva podle § 70 obec. zříz.
(Nález ze dne 8. dubna 1927 č. 7375.)
Věc: Ant. M. a spol. v B. (adv. Dr. Ant. Utschik z Chebu) proti zem. správ. výboru v Praze (za zúč. Jiřího V. a spol. v B. adv. Dr. Benedikt Gibian z Prahy) stran užívání obecního statku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K žádosti st-lů z 11. července 1923 usnesla se osk v P., vyslechnuvši dne 5. prosince 1923 pamětníky, že nemovitosti zapsané ve vložce č. ... v B., dosud používané st-li, nebyly nikdy obecním statkem ve smyslu § 288 o. z. o. a že uživatelům přísluší právo užívací jako právo soukromé. K odvolání Jiřího T. a spol. zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím toto usnesení jako nezákonné a zmatečné a odmítl žádost st-lů z 11. července 1923 jako nepřípustnou. Žal. úřad spatřoval v usnesení osk jednak výrok o existenci soukr. práv užívacích, kterýžto výrok podle jeho názoru přísluší řádným soudům, a označil proto usnesení to jako zmatečné a žádost st-lů, která se domáhala takového výroku, za nepřípustnou, jednak výrok o právní povaze užívacích práv st-lů vzhledem k § 70 ob. zříz. a zrušil tento výrok z věcných důvodů jako nezákonný.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto: — — —
Zsv uznal práva st-li reklamovaná za práva užívací podle 70 ob. zříz., která podle zák. č. 421/19 zanikla. Aby bylo lze řečená práva kvalifikovati jako práva užívací podle § 70 ob. zříz., je především zapotřebí, aby pozemky, k nimž práva ta se vztahují, byly vlastnictvím obce, neboť jinak nemohlo by jíti o obec. statek ve smyslu § 70 ob. zříz. Zsv zabýval se tedy správně nejdříve otázkou vlastnictví a musel se jí zabývati, ježto st-lé tvrdili v řízení správním, že zmíněné parcely nepatří vlastnicky obci, nýbrž že jsou vlastnictvím jejich. Na tomto stanovisku setrvali st-lé také ve stížnosti u nss-u podané.
Není pochybnosti, že zsv stejně jako nižší instance samosprávné, není povolán, aby judikátně rozhodoval o sporném právu vlastnickém, a aby svým rozhodnutím založil rem judicatam. Takováto kompetence přísluší výhradně řádným soudům. Samosprávný úřad musí ovšem — nebylo-li právo vlastnické již určeno rozsudkem soud. — při rozhodování o právní povaze práv užívacích zaujmouti stanovisko k otázce vlastnictví a musí ji pro účel svého rozhodování zodpověděti. Jeho výrok o této otázce nemá arci povahu judikátu, nýbrž otázka vlastnictví rozhoduje se tím toliko prejudicielně a rozhodnutí toto nikterak nestojí v cestě judikátnímu rozhodování vlastnického sporu příslušnými řádnými soudy. Dojde-li později k soudnímu rozsudku, kterým otázka vlastnictví rozřeší se v jiném smyslu, než ji rozřešil správní úřad ve svém výroku prejudicielním, je možno na základě soudního rozsudku žádati po případě za obnovu řízení správního. Prejudicielní povaha výroku úřadu správního o otázce vlastnictví má však i před nss-m důležitý význam. Jak v ustálené judikatuře tohoto soudu bylo již opětně vysloveno — (srovnej na př. nál. Boh. 108/19 adm.) — jsou rozhodnutí správ, úřadů o prejudicielních otázkách, které, kdyby byly otázkou hlavní, vymykaly by se kompetenci nss-u, vyjmuta z meritorního přezkoumání tímto soudem, ježto tvoří pro tento soud součástku skutkové podstaty nař. rozhodnutí, pročež mohou tímto soudem býti přezkoumávána jen v těch mezích, ve kterých nss jest vůbec povolán skutkovou podstatu přezkoumávati, t. j. podle odst. 2. § 6 zák. o ss pouze v tom směru, zdali skutková podstata rozhodnutí úřadu za základ položená není snad v rozporu se spisy, zda nevyžaduje nějakého doplnění a bylo-li šetřeno podstatných forem správního řízení.
