NPD documents search: Všehrd, 8 (1927) - Josef Jan Frič: Na pamět kardinála Merciera.

Č. 7129.

Pojištění nemocenské: * Inspektor pojišťující společnosti, který podle smlouvy se společností, pro kterou zprostředkuje pojišťovací obchody, není k ní v poměru podřízenosti, není ve služebním poměru ve smyslu § 1 zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. a nepodléhá tudíž nemocenskému pojištění.
(Nález ze dne 7. března 1928 č. 5445).
Prejudikatura: Boh. A 3977/24, 4330/25.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Brně jako právní nástupkyně okresní nemocenské pokladny v Ivančicích proti ministerstvu sociální péče (za zúč. pojišťovnu Moldavia Generab v Praze adv. Dr. Adolf Hoffmeister z Prahy) stran nemocenského pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v Brně výměrem ze 7. ledna 1923 rozhodla, že František A. na základě svého poměru k pojišťovně Moldavia-Generali nepodléhá dle § 1 nemoc. zák. pojištění u okr. nemoc, pokladny v Ivančicích a to proto, že dle smlouvy ze 14. ledna 1922 mezi ním a zmíněnou pojišťovnou uzavřené nutno jej považovati za samostatného podnikatele dle čl. 4, 272 č. 4 a 273 obch. zák. a nejsou tedy dány podmínky cit. §§ 1 a násl. nemoc. zák.
Rozhodnutím zsp-é v Brně z 23. září 1923 byl k odvolání okr. nemoc. pokladny v Ivančicích tento výměr zrušen a bylo vysloveno, že František A., jako zaměstnanec firmy Moldavia-Generali, podléhá nemoc. pojistné povinnosti.
K odvolání firmy Moldavia Generab zrušilo pak min. soc. péče nař. rozhodnutím rozhodnutí druhé stolice a rozhodlo takto:
»Předem nutno zjistiti, zda jest v tomto případě dána základní podmínka pojistné povinnosti dle § 1 nem. zák., totiž služ. poměr mezi st-lkou a Františkem A. Podstatné znaky služ. poměru jsou: závazek konati práce (služby) na straně jedné a závazek platiti úplatu na straně druhé. Jde o to, pokud v poměru mezi stěžující si firmou a Františkem A. podstatné znaky tyto lze shledati. Z toho, jak st-lka poměr prov. cestujícího ve svém oboru líčí, a ze šetření konaného politickými úřady 1. a 2. stolice vyplývá, že František A. byl pro stěžující si firmu činným jako cestující na provisi, t. j. bylo mu svěřeno sjednávání obchodů pojišťovacích a slíbena mu provise z obchodů jím prostředkovaných. Při tom mohl jmenovaný dle čl. 4. uzavřené smlouvy býti činným i pro jiné, v článku onom jmenovitě uvedené firmy. Ve spisech není zmínky o tom, že by František A. byl snad povinen v určitých obdobích konati určité obchůzky, že by byl povinen k rozkazu stěžující si firmy určitá místa neb určité osoby navštíviti, že by mohl nebo směl obchody uzavírali jen s osobami firmou snad předem mu označenými a vůbec že by byl povinen podrobiti se rozkazům firmy. Jde zde sice o poměr smluvní, avšak při tom není předmětem smlouvy činnost A-ova, nýbrž úspěch jeho činnosti, za nějž mu příslušela provise. Jelikož tedy není zde závazku ke konání služeb aniž poměru podřízenosti a závaznosti, není tu ani poměru služebního, jenž jest dle § 1 nem. zák. nutným předpokladem pojistné povinnosti. Vzhledem k uvedenému nepodléhá František A. u firmy Moldavia-Generali nemoc, pojistné povinnosti.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Pro případ nemoci jsou podle § 1 zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. pojištěni, kdož vykonávají práce a služby na základě poměru pracovního, služebního neb učňovského a nevykonávají jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. —
Podle ustálené judikatury nss-u jest pojmem »služební poměr«, jehož definici nemoc. zák. sám nepodává, rozuměti ony vztahy, které vyplývají mezi dvěma osobami z uzavření služební smlouvy ve smyslu § 1151 o. z. o. ve znění třetí novely z 19. března 1916 č. 69 ř. z., který praví, že služ. smlouva vznikne, zaváže-li se někdo konati jinému po nějakou dobu služby. Podstatným znakem služ. smlouvy, tedy i služ. poměru, jest na straně zaměstnancově závazek konati služby a z toho vyplývající poměr podřízenosti a vázanosti na rozkazy zaměstnavatelovy (srovn. na př. nál. Boh. A 4330/25).
