NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7124.

Učitelstvo (Morava): 1. Předpis § 6, poslední odst. mor. zák. č. 48/1914 o nároku učitele, pověřeného výpomocné nebo zatímně řízením školy, na příplatek substituční byl od 1. června 1922 nahražen ustanovením § 3 zák. č. 251/22. — 2. K výkladu elit. § 6, odst. poslední.
(Nález ze dne 6. března 1928 č. 5275.)
Věc: František W. v S. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran odměny za správu školy.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká doby od 1. května 1919 do 31. května 1922, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se zamítá stížnost jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, učitel a správce býv. obecné školy v L., byl. po uzavření školy té přikázán pětitř. obecné škole v G. a pověřen zatímně správou této školy. Službu nastoupil dne 1. května 1919. Podáním ze dne 28. června 1922 zažádal o poukázání substitučního přídavku za dobu od 1. května 1919 do konce škol. roku 1921/22 ve výši 75% zákonitého funkčního přídavku 400 Kč ročně. Vyřizujíc podání to poukázala zšr v Brně vynesením z 23. února 1923 st-li substituční příplatek za dobu od 1. května 1919 do 31. prosince 1919 v částce 100 Kč, za dobu od 1. ledna 1920 do 31. května 1922 v částce 362 Kč 50 h a za měsíc červen 1922 v částce 15 Kč 63 h. K odůvodnění uvedeno, že má st-l se zřetelem k tomu, že mu byl ponechán výnosem z 21. května 1919 funkční přídavek ročních 200 Kč jako býv. správci obecné školy v L. nárok pouze na subst. přídavek 75%ní z diference po odečtení ročních 200 Kč za dobu až do 31. května 1922, kdežto za měsíc červen 1922 že mu přísluší 75% diference z ročního 4501 Kč — 200 Kč.
Rozkladu proti poukazu tomuto st-lem podanému jmenovaná zšr, slyševši mor. zv, vynesením z 19. května 1924 nevyhověla, ježto nárok st-lův na dvojí funkční přídavek, pokud se týče na funkční přídavek def. řídícího učitele nemá zákonitého základu. Další odvolání zamítlo min. školství nař. rozhodnutím z důvodů nař. rozhodnutf, při čemž vzhledem k námitkám odvolání podotklo, že ustanovení § 45 služ. pragm. úřednické nebylo rozšířeno na učitelstvo škol obecných a občanských.
O stížnosti uvážil nss takto:
Školské úřady vycházejí z předpokladu, že st-li přísluší funkční přídavek za správu býv. jednotřídní školy obecné v L. v částce 200 Kč ročně, třeba neobstarává správu školy té v důsledku jejího zrušení; podklad pro tento svůj předpoklad shledávají úřady ve výnosu zšr-y z 21. května 1919, kterým mu byl funkční přídavek ten ponechán i po dobu přikázání 5ti třídní obecné školy v G. a zatímního pověření správou školy té.
Když se věci takto mají, nemohl se ovšem nss zabývati otázkou, měl-li st-l na zmíněný funkční přídavek per 200 Kč ročně nárok i v době, po kterou funkci správce obecné školy v L. nevykonával či mohl-li by mu býti přídavek ten úřady školskými odňat. Kognice musila zůstati omezena toliko na zkoumání otázky, příslušel-li st-li za řízení 5třídní školy obecné v G. 75% substituční příplatek v plné výměře stanovené §em 6 posl. odst. zák. z 15. července 1914 č. 48 z. z. mor., resp. funkční přídavek podle § 3 zák. č. 251/22, či měl-li st-l nárok toliko na příplatek ten ve výši rozdílu mezi funkč. přídavkem 200 Kč a 75% funkč. přídavku, odpovídajícího počtu tříd na obecné škole v G., resp. ve výši rozdílu mezi 200 Kč a funkč. přídavkem stanoveným v § 3 zák. č. 251/22.
Žal. úřad přiznává st-li nárok toliko na diferenci uvedenou, kdežto stížnost tvrdí, že st-li náleží subst. příplatek ve výši plných 75% funkč. přídavku určeného §em 6 cit. zák. z r. 1914. Dovozuje to jednak z toho, že vykonával st-l na škole v G. úřad učitelský jako substitut a že mu byl dřívější funkční přídavek ponechán nadále, jednak z toho, že v zákoně není pamatováno na početní vyrovnání mezi funkč. přídavkem jako def. řídící a substitučním přídavkem podle § 6 cit. zák. a že jest proto vyrovnání takové nepřípustno.