Vycházejíc z tohoto hlediska sluší konstatovati, že žal. úřad svému prejudicielnímu rozhodnutí o právu vlastnickém položil za základ knihovní zápis. Podle knihovního výtahu z vložky č. 30 v B. bylo právo vlastnické při zakládání nových pozemkových knih zapsáno pro obec B. Vklad práva vlastnického provedl se při zakládání poz. knih podle zák. z 5. prosince 1874 č. 92 z. z. česk. na základě šetření v té které obci, po případě na místě samém konaného, k čemuž bylo veř. vyhláškou přizvati všechny osoby, které na zjištění majetkových poměrů mají právní zájem (§ 17). Zejména slušelo obeslati všechny známé majitele nemovitostí, bylo-li zapotřebí, aby majetkové poměry byly vyšetřeny, s vyzváním, aby přinesli listiny k jejich majetkovým poměrům se vztahující (§ 18). Podle výsledků těchto šetření zhotovily se archy držebností (§ 27), které musily spolu s protokoly o šetření nejméně na dobu 14 dnů býti vyloženy k veř. nahlédnutí, při čemž zároveň určil se den, kdy o případných námitkách proti správnosti archů držebnostních bude konáno další šetření — (§ 28). Takovéto námitky slušelo podati u okr. soudu jakož i naznačeného dne u osoby komisi řídící. Byly-li námitky shledány důvodnými, opravil se přiměřeně arch držebnostní (§ 29). Podle protokolu sepsaného dne 23. května 1881 při zakládání nových poz. knih bylo konstatováno, že jde o nemovitosti, pro které bylo ve staré poz. knize svazek II. strana 192 zapsáno právo vlastnické pro obec a dále, že tyto nemovitosti jsou stiženy právem užívacím podle § 70 obecního zřízení. Z výtahu ze zmíněné staré knihy poz. jest patrno, že bylo na základě vyřízení okr. soudu v P. z 6. ledna 1868 a výtahu z vyměřovacího a odhadního operátu zapsáno právo vlastnické pro obec B.
Zápis, který se stal na základě tohoto řízení, sluší považovati za úřední osvědčení práva vlastnického, které je dostatečným podkladem pro zodpovědění prejudicielní otázky vlastnictví, a to aspoň po tak dlouho, pokud úřadu správnímu nejsou předestřeny skutečnosti, které jsou s to, aby správnost knihovního zápisu učinily pochybnou.
St-lé uplatňovali ovšem okolnosti, které podle jejich mínění jsou schopny zvrátiti předpoklad, že jde o vlastnictví obce. Uváděli zejména, že sporné pozemky vždy byly ve výhradném držení a užívání st-lů, že oni platiti ze svého daně i poplatkový ekvivalent, spravovali obecní cesty a vyživovali chudé, vystavěli chudobinec, pastoušku a kovárnu, ustanovili lesního a hajného. Leč žádná z těchto okolností není způsobilá, aby učinila pochybným předpoklad žal. úřadu opřený o obsah knih. zápisů, že dotčené nemovitosti jsou vlastnictvím obce. Neboť i práva užívací podle § 70 mohou míti a obyčejně mají právě takový obsah, jaký dle tvrzení st-lů mělo jejich faktické užívání, a také uživatele statku obecního dle § 70 ob. zříz. postihovaly veř. dávky a jiná břemena, která st-lé podle svého tvrzení plnili.
Míní-li stížnost, že obec byla teprve zřízena na základě ob. zřízení z roku 1864, takže obec B. dříve vůbec neexistovala, jest poukázati k tomu, že podle § 1 a 67 ob. zříz. jsou místní čili politické obce dnešní týmiž právními subjekty, jimiž byly za platnosti obecního zřízení ze 17. dubna 1849 tehdejší obce místní.
Za tohoto stavu věci nemohl nss nalézti, že by předpoklad žal. úřadu, že sporné nemovitosti jsou vlastnictvím obce, trpěl některou z vad v § 6 odst. 2 zák. o ss uvedených a musil proto podle § 6 odst. 1 při svém rozhodnutí od tohoto předpokladu vycházeti, neboť všechny další vývody stížnosti, které dovolávají se dějin práva selského, neuplatňují konkrétních skutkových okolností, jež se týkají sporných nemovitostí, nýbrž mají toliko ráz všeobecný, nebo poukazují k poměrům v obcích jiných, které s poměry sporného případu nemusely býti shodné.
Pokud se týče právní povahy práv požívacích, nebylo st-li předneseno nic podstatného, z čeho by se dalo souditi, že v pravdě jde o služebnosti.
Vytýká-li stížnost konečně, že žal. úřad nemohl zrušiti usnesení osk jako zmatečné, poněvadž při posuzování otázky, zdali tu jest právní poměr podle § 70 ob. zříz., nutno také řešiti otázky práva soukromého, jest poukázati k tomu, že toto zrušení pro zmatečnost týkalo se jen oné části zmíněného usnesení, ve které žal. úřad spatřoval výrok o právu soukromém. Avšak vskutku nešlo než o jediný výrok a praví-li osk, že sporná práva jsou právy soukromými, nechtěla tím vysloviti nic jiného, než že nejde o práva veřejná ve smyslu § 70 ob. zříz. Byl-li však žal. úřad oprávněn vysloviti, že ono usnesení osk jest nezákonným, byl tím celý spor, o nějž jde, totiž zdali práva st-lů jsou právy podle § 70 ob. zříz., vyřešen. Spatřoval-li žal. úřad v usnesení osk ještě nějaký další výrok a zrušil-li jej jako zmatečný, nemá to pro řešení dnešního sporu žádného významu.

Citace:

č. 6465. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 668-671.