Nař. rozhodnutí, vycházejíc z této definice, dospělo k úsudku, že takového služ. poměru mezi stranami v kritické době nebylo, a to proto, poněvadž tu není závazku Františka A. ke konání služeb, aniž poměru podřízenosti a závaznosti.
Není o tom sporu, že A. byl ke společnosti Moldavia Generali v poměru smluvním, vymezeném v písemné smlouvě — »inspektorském dopise « — ze 14. ledna 1922. Smlouvy té dovolává se i stížnost, jež netvrdí, že by ustanovení její byla snad v rozporu se skutečným stavem nebo že by byla doznala změny souhlasnou vůlí stran smluvních. Je-li tomu tak, jest smlouva ta směrodatnou pro posouzení právní povahy vzájemného poměru mezi Františkem A. a společností Moldavia Generali. — František A. touto smlouvou přijímá »inspektorát« jmenované společnosti, souhlasí, že pozměnění tohoto ujednání se může státi jen písemně; v čl. 1. »0 modalitách poměru k společnosti** definuje poměr svůj a svých spolupracovníků ke společnosti jako poměr samostatného podnikatele podle čl. 4, 272, č. 4 a 273 obch. z.; v čl. 3. zavazuje se uprázdněné agentury v dohodě se společností co nejrychleji obsaditi a ve všech důležitých místech agenty v dostatečném počtu ustanoviti, přiznávaje společnosti právo, aby kdykoli vyslala do rayonu jemu přikázanému své úředníky-akvisitéry; v čl. 4. se zavazuje, že nebude ani přímo ani pomocí prostředníků obstarávati pojišťovacích obchodů na účet kteréhokoli jiného pojišťovacího podniku kromě společností zde výslovně jmenovaných (Assicurazioni Generali v Terstu, První všeobecná proti úrazům pojišťující společnost ve Vídni a Evropská akciová společnost pro pojištění nákladů a cestovních zavazadel); v čl. 7. potvrzuje ujednání, že společnost mu poskytne jako náhradu za jeho činnost z pojišťovacích obchodů jím získaných, společností podaných, touto přijatých a této zaplacených, jakož i z pojištěni obsažených v kmenu pojištění jím převzatém a jsoucích v platnosti, provise — v dalším přesně vymezené —, vyhražuje si v čl. 10. paušály na vydržování vlastní kanceláře a jako náhradu za náklady sociálního zákonodárství, jež bude uhražovati sám a to celým obnosem, předepsaným jemu jako podnikateli, tak i jeho zřízencům, jakož i celým obnosem, který by snad společnosti jako podnikateli a jemu jako zaměstnanci byl předepsán, a dále na cestovní výlohy, a v čl. 11. skládá kauci a vyhražuje společnosti právo, aby se z této kauce učinila zaplacena dle čl. 310 a 311 obch. zák.
Z těchto smluvních ustanovení plyne, že dle srovnalé vůle stran František A. pro společnost Moldavia Generali vyvíjel činost jednatele na provisi tím, že zprostředkoval a uzavíral pojišťovací obchody pro tuto společnost, a že tak činil nikoli na základě smlouvy služební, nýbrž samostatně jako kupec dle čl. 4, 242, č. 4 a 273 obch. zák. Neboť nehledíc k tomu, že ve smlouvě samé jest označen jako samostatný podnikatel, jest i z obsahu právě cit. podstatných ustanovení smlouvy zievno, že nebyl vůči společnosti v poměru služebním, když ve své zprostředkovací činnosti v mezích svého oboru a daných mu instrukcí nebyl ani časově ani místně ani při výběru osob, jež pro společnost akviroval, vázán na rozkazy společnosti, mohl pracovati dle vlastních disposic, kdy mu libo, nemaje stanovenou pracovní dobu, ba dokonce si mohl ustanoviti spolupracovníky a vlastní zástupce, kteří za něho zprostředkovací činnost obstarávali; nebyl honorován za určitou práci, nýbrž jen za úspěch zprostředkovací činnosti, a měl se společností smluveno kupecké právo zástavní dle čl. 310 a 311 obch. zák., jež předpokládá na obou stranách vlastnost kupce.