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Jak mezi stranami nesporno, jde o odměnu za správu pětitřídní obecné školy v době od 1. května 1919 do konce škol. roku 1921/22 (30. června 1922) a tedy o období, v němž upraven byl nárok na funkč. přídavek jednak §em 9 zák. č. 274/19 v původním znění (doba od 1. května 1921 do 31. května 1922), jednak paragrafem tím ve znění § 3 zák. č. 251/22 (měsíc červen roku 1922). Podle § 9 zák. č. 274/19 v původním jeho znění měli nárok správcové škol na činovní přídavky podle předpisů na jednotlivé země platných a platil tedy v době od 1. května 1919 do 31. května 1922 předpis § 6 zák. z 15. července 1914 č. 48 z. z. mor. Tento poskytuje v posledním odstavci učitelům pověřeným řízením školy měšťanské neb školy obecné, trvá-li služba ta déle než 3 měsíce, 50%, resp. 75% funkčního přídavku, vyměřeného v předchozích odstavcích jako příplatek substituční podle toho, bylo-li pověření výpomocným či provisorním.
Jak nesporno, byl st-l pověřen zatímně řízením pětitřídní obecné školy v G. a měl proto podle cit. zákonných ustanovení nárok na to, aby mu byl přiznán za dobu od 1. května do 31. května 1922 subst. příplatek ve výši 75% funkč. přídavku, stanoveného pro řídícího pětitřídní školy obecné, t. j. ročních 300 Kč. To uznává v podstatě i žal. úřad, domnívá se však přes to, že jest oprávněn odpočísti od této částky shora zmíněný funkč. přídavek roč. 200 Kč. Názor tento jest však mylný, neboť posléz řečený funkční přídavek per 200 Kč byl přiznán st-l i zvláštním aktem správním jako určitá výhoda a musí mu proto býti zachován v neztenčené míře i v době, po kterou vedl zatímní správu 5třídní obecné školy v G. Leč potom má st-l právní nárok nejen na to, aby mu byl přiznán za dobu od 1. května 1919 do 31. května 1922 75% subst. příplatek v plné výměře, nýbrž i na ponechání funkč. přídavku per 200 Kč ročně vedle zmíněného příplatku substitučního a jest nař. výrok, pokud vychází z opačného názoru, v rozporu se zákonem.
Že tomu tak, vysvítá i z úvahy, že v cit. mor. zem. zák. č. 48/14 není pamatováno na početní vyrovnávání odměn, poskytovaných učitelstvu za námahu, spojenou se správou škol a že proto nelze právem k vyrovnávání takovému přikročovati v případech, kdy osobě učitelské, která pověřena byla zatímní správou určité školy národní, ponechán byl zvláštním aktem správním funkční přídavek za dřívější její působení ve správě školy jiné.
Bylo proto zrušiti nař. rozhodnutí, pokud se týká období od 1. května 1919 do 31. května 1922 pro nezákonnost.
Jinak jest tomu však, pokud jde o odměnu za prozatímní správu shora řečené obecné školy v měsíci červnu 1922. I za toto období opírá stížnost nárok na subst. příplatek o předpis § 6 zák. č. 48/14, zapomíná však, že v době této cit. předpis již neplatil, byv vzhledem na ustanovení § 3 a čl. 14. zák. č. 251/22 nahrazen normou § 3 zák. č. 251/22 a že proto nelze z něho nic dovoditi pro otázku nároku na odměnu za měsíc červen 1922. Ježto se stížnost jiného předpisu nedovolává, ustanovení § 6 zem. zák. č. 48/14 však nárok ten odůvodniti nemůže, slušelo stížnost v této části zamítnouti jako bezdůvodnou.
Stejně bezdůvodnou jest konečně stížnost i v poslední své části, kde se pokouší opříti nárok st-lův o ustanovení § 45 odst. 2 služ. pragmatiky úřednické a tvrdí, že měl st-l jako provisorně ustanovený řídící nárok na stejné příjmy jako řídící definitivní a že tudíž měl obdržeti funkč. přídavek, patřící řídícímu učiteli pětitřídní školy obecné. Při tom přehlíží však stížnost, že se na právní povaze služ. poměru st-lova jako def. učitele nezměnilo nic tím, že mu byla svěřena zatímně správa pětitřídní školy obecné v G. a že proto nelze se již z toho důvodu dovolati § 45 odst. 2 služ. pragm., který upravuje požitkové nároky stát. úředníka zatímního, tedy nedefinitivního. Ostatně jedná § 45 služ. pragm. úředn. o funkč. přídavku zcela jiného rázu, než jakým je funkč. přídavek poskytovaný učitelským osobám za správu škol národních a neleze proto také z tohoto důvodu předpisu toho se dovolati a z něho sporný nárok odvozovati.

Citace:

č. 7124. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 373-376.