NPD documents search: České právo, 18 (1936) - Kandidát notářství - JUDr.

Stavovský stát v dějinách.
Dr. Adolf Merkl, profesor na právnické fakultě vídeňské university, známý stoupenec ryzí nauky právní a autor »Obecného práva správního«, napsal do vídeňského deníku »Neue Freie Presse« článek nadepsaný: »Bismarck und der Ständegedanke«. V Rakousku vstupují v život orgány stavovského zřízení. Spolková kulturní rada a Spolková hospodářská rada, a to je mu podnětem ke zkoumání, zda novodobé hospodářské stavovství má historické vzory, či je původní. Zdůrazňuje, že v politickém životě nemůže být originalita za každou cenu cílem. Lidská vynalézavost se uplatnila daleko dříve v politice než v technice. Již starořecký systém malých států přinesl tolik rozmanitých státních forem, že středověk a novověk již nemohl skoro nic nového objeviti. Státní věda dosáhla už ve IV. stol. př. Kr. úrovně, která (pokud je srovnání vůbec možné) byla přírodními vědami dosažena teprve v 19. a 20. století. Názory o relativnosti hodnoty státních forem a o nezamezitelnosti jejich změn byly starým Rekům běžné. Takový Aristoteles by jistě zamítl myšlenku tisícileté pozemské říše a konečného vítězství určité politické idey jako utopii.
Také myšlenka hospodářského stavovství má daleko starší historii, než se obecně soudí. Je však zcela pochybené, dnešní stavovské plány ideologicky fundovati v středověkém státě stavovském. Středověký stavovský stát neměl, nehledě ke všem ostatním rozdílům, hlavu autoritativní, nýbrž bezautoritativní, široké vrstvy lidu neměly ani formálně politických práv. A který dnešní stavovský stát by uznával onen typický rekvisit historického stavovského státu, totiž »stavovské právo odporu«, který opravňoval politické stavy, v případě porušení ústavy panovníkem, k ozbrojenému odporu. Politická literatura stavovského státu dala takto vznik ideologii politického atentátu.
Skutečně podobné typy stavovského zřízení se vyvíjely teprve po kontinentálním evropském absolutismu, který politické stavy zbavil práv a moci. Vývoj šel více méně souběžně s parlamentarisací státního života. Hospodářské stavovství bylo podporováno theoretiky stavovské representace jako lepší způsob zastoupení lidu, praktiky bylo však již myšleno jako prostředek konkurence nebo i vyřazení lidem voleného parlamentu. Mezi historickými pokusy zaslouží si pozornost jak pro osobu tvůrce, tak i pro zřízení samo, Bismarckem zavedené hospodářské zastoupení podle povolání. Bismarck je zamýšlel, ne aby vyřadil parlament, nýbrž aby si zajistil odborné posouzení zákonných osnov tím, že by měl k ruce stálé odborníky jako hospodářské poradce. Parlament však tomu nedůvěřoval a jeho oposice přešla v instinktivní boj o sebezáchovu. Pruská Národohospodářská rada byla zřízena r. 1880 a odpovídala co do složení i co do kompetence programu Bismarckovu. Skládala se z 75 členů, z nichž 30 bylo jmenováno přímo na návrh ministrů panovníkem a 45 na základě presentační volby jednotlivými oficielními zájmovými sdruženími. To znamená, že menšina byla zřízena autoritativním způsobem, většina pak ze stavovských delegací podle povolání. Jmenovací právo královo bylo kromě toho omezeno tím, že polovina kandidátů navrhovaných ministry musela býti z řemeslníků nebo dělníků. Stavovské rozčlenění rady je patrné z jednotlivých jejich odborů, sekcí: obchod, průmysl a živnosti, zemědělství. 5 členů z každé sekce tvořilo dohromady stálý výbor. Působnost Národohospodářské rady byla čistě poradní. Tím však obavy parlamentu nebyly odstraněny a proto parlament nepovolil pro novou radu potřebných finančních prostředků. Došlo ke konfliktu mezi Bismarckem a parlamentem a železný ministr ustoupil. Tak skončil pokus o hospodářské zastoupení v Prusku.
Str.

Citace:

Kandidát notářství - JUDr. - substitut. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1936, svazek/ročník 18, číslo/sešit 9, s. 100-100.