Přihlédne-li se k úmyslu stran smluvních a k celkovému obrazu činnosti A-ovy, nelze shledati, že by byl nelogickým úsudek žal. úřadu, že mezi Františkem A. a společností Moldavia-Generali nebylo služ. poměru a že tu proto nebylo ani pojistné povinnosti A-ovy ve smyslu § 1, odst. 1 nem. zák.
Neprávem vytýká stížnost úsudku úřadu, že jest v rozporu se spisy. Míní, že jest nesprávným, tvrdí-li úřad, že ve spisech není zmínky o tom, že by František Á. měl vůči jmenované společnosti povinnost konati určité obchůzky v určitých obdobích, navštěvovati určitá místa neb určité osoby k rozkazu zaměstnavatelsky, uzavírati obchody jen s osobami mu předem označenými a podrobiti se rozkazům firmy, mělť prý stanoven obvod působnosti tím, že mu uloženo, aby navštěvoval místa v určitém obvodě, v čl. 7. smlouvy se zavazoval převzíti příkazy společností mu udělené, s největší ochotou, co nejrychleji a podle povahy věcí, stávajících nebo později vydaných instrukcí společnosti si přesně všímati a je dodržovati, v čl. 6., b, lit. i) podrobil se okamžitému zrušení ujednání, kdyby bez řádné právní překážky nekonal svých povinností po značný podle okolností čas, nebo trvale se zpěčoval konati své povinnosti nebo podrobiti se rozkazům společnosti.
Stížnost tu přehlíží, že každá dvoustranná smlouva přináší s sebou vzájemné povinnosti smluvních stran. Samostatnosti jednatele není však na úkor, zdůrazňuje-li smlouva jednatelská takové povinnosti agenta, které přináší již dle své povahy sebou jeho poměr k firmě, jíž zastupuje, zejména vyslovuje-li samozřejmý závazek, že jednatel musí při své činnosti akvisiční zůstati v rámci zmocnění mu daného a respektovati instrukce firmy a vyslovuje-li možnost zrušení úmluvy, zanedbává-li smluvní povinnosti. Takováto smluvní ustanovení, pojmově přípustná, nezakládají však podřízenosti a vázanosti poměru služebního, nečiní ještě jednatele nesamostatným zaměstnancem firmy. Nelze proto spatřovati rozporu se spisy, když žal. úřad neshledal ve spisech zmínky o tom, že by tu byla podřízenost a vázanost na rozkazy společnosti tak, jak předpokládá poměr služební.
V dalších svých vývodech brojí stížnost proti zjištění nař. rozhodnutí, že A. dle čl. 4. uzavřené smlouvy mohl býti činným i pro jiné, v článku tom jmenovitě uvedené pojišťovny, namítajíc, že tu nejde o zprostředkovací činnost pro pojišťovny cizí, ježto všecky tyto společnosti jsou článkem jednoho a téhož pojišťovacího koncernu.
I kdyby stížnost měla pravdu, že Františku A. bylo smlouvou zabráněno zastupovati pojišťovny cizí, nebyla by okolnost ta pro posouzení právní povahy jeho poměru ke společnosti Moldavia Generali rozhodnou, ježto takovéto obmezení plyne vlastně samo sebou z postavení jednatele, k jehož povinnostem naleží hájiti zájmy své společnosti, čemuž by odporovalo, kdyby zastupoval podniky konkurenční (srovn. shora cit. nál. Boh. A 4330/25, Staub-Pisko, komentář k obch. zák., díl 1. str. 300 Immerwahr, Das Recht der Handlungsagenten, str. 117). Nerozhodnost této okolnosti stížnost sama připouští. Nemohlo by proto zmíněné zjištění nař. rozhodnutí, i kdyby bylo nesprávné, vyvrátiti správnost shora uvedeného úsudku žal. úřadu, jenž, jak v předu dovozeno, jest dostatečně opřen ostatními skutkovými zjištěními.

Citace:

č. 7129. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 386-389.